Slovenské volby a postřehy některých blogerů

Už jen letmé seznámení s titulky některých článků v blogerském prostoru českého internetu mohly vyvolat dojem, že z naší strany byl masivně podporován pouze Ivan Korčok.

Zatímco podporovatelé Petra Pellegriniho si naordinovali bobříka mlčení. Nic není vzdálenější pravdě.

Pokušení politiků komentovat volby v sousední zemi je obrovské a mnozí mu rádi podlehnou. Někteří se nejen na sítích, ale osobně angažují ve prospěch jim sympatického kandidáta. Nebo proti kandidátovi jim nesympatickému.

V živé paměti máme skandální vyjádření Markéty Pekarové Adamové na jejím Facebooku 8. ledna 2022, čtvrt roku před parlamentními volbami v Maďarsku. Napsala: „Češi svého Babiše už vyhnali. Pevně doufám, že se to povede i Maďarům.“ Jelikož vyjádřila naději, že bude „vyhnán“ demokraticky zvolený politik, premiér, jehož partaj Fidesz v alianci se stranou KDNP vyhrála z vůle lidu většinu 135 křesel ve 199členné sněmovně, pak je to téměř na „povolání velvyslance ke konzultacím“.

Šéfka naší dolní parlamentní komory není ovšem jediná, kdo se tímto způsobem „vměšuje“ do voleb konaných v zahraničí. Mnohem aktivnější byl prezident Miloš Zeman. Namátkou. V roce 2014 podpořil v prezidentských volbách na Slovensku Roberta Fica proti Andreji Kiskovi. Ve volbách do Národní rady SR konaných v letech 2016 a 2023 vyjádřil podporu Robertu Ficovi a jeho Smeru, před předchozími prezidentskými volbami (2019) nepokrytě preferoval Maroše Šefčoviče před Zuzanou Čaputovou. A konečně: okázalou podporu pro Petra Pellegriniho ze strany Andreje Babiše, de facto lídra české opozice, snad ani připomínat nemusíme.

Co tím chci říci? Prezentovat věci tak, že z české strany čelili Slováci jednostranné kampani proti zvolení P. Pellegriniho a ve prospěch Ivana Korčoka je mírně řečeno nepravda. Jeden i druhý slovenský kandidát měl (myšleno v druhém kole) mezi českými politickými elitami svůj politický fanklub a oba tábory se více či méně skrytě či více či méně otevřeně vyjádřili pro svého favorita – a ve všech případech to byla chyba. Moudrý politik, ať už aktivní nebo bývalý, se před volbami u sousedů tímto způsobem nechová a nesnaží se dění uvnitř cizí suverénní země jakkoli ovlivnit. Naopak. Udělí si bobříka mlčení a pokorně čeká na vyhlášení výsledků.

Nejsem politik, ale pouhý bloger. Politiku nicméně sleduji celý život, píšu o ní a před prvním kolem prezidentských voleb na Slovensku jsem vyplnil na jednom serveru anonymní dotazník, z něhož měla vzejít odpověď na otázku, který z kandidátů je v největší shodě s mými politickými názory. Odpověď zněla: z 80 procent se shoduji s názory Ivana Korčoka. Vzal jsem to na vědomí a podvědomě jsem si přál, aby zvítězil (když už je tu taková shoda), ale že bych to na svém blogu prezentoval a začal Korčokovi hlasitě fandit, to mi jako člověku z jiné země připadalo nepatřičné. Bohužel někteří naši politici tímto způsobem neuvažují.

Publicisté a blogeři, kteří jsou zařazování do tzv. alternativní sféry, rádi poukazují na jednostrannost v politické orientaci České televize. Toto téma řešit nechci. Jen upozorním na to, že tito autoři se sami dopustili toho, co České televizi vyčítají: jednostrannosti. Ve svých textech o tom, že slovenští voliči nepodlehli svodům a radám z Prahy a zvolili tudíž správně záměrně přehlédli podstatný fakt. Že jedni jsou za osmnáct a druzí bez dvou za dvacet.

Apel na Slovenky a Slováky zveřejnila na síti X nejen Markéta Pekarová Adamová (5. 4. 2024), ale například také Andrej Babiš (20. 3. 2024). Tak se netvařme, že je to jinak a že aktivní byl pouze tábor proti Pellegrinimu.

Doufal jsem, že autoři z tzv. alternativní scény budou alespoň v tom základním, co lze snadno ověřit, objektivní. Bohužel, mýlil jsem se. Jsou stejně jednostranní jako ti, jimž jednostrannost vyčítají.