Pátý prosinec. Zatímco my čekáme na „útok“ Mikuláše a čerta s andělem a vnoučatům chystáme balíčky, agresor na východě připravil jiný balíček. Místo čokolády, ovoce a ořechů poslal na Ukrajinu rakety.
Setmělo se. Krvavý balíček nebude jen jeden. Přepadená země hlásí druhou vlnu zásahů. Barbaři se činí. Vrazi, kazisvěti, lháři.
Sedím v teple domova a v myšlenkách jsem s těmi, komu vládce Kremlu, odkud nikdy nepřišlo nic dobrého, jen mráz, působí další a další bezbřehé utrpení. Statečný, houževnatý národ. Ano, i Rusové takoví byli. Nic si ale nenalhávejme: do obranné války s Hitlerem šli jenom proto, že německý zločinec byl ještě zákeřnější než ten bolševický. Kdyby se führer spokojil s Evropou bez SSSR, Stalin by Západu, v jisté době už jen Británii, nikdy nepomohl. Moskva byla přece vázaná desetiletou smlouvou s Hitlerem. Její ustanovení bylo jasné: navzájem na sebe nezaútočit – a pozor: nespojit se s nepřáteli druhé strany. Spojenci (Německá říše, SSSR) se podělili o Polsko – a pak přišel šok v podobě 22. června 1941.
Putinova soldateska dělá Ukrajincům to samé, co dělala Hitlerova Putinovu národu. Zločiny, které nesmí zůstat a nebudou zapomenuty. Na jednom z nich – a je to jen jeden z bezpočtu dalších – můžeme ilustrovat děs, hrůzy a nesmyslnost ne snad války, to je příliš alibistické a pacifisticky falešné, ale děs, hrůzy a nesmyslnost ruské agrese. (Ne, opravdu nejsou stoupencem sloganu, že válka je vůl. Pouze válka útočná, nikoli obranná. Přece nikdo nikdy nemohl po Sovětech v jednačtyřicátém chtít, aby nechali nacisty v jejich zemi řádit jako houfy démonů jenom proto, že válka je vůl. Totéž nikdo nemůže chtít po Ukrajincích. Mají-li se účinně bránit, musíme jim všemožně pomáhat. Především zbraněmi. Kdo si myslí něco jiného, mýlí se.)
V úterý 22. listopadu pracovali ve své garáži u Chersonu dva muži, otec a syn. Anatolij Prokopčuk (52) a jeho syn Oleksandr. Anatolij sloužil jako pastor tamního evangelikálního sboru. Toho dne přišli ruští okupanti a oba muže odvedli.
Nebylo hned jasné proč. Později vyšlo najevo, o co šlo. Náboženský zpravodajský portál Premierchristian.news, který o případu 30. listopadu informoval („Russian forces torture and kill pastor and son in Ukraine, as warnings of Christian persecution persist“), cituje svědka Pavla, ukrajinského spolupracovníka křesťanské organizace Release International podporující pronásledované křesťany. Podle jeho vyjádření vojáci při zatýkání řekli: „Vaše církev nemá právo na existenci, protože má spojení s Amerikou a dalšími západními zeměmi.“
O čtyři dny později byli oba křesťané nalezeni v lese. Mrtví. Svědek Pavel říká: „Jejich těla nesla známky dlouhodobého a nesnesitelného mučení. Byli tak zohaveni, že bylo těžké je identifikovat."
Čím tito dva muži ohrožovali Rusko? Putina? Cíle agrese? Ničím. Jen byli jiné než oficiální ruské ortodoxní víry. Zmíněný server uvedl, že k děsivé události došlo poté, co ruské okupační síly v září a říjnu 2022 uzavřely tři největší evangelikální sbory v Melitopolu a také několik modliteben v Mariupolu. Při jiné razii měli proruští vojáci separatistického režimu říci, že tolerována bude pouze pravoslavná víra.
Dávno je jasné, vlastně od prvního dne, že řeči o denacifikaci Ukrajiny, kterými Putin ospravedlňoval vpád do sousední země, byly jen propagandistické lži. Ve skutečnosti jde o Putinovu „svatou válku“ proti všemu západnímu. Včetně nenávisti vůči neortodoxním křesťanským denominacím. Andrew Boyd z Release International k tomu řekl: „Na Ukrajině, v oblastech okupovaných ruskými silami, vidíme stejný druh paranoie a brutality vůči křesťanům, která tu existovala za sovětské éry. Takže je to pocit deja vu toho všeho.“
Ano, Putin nasměroval dobytá území do minulosti.
Kdybych mohl, zeptal bych se ho: Jak obhájíte mučení a vraždu pastora Anatolije a jeho syna Oleksandra?
Evangelikální křesťané nechovají ve svých srdcích nenávist. Server Premierchristian.news vyzývá na svých stránkách ke konkrétním krátkým modlitbám. Ta týkající se tohoto případu má tento text:
Pane, prosím, utěš všechny, které postihla tato hrozná tragédie. Prosím, ochraňuj a posiluj víru ukrajinských křesťanů. Prosím, naplň srdce jejich agresorů. Přines, prosím, mír. Amen.
A ti, kdo se k žádné víře nehlásí? Těm nabízím krátkou úvahu. V určité fázi druhé světové války už nebyla jiná varianta než Hitlera na hlavu porazit. Žádné příměří, žádné jednání, žádný kompromis. Jen jedno: bezpodmínečná kapitulace agresora. Je válka na Ukrajině v této fázi?
