Ad Soleimani aneb Ďábel je ukryt v detailu

Vede se ve společnosti a na internetu debata o oprávněnosti zlikvidovat arciteroristu. Debata legitimní, leč poněkud zvláštní. Jejím průvodním jevem je velké pokrytectví.

Řeč je samozřejmě o Qassemu Soleimanim (používám anglickou transkripci), veliteli elitních Jednotek Quds, jež jsou součástí íránských Revolučních gard.

Jeho cílená likvidace byla dílem Američanů. Co ale vidíme v Baghdágu, Teheránu a jinde?  Pálí se nejen americké, ale také izraelské vlajky. Lidé provolávají nejen „Smrt Americe!“, ale také „Smrt Izraeli!“.

Co má Izrael s páteční akcí proti Soleimanimu společného? Myšleno se samotnou realizací atentátu? Viděno z vnějšku vůbec nic. Přesto se děje to, co jsem uvedl v předchozím odstavci. Proč?

Protože alfou a omegou íránské politiky je – od vítězství protišáhovské revoluce (1979) a následného nastolení teokratické totality – fanatická protiizraelská nenávist. Íránský režim nejenže Izrael neuznává, ale opakovaně se vyjadřuje, že musí být z mapy Blízkého východu vymazán. Co to znamená? Že chce, aby na jeho teritoriu vznikl arabský stát – tedy Palestina. (Co to je jiného než holocaust II?)

Nejde jen o propagandu, ale o politiku, která se promítá do vojenské oblasti. Íránci všemožně sponzorují (penězi, výzbrojí i jinak) teroristické organizace, jež mají ve stanovách likvidaci židovského státu – Hizballáh, Palestinský islámský džihád, Hamas. Důležitou roli v tomto protiizraelském úsilí hrají vysocí vojenští velitelé Íránu. Kruh se uzavírá: jsme zpět u Soleimaniho.

Vypůjčím si citát jednoho českého politika: kdo teroristy financuje, vyzbrojuje a všemožně podporuje, sám je terorista. V případě Soleimaniho můžeme sáhnout po „vyšší hodnosti“: byl to arciterorista. Tento termín použila na svém Twitteru někdejší US ambasadorka při OSN Nikki Haleyová (obr. 1).

... obr. 1/

Ještě výstižněji se vyjádřil v komentáři v pátečním (3/1) Bildu jeho šéfredaktor Julian Reichelt (titulek je na obr. 2):  Soleimani, kmotr teroristů, představoval svět, v němž žádný mírumilovný člověk nechce žít: svět, v němž vás může kdykoli roztrhat bomba, protože jste v nesprávném čase na nesprávném místě.

A dodal:

• Prezident Trump osvobodil svět od monstra, jehož životním cílem byl atomový hřib nad Tel Avivem.

... obr. 2/

Nejsou to prázdná slova napsaná na efekt šéfredaktorem bulvárních německých novin (i ty mohou mít pravdu). Porovnejme. Íránský režim ústy jednoho z velitelů Revolučních gard vyhrožuje (obr. 3 - screenshot je z Novinek.cz/4. 1. 2020):

... obr. 3/

Všimněme si:  Na dosah je 35 amerických cílů a Tel Aviv. Proč Tel Aviv? Zabili snad Soleimaniho Izraelci? Proč ne velké město v jiné zemi, jež patří ke spojencům USA?  Třeba Ammán, Rijád, Dubaj.

Podle stejné logiky nenávisti, jakou použil irácký diktátor Husajn, když během První války v Zálivu zasypal Izrael raketami Scud, ačkoli Izrael  se v této válce nikterak neangažoval. 

Toto drzé íránské vyhrožování Izraeli nikomu nevadí? Jak by se nám líbilo (v případě, že by ČR ležela geograficky „na dosah“), kdyby onen íránský velitel pravil:  Máme na dosah nějakých 35 amerických cílů a Brno.

Tato zdánlivá maličkost („35 US cílů a Tel Aviv“) je ve skutečnosti obludná zrůdnost, která ilustruje, jak obrovské nebezpečí íránský režim představuje. (Už chápeme, proč Izrael tak intenzivně varuje svět před tím, aby Teherán získal jadernou zbraň?)

V rámci diskuse o Soleimanim slyšíme z jedněch a těchže úst odhodlání bojovat proti terorismu a současně kritiku likvidace tohoto arciteroristy. Větší nelogičnost aby člověk pohledal. Když stoupá počet mrtvých – obětí organizátora vražd, je to po právu kritizováno; a když organizátorovi těchto vražd konečně někdo utne hlavu, je to také kritizováno: náhle se hovoří o provokativní akci (US demokraté) či avanturistickém kroku (Rusko). Vskutku obtížně pochopitelné, falešné, pokrytecké.

Jak důvěryhodný může být člověk, potažmo politik s tímto druhem uvažování? Nerad to srovnání uvádím, ale: Heydrichovy zločiny odsoudíme - a atentát na něj také? To snad ne!

Prý se Soleimaniho likvidací nic neřeší: místo něj nastoupí někdo jiný. Stalo se. Esmail Ghaami má o jednu hvězdičku méně (je brigádnim generálem, jeho předchůdce měl hodnost generálmajora), ale pokud jde o antiizraelský fanatismus, nenávistný antiamerikanismus, podporu teroru a uvažování náležející služebníkům Zla, v ničem za Soleimanim nezaostává. Kdyby stál o dobrou radu, řekl bych mu: Den co den si připomínejte, co předcházelo vašemu jmenování  šéfem Jednotek Quds.

Akce proti Soleimanimu byla toliko jednou „bitvou“ v dlouhé válce civilizovaného světa s mezinárodním terorismem, v tomto případe islámským. To, že jeho součástí je (byl) vysoký armádní představitel jednoho ze dvou stovek států světa není v principu „polehčující“, ale přitěžující okolnost. Jinak řečeno: nesmí to být vnímáno jako výhoda Íránu (ve smyslu nedotknutelnosti takového důstojníka). Byl-li by Soleimani nedotknutelný, protože je součástí státní moci, pak by byl boj Západu s mezinárodním terorismem bojem marným, předem odsouzeným k neúspěchu.