Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Vliv unijní legislativy na vnitrostátní legislativu (Komentář)

Často kolem sebe slýchám, že současná podoba EU je vlastně fajn a za většinu problémů si můžeme sami, protože máme neschopné a korumpovatelné politiky. To, že máme takové politiky, jaké jsme si zvolili, je smutný fakt a o jejich morálním kreditu se s autory takovéhoto tvrzení přít nehodlám. Co však mohu zpochybnit, je část výše uvedeného tvrzení, které odráží nezájem české veřejnosti o fungování implementace unijních předpisů a nařízení do národní legislativy. Je velmi zjednodušující a obávám se, že dost pohodlné tvrdit, že za všechno, co se v nynější Unii (potažmo v jednotlivých členských státech) děje, si můžeme vlastně sami a že je současné nastavení Unie de facto v pořádku. Často takováto tvrzení vlastně banalizují sílící vliv evropské legislativy na právní systém jednotlivých členských států. Pozn. Téma není úmyslně vyčerpáno a zasloužilo by si mnohem delší prostor, než formu jednoho (byť poněkud delšího) článku.

Na vliv EU na vnitrostátní legislativu se před časem ve svém analytickém článku pro časopis Právník zaměřil Robert Zbíral.[1] V úvodu své práce, k níž se budu v průběhu tohoto článku stále vracet, si Zbíral pokládá (podle mého soudu centrální) otázku: „Nakolik členský stát EU zůstává ještě státem v tradičním slova smyslu a nakolik je již pouhým vykonavatelem unijní vůle?[2] V odpovědi na tuto otázku Zbíral sahá k části projevu, který dne 6. července 1988 pronesl na půdě Evropského parlamentu předseda Evropské komise Jacques Delors. Český autor akcentuje tu část projevu předsedy EK, ve které hovoří o tom, že za deset let bude 80 % legislativy (výslovně zmiňuje oblasti hospodářství, daní a sociálních věcí) odvozeno z Evropského společenství. Jakkoli můžeme procentuální vyjádření brát jako ukázku klasického velikášství, které často slýcháme v projevech unijních představitelů i nyní, všímá si Zbíral toho, jak je ona pomyslná osmdesátiprocentní hranice v Delorsem stanovených oblastech překračována. Na konci svého článku však dochází k tomu, že ona osmdesátiprocentní hranice je pouhým mýtem, i když nevylučuje fakt, že zákonodárci jsou některými unijními (jak sám Zbíral uvádí) „impulsy“ omezováni. My se naopak domníváme, že Zbíralův poznatek spíše dokládá nepřehlednost evropské legislativy, protože ve skutečnosti nelze na jedné straně zjistit přesné procentní vyjádření[3] vlivu unijní legislativy (totiž některé prvky unijní legislativy je formulováno jako doporučení[4]) a na straně druhé je evidentní, že je tento vliv nezanedbatelný. Co je však neoddiskutovatelné, je počet rozšiřujících se oblastí, do kterých unijní legislativa proniká a kde vyvíjí tlaky na centralizační rozhodnutí, které zcela bojkotují specifičnost těchto oblastí s ohledem na charakter domácí legislativy. Tady někde hledejme kořeny nesmyslných rozhodnutí, které se bez debat dotýkají každého z nás. Právě onen rozšiřující se okruh oblastí, v nichž si EU nárokuje řízení formou legislativních nařízení, někdy i vyhláškami majícími přednostní právo vůči domácí legislativě, je alarmující.[5] Toto prorůstání do různých oblastí fungování nelze přijímat s otevřenou náručí a s příliš optimistickými (až možná naivními) představami o pospolité evropské (lépe však řečeno unijní) jednotě.  Právě motiv pospolitosti často slouží k obhajobě centralizace, k níž teď v EU dochází a jejímž důsledkem je zpožděné působení evropské legislativy, neschopnost (nebo snad nevůle) informovat veřejnost o důležitých legislativníc krocích. Většina euroidealistů, která si ztěžuje na malý zájem o EU ze stran evropské veřejnosti, si neuvědomuje, že právě tento nezájem není ničím jiným než důsledkem a nikoli příčinou (na jedné straně nekomunikace unijních úřadů, na straně druhé zatěžující byrokracie). Nedivme se, že potom současní Evropané upadají do pasivity, protože být aktivní, znamená v Unii utkávat se s fanatickou obhajobou unijního byrokratismu, který už dávno nemá racionální jádro.

