Přelomové první úterý v měsíci, pro každou z obou zemí z jiného důvodu. Pro Libanon: první den bez prezidenta. Pro Izrael: předčasné volby do zákonodárného Knesetu. U obou milníků se nyní zastavíme.Přelomové první úterý v měsíci,
LIBANON
Prezidentu Michelu Aounovi vypršel mandát posledního října. Krátce před svým odstoupením podepsal demisi současné vlády Najiba Mikatiho. Ta byla zformována v září 2021 a po letošních květnových volbách do Národního shromáždění funguje jako úřednický kabinet, protože Mikatimu se nepodařilo sestavit koaliční vládu na povolebním půdorysu. Je tedy Libanon k 1. listopadu bez hlavy státu. Pravomoci prezidenta přebírá vláda, toho času úřednická vláda v demisi.
Ačkoli politická reprezentace věděla, kdy Aoun z prezidentského paláce odejde a předseda parlamentu Nabih Berri svolal zákonodárce k volbě jeho nástupce včas (byť ze zkušenosti mohl vědět, že jeden měsíc stačit nebude), úspěch se nedostavil. Od 29. září se konaly čtyři volby (další 13., 20. a 24. října) - bez výsledku. Proč? Příliš roztříštěná politická scéna. Příliš mnoho kandidátů, aniž by měli zajištěn dostatečný počet hlasů. Drsný odhad Jamala Wakima, profesora historie a mezinárodních vztahů na Libanonské univerzitě v Bejrútu: Bude trvat minimálně rok, než parlament vybere nového prezidenta.
Což by byla situace pro zemi nanejvýš neblahá. Libanon se topí v hluboké ekonomické a finanční krizi – a teď už i v krizi politické. Potřebuje prezidenta a především silnou stabilní vládu (kdo ale jmenuje premiéra, když je úřad prezidenta neobsazen?). Současný kabinet sice funguje, ale jako úřednická vláda nemůže přijímat zásadní a klíčová rozhodnutí, v dané situaci nezbytná. Neblahá politická situace s chmurnými vyhlídkami do budoucnosti.
IZRAEL
V sedm ráno místního času (6:00 SEČ) se otevřelo bezmála 12 a půl tisíce volebních místnosti – a otevřené zůstaly do desáté večerní. Za těch patnáct hodin rozhodovali Izraelci – oprávnění jich má 6 milionů 788 tisíc 804 - o dalším směřování své země. Ta se ovšem neobejde bez koaliční vlády, což může být problém. Oba hlavní tábory, dosluhující koalice i opozice, nemají jistou nadpoloviční většinu (minimálně 61 mandátů v parlamentu); hrozí proto noční můra všech – politický pat. Tedy alespoň podle výzkumů volebních preferencí, u nichž se níže ještě zastavím. Bude to ale opravdu tak? Mnohokrát jsme četli, že izraelské předvolební průzkumy nejsou příliš spolehlivé, spoléhání na ně může být ošidné.
Z vyjádření politiků ve volebních místnostech, jak o nich informoval 1. listopadu web novin The Jerusalem Post, mě zaujala slova úřadující ministryně vnitřních věcí Ayelet Šakedové, která kandiduje jako lídr malé strany Židovský domov – a zoufale bojuje o své politické přežití. Ani v jednom z průzkumů totiž Židovský domov nepřekonal povinný volební práh pro vstup do Knesetu, který je 3,25 %; strana se dostala nanejvýš na 2,7 %. Šakedová ve volební místnosti v Tel Avivu řekla, že z jejích pondělních rozhovorů s lidmi z demoskopických agentur nemá pravicový blok (tedy Netanjahu a spojenci) 61, nýbrž pouze 60 mandátů. A dodala: „Pouze hlas pro Židovský domov povede k vytvoření pravicové vlády.“
Má pravdu? Kromě toho, že se to v příštích hodinách dozvíme, musíme odpovědět: ano i ne. V posledních šesti průzkumech, které se konaly od 26. do 28. října, než vstoupilo v platnost moratorium na zveřejňování výsledků těchto průzkumů, měl blok Likud + ultraortodoxní strany + náboženští sionisté ve čtyřech případech předpověděn zisk 60 křesel v Knesetu (ze 120), jednou 61 a jednou 62. Volby ovšem nerozhodují průzkumy, ale vůle lidu.
Hodinu po skončení volebního klání přinesly izraelské televize výsledky exit polls, z nichž vyplývalo, že současná koalice premiéra Yaira Lapida bude s největší pravděpodobností poražena (54 až 55 mandátů) a Likud se svými spojenci by mohl získat 61 až 62 mandátů.Zbytek do 120 jsou hlasy pro arabskou opozici – blok Hadaš-Taal. Ayelet Šakedová by v politice pro tentokrát skončila.
Nicméně – ráno moudřejší večera. Dlouhá noc by měla dát odpověď na to, zda se Benjamin Netanjahu triumfálně vrátí do úřadu premiéra, anebo nastane nekonečné vyjednávání a hledání kompromisů. Jediná jistota, kterou v tuto chvíli máme je, že snad nikdo si nepřeje šesté volby v časovém úseku čtyř let.
Dobrou noc – více během středy 2. listopadu.
