Ukrajina jako pohřebiště idealistických idejí (Komentář)
Chceme, aby neklidná Ukrajina byla i naším problémem? V pořádku, přijměme ji mezi sebe do EU[1] a dál žijme v naivní představě, že se v dalších několika letech už nebude podobná situace opakovat. Celou současnou situaci pak považujme jenom za drobnou epizodu v pokračující integraci evropského kontinentu do EU.[2] Dál se tvařme, že bobtnající EU je nefalšovaným rájem prosperity a míru, jejíž aktuální problémy jsou koneckonců zanedbatelné, neboť jsou unijní záměry ušlechtilé. Situace na Ukrajině už zase rozděluje českou společnost a už zase se straší Ruskem, stejně jako v případě blízkovýchodních krizí, kde se strašilo Spojenými státy, Čínou se zatím tak moc nestraší. Tohle strašení pak vždycky aktivizuje milovníky různých konspiračních teorií, kteří hbitě přispěchají s teoriemi o Bilderbergu, Iluminátech, Svobodných zednářích, židovském spiknutí atd. Tyhle diskuse jsou bezpředmětné, protože skutečné důsledky pocítíme až v době, kdy laskavá EU na jedné straně začne na Ukrajinu tlačit např. k přijetí společné měny a na druhé straně začne prosazovat velkorysou, centrální, imigrační (azylovou) politiku, jejíž dopady pocítí i český pracovní trh.
Už zase projektujeme naše národní zkušenosti s vlastním polistopadovým vývojem do aktuální situace v cizí zemi, jako už několikrát před tím (např. Belgie, Skotsko) a už zase jsme směšní. Místo toho, abychom si udělali pořádek ve vlastním chlívku, radíme všem okolo, jak se to má správně dělat. Zatím jsme však ukázali, že jsme odborníci na dělání chlívku a ne pořádku. Situace na Ukrajině se tak jako tak vyřeší bez nás, ať už různí facebookový experti, nebo anonymní „smetánka“ na různých diskusích, budou navrhovat jakékoli spásné řešení. Je (soudě dle našich „odborníků“) pohodlnější kohokoli, kdo nesouhlasí s tvrzením, že Ukrajina by byla pro EU prospěchem, označit za ruského špiona, nehledě na to, jestli daný člověk vůbec umí rusky, nebo měl či má s Ruskem cokoli společného, ale asi to lze brát jako typickou reakci českého internetu (jakési online varianty českých hospod a kaváren), který chybějící argumenty nahrazuje osobním osočováním a bezmyšlenkovitým nálepkováním. Urážet se tady v Česku nad problémy Ukrajiny můžeme, ale nic tím nezměníme. Pojďme spíš hovořit o tom, že se stávající primární i sekundární unijní legislativou nejsme na vstup Ukrajiny do Unie vůbec připraveni, i když se tváříme, že je tomu právě naopak.
Nic není tak křišťálově čisté, jak by se mohlo na první pohled zdát. Situace Ukrajiny je o to složitější, že v současné době její budoucnost nikdo nevidí ve skutečném osamostatnění země, ale pouze v područí většího územního celku. Je tedy směšné za této situace hovořit o tom, jak ukrajinská ulice touží po míru a blahobytu země, když ani jedno vyřešení, které ji bývá podsouváno, pro Ukrajinu neznamená svobodnou volbu, ale opět jen dilema volby toho menšího zla. Do českého postoje k situaci na Ukrajině se tak promítá náš vlastní schizofrenní postoj k Rusku, s nimiž bychom na jedné straně velmi rádi obchodovali, ale nemůžeme zapomenout na léta strávená v socialistickém bloku. Na co jsme docela zapomněli je fakt, že ta médii protěžovaná opozice má sama máslo na hlavě. Julie Timošenková není disidentka, jejíž vinou by bylo pouze to, že razantně v minulosti vystupovala proti Janukovyčovi. Její role ve dvou tzv. plynových válkách[3] je nezpochybnitelná a tvrdí- li se, že se korupčilo za Janukovyče, bylo by spravedlivé hovořit i o korupcích opozice. Kromě EU se už nyní začínají ozývat kdejaké organizace, zaměřené na lidská práva a situace se jejich interpretacemi, s nimiž vstupují do médií, ještě více znejasňuje. Snad v Ukrajině zvítězí rozum nad naivní a utopickou představou EU jako jediného možného východiska budoucnosti země. Je třeba uvažovat i opačně a to, zda bude Ukrajina východiskem pro EU. Odpověď myslím si, známe všichni.
Situace na Ukrajině však odhaluje ještě něco jiného. Totiž pád idejí liberálních institucionalistů a idealistů, kteří ještě stále věří, že klid a mír ve světě lze zajistit spoluprácí nadnárodních organizací, tedy jakousi transnacionální kooperací. Právě tyto ideje dostávají v Ukrajině řádně na frak a je otázka, kdy to dojde i tvrdošíjným zastáncům současné podoby EU a její aktuální, zahraniční politiky.
[1] Tady s eurooptimisty souhlasím, že i my jsme EU, jenže už se jaksi pozapomíná připomenout, co to pro nás v důsledku znamená. EU se chová tak, že za úspěchy mohou její představitelé (viz přebírání Nobelovy ceny), za neúspěchy jednotlivé státy. Nechápu tedy logiku některých fanatických zastánců současné podoby EU, kteří tvrdí, že ještě větším podlézáním českých politických zástupců v Bruselu získáme větší výhody a větší podíl na směřování EU. Obvykle tyto myšlenky slýcháváme od lidí, kteří jsou sami nějakým způsobem napojeni na unijní dotační programy, nebo se příliš bojí nezbytné a razantní změny. Zvlášť absurdně (nebo minimálně podezřele) tyto teze znějí z tribun konferencí pořádaných z podpory a grantů EU.