V EU jsme se zatím zmohli jen na tvrzení, že stále probíhá krize. Co je tedy současná (už dávno ne jen ekonomická) krize? Je to krize jedné ideji, která stojí na tom, že budoucí mír a prosperitu kontinentu (potažmo celého světa) lze zajistit skrze nadnárodní celky s hustou institucionální sítí. Realita je trochu odlišná, velké státy už dávno nechrání ty malé[6] a současná Unie se stává tím, čím byly i předcházející historické nadnárodní celky. Je nefalšovaným „žalářem národů“, který umožňuje prosadit se jen těm silným na úkor těch slabých. Být v dnešní Unii ve středu (což je podle prounijních politiků jediná cesta budoucí existence Unie), se podobá kosmonautovi, který se svou lodí míří do jádra Slunce a stále se ještě utvrzuje v tom, že není tak horko.

Ze Zbíralova zkoumání vyplývá, že největší nepoměr mezi počtem předpisů vydaných v EU a v ČR ve prospěch EU byl mezi léty 2006 – 2009 a činil právě oněch Delorsem předpovídaných 80 %. [7] Jak ale sám k tomuto přístupu tvrdí: „Metody uvedeného pojetí nejsou příliš vhodné k vyvozování objektivních závěrů, neboť prosté porovnávání legislativní produkce na úrovni EU a členských států je přeci jen příliš hrubým nástrojem a i s ohledem na charakter jednotlivých aktů připomíná míchání hrušek s jablky.“[8] Myslíme si proto, že bychom se měli soustředit na výsledky takovéto implementace unijní legislativy a na dopad, který na jednotlivé oblasti má. I zde se ovšem musíme mít na pozoru před banalizující rétorikou pro-unijních institucí. Nelze si představit instituci, která přizná, že implementovaná pravidla jsou neúspěšná a nedosahují kýžených cílů, místo toho, se Unie naučila užívat rétoriku, kterou jsme byli zvyklí slýchávat za minulého režimu a kterou bychom mohli karikovat větou: „Věci sice nejdou podle našich představ, ale plníme plán na 105 %. Suma sumárum, i eurooptimisté (tak nazývám ty, kteří i přes krizi, která v EU panuje, brání její současnou podobu) přiznávají, že stát pozvolna přichází o poslední zbytky možnosti rozhodovat sám o sobě, dokonce to někteří z nich vítají (snad právě neschopni si připustit dnes už mrtvou myšlenku o všelidském sbratření a síti nadnárodních organizací, které budou garanty světového míry a prosperity). Téma implementace unijních pravidel do právních řádů bude vždycky spíše bojem emocionálního rázu, fakticky její negativní vliv lze ilustrovat na hodnocení jejích dopadů, které ovšem budou pro možnou podobu budoucího evropského společenství muset být viděny realisticky a nikoli idealisticky, jak jsme často dnes svědky. EU by se v současné době měla zaměřit především sama na sebe, tj. měla by začít reflektovat už dále neúnosnou míru legislativních dokumentů, které na její půdě vznikají[9] a měla by zvážit jejich efektivitu, případně hledat optimální přístup legislativního procesu, který bude v sobě odrážet i moment měření efektivních dopadů jednotlivých legislativních dokumentů, pokud možno ještě před jejich schválením. Bohužel se však obávám, že současná EU není těchto kroků už nadále schopna. 



[1] Zbíral, R.: Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: Srovnání situace v ČR s jinými členskými státy, in Právník roč. 11,  č. 150/ 2011, str. 1049 – 1076.  Článek je dostupný i online http://www.pf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PF-katedry/politologie/Analyza_unijnich_impulsu_na_vnitrostatni_legislativu_final.pdf


[2] Cit. Zbíral, R.: Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: Srovnání situace v ČR s jinými členskými státy, in Právník roč. 11, č. 150/ 2011, str. 1049. (autor v textu hovoří o datu projevu 4. července a v poznámce projev datuje do 6. července.


