Porušení dohody či smlouvy k vyhlášení války nestačí?

Proč Británie a Francie vyhlásily válku nacistickému Německu až v září 1939, poté, co napadlo Polsko, a ne už ve chvíli, kdy v březnu toho roku obsadilo Československo, kladu si otázku. 

Vždyť šlo o evidentní porušení mnichovské dohody, podle které dostal Hitler zelenou pouze k zabrání Sudet, kde žili především Němci.

Bylo to proto, že na našem severním sousedovi západním spojencům záleželo víc než na Československu, jelikož bylo podstatně větší zemí? Nebo proto, že Polsko nacisté napadli s pomocí zbraní, zatímco nás vystavili „pouze“ psychickému násilí, kdy velitel Luftwaffe Göring prezidentovi Háchovi pohrozil, že pokud nedovolí jednotkám Wehrmachtu vstoupit na celé území republiky (tedy bez Slovenska, abych byl úplně přesný), rozbombardují jeho letadla Prahu na kusy?

Rozumím tomu dobře, že dostatečným důvodem k vyhlášení války je pouze situace, kdy jeden stát podnikne ozbrojený útok na jiný, nikoliv když jen poruší nějakou smlouvu či dohodu?

Tu versaillskou ostatně Německo porušilo už v roce 1936, kdy jeho armáda obsadila demilitarizované Porýní, a ani tehdy se Británie a Francie, mám dojem, nezmohly na víc než verbální protesty, pokud vůbec. Hitler přitom svým jednotkám, které vstoupily na levý břeh Rýna, nařídil, aby se v případě jakéhokoliv odporu druhé strany okamžitě zase vrátily na opačnou stranu řeky - podle autorů jednoho dokumentu nedávno uvedeného v České televizi to bylo poprvé a naposled, co vydal rozkaz podobného charakteru.

Otázka, zda by vojenský zásah Francie, jejíž ozbrojené síly měly tehdy nad Německem naprosto drtivou převahu (Američan William Shirer ve své knize Vzestup a pád Třetí říše uvádí, že by po mobilizaci mohla nasadit sto divizí, zatímco Hitler do Porýní poslal pouze devatenáct praporů), odvrátil druhou světovou válku, už zůstane navždy nezodpovězena, a historikové by mi asi jen vyčetli, že se zbytečně zabývám hypotetickými situacemi, tedy tím, „co by kdyby“.