Budeme se jednou dívat na televizi především ze záznamu? Asi ne.

„Češi sledují televizi stále více mimo živé vysílání,“ sdělovala nedávno Mladá fronta Dnes s odvoláním na údaje společnosti Atmedia. 

Podíl takovýchto diváků se totiž v uplynulých pěti letech zvětšil z jeden a půl procenta na šest (u placených tematických kanálů, zejména těch zaměřujících se na filmy, sportovní přenosy, dokumenty a tvorbu pro děti, se pak v současné době pohybuje dokonce mezi patnácti a dvaceti).

Naše země ovšem v tomto ohledu jen postupně začíná kopírovat ty na západ od našich hranic, jak vyplývá ze zprávy zveřejněné na webových stránkách zmíněné společnosti. Na Islandu, který má tzv. odloženou sledovanost do sedmi dnů od vysílání dotyčného programu nejvyšší v Evropě, je to totiž téměř devatenáct procent, v druhém Švýcarsku osmnáct a půl a v třetí Belgii zhruba šestnáct.

Mohu z vlastní minulé zkušenosti potvrdit, že nahrávat si pořady - ať již přes tzv. červené tlačítko, což je podle výše uvedené společnosti nejčastější způsob, nebo prostřednictvím rekordéru, případně využitím archivu dané stanice - a pustit si je až ve chvíli, kdy se mi to hodí, nebylo k zahození, zejména když něco zajímavého dávali třeba v noci. Nejde však jen o dobu, kdy normální člověk spí - dobře si pamatuju, že když jsme ještě se ženou pravidelně sledovali hlavní večerní zprávy, občas se stávalo, že jsme se museli opravdu co nejrychleji najíst, abychom to stihli (i když zrovna tento typ pořadu asi nepatří k těm, na nějž by se lidé chtěli dívat až ze záznamu).

Další výhoda takového sledování každopádně spočívá v tom, že pokud jde o soukromé stanice, které vkládají reklamy i do jednotlivých pořadů, nejen před jejich začátkem a po jejich skončení jako je tomu v případě veřejnoprávní televize, může je člověk posunem záznamu jednoduše přeskočit. (Na druhé straně je ovšem třeba přiznat, že v těchto pauzách se zase člověk může odebrat na onu místnost, zejména jde-li o nějaký hodně dlouhý celovečerní film).

Když jsem dopsal až sem, uvědomil jsem si, že řada lidí ale zřejmě nezapíná televizi, aby se dívali na nějaký konkrétní pořad, o němž ví předem z programu, nýbrž prostě aby zaplnili volný čas, takže pak jen přepínají, dokud nenajdou takový, který je zaujme. V jedné rodině, kde jsem byl svého času dva dny na návštěvě, ji měli dokonce v kuchyni a běžel v ní nějaký ranní blok, ale oni byli otočeni zády a snídali, jinak řečeno tvořila jen zvukovou kulisu (proč v tom případě raději neposlouchali rádio, netuším).

Nahrávání pořadů z televize prostě asi bude vždy jen pro ty, kdo mají ještě i spoustu dalších zájmů. Já i manželka (která se mimochodem na rozdíl ode mne z nějakých důvodů vždy byla ochotna se dívat na ten či onen pořad jen tehdy, kdy byl vysílán, nikdy ne ze záznamu) například trávíme odhadem desetkrát tolik času u svých počítačů než u našeho televizoru.