[3] I čísla, která uvádí ve své práci Zbíral (z roku 2010), je třeba brát s rezervou. Je také otázkou, zda vůbec nebýt k nějakému číselnému vyjádření skeptický. Nakonec i sama EU si dokáže dost úspěšně zahrávat s čísly, stejně tak jako si objednat studii, která by potvrzovala, že je vliv nařízení EU na legislativu jednotlivých členských států zanedbatelný (jak to dělá i v jiných oblastech), a která by byla velmi optimistická do budoucna. To ovšem nezmenšuje krizi, kterou současná podoba EU zažívá a jejíž příčiny lze mimo jiné hledat i v této sebe-iluzivní banalizaci vážné situace.  Zjednodušeně to lze vyjádřit heslem: „Tvařme se, že problémy neexistují“ (anebo formou různých proevropských fondů si zaplatit to přesvědčení, že problémy existují a že se na jejich řešení vynakládá nějaká (co na tom, že zdánlivá) energie. Navíc záleží na zvoleném přístupu k výpočtu. Velmi obezřetný bych byl u studií, které se už v úvodu hlásí k tomu, že jsou podpořeny z unijních finančních prostředků.


[4] To však nevylučuje jisté formy tlaku na právní systémy členských států. Sám Zbíral přiznává, že „dosavadní diskuse by neměla zastřít fakt, že hodnocení míry dopadu unijní legislativy na členské státy nikdy nebude schopno popsat obraz vlivu EU v jeho úplnosti. Jen do jisté míry  (….)“ Cit. dle Zbíral, R.: Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: Srovnání situace v ČR s jinými členskými státy, in Právník roč. 11, č. 150/ 2011, str. 1074.


[5] I proto nesdílíme optimistický postoj autora článku Pozitivní vliv práva Evropské unie na český právní řád (viz http://www.epravo.cz/top/clanky/pozitivni-vliv-prava-evropske-unie-na-cesky-pravni-rad-56659.html) O spíše emotivním než racionálním charakteru článku budiž důkazem poslední jeho věta, ve které se objevuje Monnetovo tvrzení, že „není jiná budoucnost pro Evropu, než Evropská unie“ (cit z http://www.epravo.cz/top/clanky/pozitivni-vliv-prava-evropske-unie-na-cesky-pravni-rad-56659.html). Vývoj však ukazuje, že tato (sama o sobě) optimistická Monnetova teze dostává bizardní nádech – tedy není horší budoucnosti pro Evropu, než Evropská unie. V budoucnosti se totiž jeví, jako nejúčinnější spíše volné svazky společenství, které nejsou řízeny centrálně a které své členy neomezují byrokratickými nařízeními. Nelze také souhlasit s autorovým příliš naivním tvrzením, že právě z důvodu (nezastavitelné) globalizace spatřuji členství malých nevýznamných států v nadnárodním celku jako nevyhnutelný prostředek k jejich přežití a schopnosti vzdorovat rozmachu světových vůdčích mocností. Ať se již tato cesta zdá jakkoliv neschůdná pro překážky nacionalistického cítění jednotlivce a strachu ze změny (obzvláště tyto přirozené obavy z odklonu od zažitých konvencí jsou vlastní každému člověku a pramení z vrozené pohodlnosti a nechuti opustit zaběhlou rutinu všedních dnů), považuji ji za nevyhnutelnou.“ (viz http://www.epravo.cz/top/clanky/pozitivni-vliv-prava-evropske-unie-na-cesky-pravni-rad-56659.html) Právě v dnešních dnech se totiž ukazuje opak, totiž, že právě ony malé bezvýznamné státy EU jsou jejím působením nejohroženějšími. Tedy, že jsou jenom pěšáky v šachové partii, která se hraje uvnitř nadnárodních celků.


[6] Spíše jsou pro ně lukrativním trhem a mají tendence k nim přistupovat s kolonialistickou rétorikou, kterou si v historii osvojily.


[7] V roce 2007 se jednalo o 80,6 % (bez zemědělství).


[8] Zbíral, R.: Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: Srovnání situace v ČR s jinými členskými státy, in Právník roč. 11, č. 150/ 2011, str. 1070.  Podtrženo autorem tohoto článku.


[9] Mnohdy jen proto, aby byly tyto dokumenty napsány, nebo aby byla (navenek) vykázána nějaká činnost.  