[2] S nezbytnými oběťmi, které byly položeny na oltář unijních snů o prosperující a mírově Evropě.
[3] Tak o této části Ukrajinsko-Ruských vztahů hovoří Martin Laryš, já osobně dávám přednost (možná poněkud krkolomnějšímu) označení „konflikt o plyn.“
Pavel Lopušník
Vliv unijní legislativy na vnitrostátní legislativu (Komentář)
Často kolem sebe slýchám, že současná podoba EU je vlastně fajn a za většinu problémů si můžeme sami, protože máme neschopné a korumpovatelné politiky. To, že máme takové politiky, jaké jsme si zvolili, je smutný fakt a o jejich morálním kreditu se s autory takovéhoto tvrzení přít nehodlám. Co však mohu zpochybnit, je část výše uvedeného tvrzení, které odráží nezájem české veřejnosti o fungování implementace unijních předpisů a nařízení do národní legislativy. Je velmi zjednodušující a obávám se, že dost pohodlné tvrdit, že za všechno, co se v nynější Unii (potažmo v jednotlivých členských státech) děje, si můžeme vlastně sami a že je současné nastavení Unie de facto v pořádku. Často takováto tvrzení vlastně banalizují sílící vliv evropské legislativy na právní systém jednotlivých členských států. Pozn. Téma není úmyslně vyčerpáno a zasloužilo by si mnohem delší prostor, než formu jednoho (byť poněkud delšího) článku.
Pavel Lopušník
Nepůjde změna volebního systému nakonec proti voličům? (Komentář)
S poukazem na včerejší článek z iDnes (v textu na něj ještě odkážu) hnutí Ano navrhuje změnu systému na většinový a dvoukolový. Snahy tohoto hnutí nejsou první a bohužel ani posledním voláním po změně volebního systému v České republice. Často je slýcháváme zejména od příznivců velkých politických stran (českého politického mainstreamu) v období povolebních, koaličních vyjednávání.
Pavel Lopušník
Principy volného trhu „dětem“ (Glosa)
Často v dnešních dnech a z různých stran slýchávám posměch na adresu zastánců volného trhu. Ačkoli nejsem zastáncem teze, že volný trh je absolutní a všemocný i já se musím vypořádat s faktem, že trh vytvářejí lidé a že regulace (byť velmi mírná), kterou velmi často doporučují jako alternativu (nebo lépe jako řešení nedostatečností) volného trhu právě oni posměváčkové, není také samospásná a v konečném důsledku (jak se budu snažit ukázat) nebezpečná. Tady někde vznikala potřeba ujasnit si principy volného trhu jednoduchým, ale nikoli vyčerpávajícím (tj. z hlediska obsahu) způsobem. Nečiním si tedy nárok na úplné vysvětlení veškerých strastí a slastí volného trhu. Mojí ambicí je pak vytvářet spíše otázky, než podávat hotové odpovědi. Velmi často se zde bude opakovat příklad z regulace bankovního sektoru, na kterém se budu snažit ukázat, jak ušlechtilé zájmy, které k regulaci v konkrétní oblasti vedou, mohou být (v konečném důsledku) „dvousečnou zbraní.“
Pavel Lopušník
Pozitivní nebo pozitivistická? (Glosa)
Vánoce kdysi bývaly svátky klidu, míru a pokoje. Úmyslně volím ten minulý čas, protože to současné předvánoční období jako by bylo přípravou na nastávající super-volební rok. Už zase jsme svědky osobních útoků a osočování, tedy něčeho, co se už od prezidentské volby stává součástí českého předvolebního folkloru. První útoky se odehrávají na sociálních sítích, internetových blozích, diskuzích a tradičně i po hospodách. Vím, z tohohle nelze usuzovat, že je tomu tak v celé společnosti. Ovšem poučený z předcházejících let si dovolím tvrdit, že to, co nyní rezonuje na internetu, se za několik měsíců naplno projeví i v reálném světě a mě tak napadá otázka, kdy už se konečně poučíme a kdy převezmeme zodpovědnost za naše nezodpovědná rozhodnutí?
Pavel Lopušník
Nežijeme tak trochu postaru? (Glosa)
Svět je pro ně černý nebo bílý (a to doslova). Přijímají pouze našince a cizince či ty, kteří si dovolí vznést kritické stanovisko, automaticky posílají za hranice naší země, kde by sami měli chvilku žít. Zatvrzele hájí svobodou slova (tu vlastní samozřejmě), ale druhým ji rádi upírají ve své snaze za každou cenu přesvědčit všechny okolo, že jenom oni mají pravdu. Jsou věčně existenčně nespokojení (můžeme se ptát, čí je to vina), ale za to jim velké sebeuspokojení přináší, když mohou druhé urážet a osočovat. Dělá jim dobře, když je za to někdo pochválí, jenom s tím jsou ochotni diskutovat. Velmi často ty svoje urážky zaměňují za věcný názor, podle nich ten jediný správný samozřejmě, o kterém se domnívají, že jím plavou proti proudu. Často tak připomínají puberťáka, který vidí hrdinu v každém, kdo dokáže poslat své rodiče někam. Zásadně neargumentují, jsou spokojení s jednoduchými „pravdami“, které vnímají jako dogmatické. Naproti tomu druhé rádi poučují, hlavně o těch svých „pravdách“. Svět vnímají ploše, pochopit jiné dimenze problému je nad jejich síly a co je horší, jejich vidění je v současném Česku oblíbené.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 85
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 905x