Neměli bez Miloše Vystrčila ostatní nejvyšší ústavní činitelé schůzku u Zemana bojkotovat?

Ano, kladu si otázku, zda by se bývalo neslušelo, aby premiér, předseda Poslanecké sněmovny a tři příslušní ministři, pozvaní 29. září do Lán na diskusi o zahraniční politice České republiky, projevili s hlavou Senátu solidárnost.

Vzpomněl jsem si přitom na v jistém smyslu samozřejmě nesrovnatelnou situaci, jelikož mnohem dramatičtější, kdy v roce 1968 trval tehdejší prezident Československa Ludvík Svoboda (ať již máme jinak k jeho osobě nejrůznější výhrady) na tom, že se on i celá delegace, v jejímž stál čele, po moskevském „jednání o internacionální pomoci“ vrátí do Prahy jen včetně Františka Kriegla, kterého vládci Kremlu coby člověka židovského původu, jak se vyjádřil jeden z nich, okamžitě po příjezdu do hlavního města Sovětského svazu od ostatních oddělili a internovali na neznámém místě.

Také jsem si v této souvislosti vzpomněl na projev Václava Havla k našim vrcholným politikům v roce 1997 v pražském Rudolfinu, ve kterém je za jejich činnost ostře kritizoval, když však skončil, všichni mu bouřlivě tleskali - tedy všichni až na jednoho, abych byl zcela přesný, ten naopak odmítavě kroutil hlavou. Tím ústavním činitelem byl tehdejší premiér Václav Klaus a šlo o jeden ze vzácných okamžiků, kdy jsem si tohoto člověka vážil (i když prezident ve svém vystoupení podle mého názoru říkal pravdu, o ni však v tomto konkrétním zamyšlení nejde).  

Úmyslně jsem mimochodem v předchozí větě napsal „podle mého názoru“, protože různí lidé projev hodnotili velmi různě, jak se dočítám z příslušného hesla na Wikipedii. „Daniel Kaiser v životopise Václava Havla, jenž vyšel v roce 2014, označil projev za Havlovu ´nejhorší prezidentskou řeč vůbec´“, uvádí se zde mimo jiné, načež neznámý autor hesla pokračuje: „Miloš Zeman a jeho spolustraníci měli k potlesku pochopitelně důvod, rozplývali se však kupodivu i vládní politici, podle předsedy ODA Jiřího Skalického to byl ‚excelentní předvolební projev‘ a Josef Lux hovořil rovnou o ‚osvobození‘, i když „oba pánové vedli koaliční strany, které se celých těch pět kritizovaných let podílely na vládě.“

Ale abych se na závěr ještě vrátil ke schůzce na lánském zámku. V rozhovoru, který začátkem týdne zveřejnila Mladá fronta Dnes, říká Miloš Vystrčil, který je přitom naším druhým nejvyšším ústavním činitelem, že na rozhodnutí nepozvat jej měl prezident republiky „právo“. Nešlo ale náhodou přeci jen o porušení ústavy, nebo přinejmenším jejího ducha?