Autor: Pavel Lopušník | pondělí 31.3.2014 15:54 | karma článku: 8,58 | přečteno: 303x
  • Další články autora

Pavel Lopušník

Havlovy vize zkrátka umřely (Polemika s ekonomem Tomášem Sedláčkem)

Na konkurenčním zpravodajském webu nedávno vyšel článek s ekonomem Tomášem Sedláčkem s názvem Gratuluji. Vyhozená ruská energie a české ztráty. S jedinou myšlenkou lze v textu souhlasit a to, že české firmy pravděpodobně díky embargu přijdou o část svých investic. Dál už je Sedláčkův článek veden v sentimentálním duchu, tj. ve stylu, kde bychom byli, kdybychom pokračovali ve strategii mezinárodních vztahů, kterou nastolil V. Havel. V polemickém textu ukazuji, že sám Sedláček upadá do iluzivní představy světa, který se od konce devadesátých let jakoby neměnil. Bohužel se svět mění a v těchto dobách možná dynamičtěji, než jsme schopni si to připustit a než jsou patrně někteří ochotni akceptovat.

27.7.2014 v 20:02 | Karma: 21,75 | Přečteno: 1568x | Diskuse| Politika

Pavel Lopušník

Nejsme v pozici užitečných idiotů? (polemika s Bohumilem Doležalem)

Novinář Bohumil Doležal v článku nazvaném Mediální nestrannost u sestřeleného letadla otevírá cestu cynismu, píše: „Taky bychom se neměli utěšovat tím, že zlo je zatím daleko: světová válka nebude, teď jsou nejdřív na řadě baltské státy, Moldávie a Rumunsko, pak Polsko, Slovensko a Maďarsko, a my máme dobrou šanci vyklouznout. Bereme to za špatný konec. Vycházejme raději z toho, že úplně nejdřív na řadě jsme my. V roce 1989 se nám dostalo daru svobody, toho, co nepřesně opisujeme slovy svoboda, demokracie, lidská práva: přišli jsme k němu skoro zadarmo, vůbec si ho nevážíme a jsme dnes na nejlepší cestě ho prošustrovat. Jsme líné, vypasené a zároveň bezbranné ovce, nejchutnější kořist pro predátora.“ Díky těmto slovům si nejsem jistý, zda – li naopak stranění jedné či druhé straně události neotevírá cestu cynismu ještě většímu. Presumce viny, která platí u jedné či druhé strany, stejně tak jako představa mezinárodního jeviště ala filmové Hvězdné války (bílá strana – rytíři Jedi – EU, NATO x Temné straně síly – Rusko) v představě sluníčkových bojovníků, kteří si stále nejsou schopni připustit, že svět už dávno není bojem za vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. U Doležala je pak prazvláštní propojení slov svoboda, demokracie a lidská práva v kontrastu se štvavou rétorikou vyzívající k boji a sebeobětování se (u Doležala ovšem za ideály liberálů). Vrcholem je pak závěr celého článku, který jakoby demonstroval postoje věčných bojovníků se všemi a se vším. V článku se píše: „Ač to tak nevypadá, bojujeme o život. A nejde v první řadě o to, zda vůbec víme, proti komu bojujeme (ne že by na tom nezáleželo), ale zda vůbec víme, o co bychom měli usilovat, k čemu pracovat, za co bojovat – a čemu bychom měli být ochotni, protože jinak to v tomto slzavém údolí ani nejde, aspoň tu a tam taky něco obětovat.“ (http://echo24.cz/a/iqGb7/medialni-nestrannost-u-sestreleneho-letadla-otvira-cestu-cynismu)

21.7.2014 v 12:46 | Karma: 15,46 | Přečteno: 1019x | Diskuse| Politika

Pavel Lopušník

A jak jste na tom s daněmi vy, pane Humle? (Glosa)

Docela určitě to mohl být jeden z mnoha příkladů českého politika, neschopného komunikovat na sociálních sítích a snižujícího se ke stylu komunikace, kterou už několik roků předvádí např. jeho stranický kolega Zdeněk Škromach a o kterém bychom se mohli dozvědět tak leda ze stránek bulváru. Výroky poslance Stanislava Humla na adresu tenistky Kvitové však posouvají už tak nízkou laťku českého politického prostředí ještě o velký kus dolů. Je ovšem s podivem, že vzbudily pozitivní ohlas u ne zrovna malého počtu našich spoluobčanů. Jak ale správně pochopila sama Petra Kvitová a její okolí, Humlovi šlo především o sebe-zviditelnění se v předvolebním období a o získání hlasů rozdmýcháváním závisti (jak jsem si všiml z komentářů zejména u lidí, kteří jsou na penězích od státu nějakým způsobem existenčně závislí – např. důchodci, nebo u levicově zaměřených, kteří Humlův komentář pochopili jako kritiku pravicové politiky, jejímiž produkty daňové ráje jsou – to, jestli tomu tak skutečně je, nechám na čtenářích samých). Huml sám se pasoval do role nového Jánošíka (nebo Robina Hooda), „od kterého nečekejte, že bude brát chudým a dávat bohatým.“ (cit. z http://stanislavhuml.blog.idnes.cz/c/417079/Petra-Kvitova-v-danovem-raji-aneb-nemohu-se-omluvit.html)

13.7.2014 v 20:18 | Karma: 28,42 | Přečteno: 1890x | Diskuse| Politika

Pavel Lopušník

Není už těch konfliktů na jednu armádu mnoho? (Komentář)

Ještě včera štvali veřejnost proti Rusku a vyzývali ji k angažovanějšímu boji na Ukrajině a jejímu připojení k EU, zatímco dnes jsou zatvrzelými obránci „evropských hodnot“ (v jejich uvažování je to multikulturalismus, gender studies, zelená politika, štědré sociální programy), které prý na svých zahraničních misích chrání naše armáda. Tito strážci a věční bojovníci za všechno a proti všem, však bojují jenom na klávesnicích počítačů a často svými ústy. Sami se vám dříve či později přiznají k tomu, že jim jejich vrozený humanismus brání vzít do ruky zbraň, za to prý oceňují, když to za ně udělá někdo jiný. Ostatní nesouhlasící s jejich (jak oni demonstrativně hlásí – těmi pravými) názory je jimi označen za putinovce, rusofila, nebo za xenofoba či rasistu (možná, že k jejich životu to vyhledávání a nálepkování „nepřátel“ tak nějak patří a zřejmě je jejich životním krédem se vůči něčemu a někomu stále vymezovat). A zatímco na jedné straně nekriticky obdivují současnou EU jakožto prevenci proti válce v Evropě i ve světě (úlohu EU pro celosvětový mír rádi okázale a při každé příležitosti připomínají), na druhé straně volají po vyvolávání konfliktu, který ale za ně v konečném důsledku bude řešit někdo druhý. Jsou to „utopičtí idealisté“ (ve smyslu terminologie Edwarda H. Carra), ale já bych použil jiné (poněkud nekorektní) označení „užiteční idioti.“ Svět se už dávno změnil a ty jejich ideály pozvolna umírají, jenom oni to ještě nepostřehli.

11.7.2014 v 15:21 | Karma: 19,37 | Přečteno: 1077x | Diskuse| Politika

Pavel Lopušník

Praha ne-kulturní, zato plně politická? (Komentář)

V regionálních denících nedávno (publikován 21. 6. 2014) vyšel rozhovor s realitním investorem Luďkem Sekyrou, mimo jiné také sponzorem KDU-ČSL. Jeho hlavním tématem bylo Sekyrovo tvrzení, že vstup podnikatelů do politiky vnímá pozitivně. To ovšem není ten hlavní důvod, konečné rozhodnutí zda- li podnikatelé do politiky patří a zda- li je to onen osvěžující vítr pro zatuchlý český politický rybníček, to je v rukou každého čtenáře daného rozhovoru (odkaz na něj dále v článku). Jedním z témat, kterého se Sekyra v rozhovoru (díky položeným otázkám) dotknul, byla případná realizace Kaplického stavby na pražské Letné, podpořená mimo jiné i prezidentem Zemanem a některým politiky Top 09.

7.7.2014 v 19:49 | Karma: 6,97 | Přečteno: 415x | Diskuse| Politika
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

I na čarodějnice padaly rekordy. Nejtepleji bylo severně od Prahy

30. dubna 2024  18:41,  aktualizováno  19:46

V poslední den měsíce dubna se na řadě míst koná tradiční pálení čarodějnic. Středočeský kraj však...

Fin, který ukradl desítky tisíc záznamů z psychoterapie, půjde do vězení

30. dubna 2024  19:45

Finský soud v úterý odsoudil 26letého muže k šesti letům a třem měsícům vězení za to, že se...

Největší klimatické nesmysly přijala současná vláda, míní europoslanec ANO

30. dubna 2024  19:37

Byla to právě vláda premiéra Petra Fialy z ODS a evropské předsednictví České republiky, kdy se...

Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě čepovala pivo

30. dubna 2024  17:58,  aktualizováno  19:28

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...

Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit

Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...

  • Počet článků 85
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 905x
Jsem zatím student a začínající žurnalista

Seznam rubrik