Postoloprtský Masakr - V roce 2000 jsem navázal poprvé kontakt z Žateckými Němci žijícími v Německu a dozveděl až tehdy jsem se o Postoloprtském masakru. Musím se příznat že jsem tomu co mi vyprávěli moc nechtěl věřit a zdálo se mi to velmi přehnané a považoval jsem to za sudetoněmeckou propagandu. Přesto však jsme s naším spolkem uspořádali již v roce 2002 akci „Pravdou k smíření“ v Žatci, kdy vývalý žatečtí němečtí občané na náměstí v Žatci vyprávěli o tomto hrozném zážitku, následně položili věnec v Posteloprtské bažatnici a uspořádali jsme tiskovou konferenci.
Jedním s výsledkem této akce bylo navázání kontaktu s Federací nezavislých spisovatelů vedenou panem Eduardem Vackem. S jeho pomocí jsme získali důvěrné materiály a českých archivů. Následné studium knihy doc. PhDr. Tomáše Staňka a publikací Dr. Hanzlíka o aktivitách OBZ a PhDr. Adriana Arburga o organizovaném vyhánění nám bylo námětem k vzniku výstavy o zločinech komunistů jako prvního výkonu státní moci po skončení války. Tato vystava putovala po mnoha městech v Severních Čechách a byla dokončena tento rok v únoru v Praze – Novodrovské podijní diskuzí o vyhnání s důrazem na Postoloprstkém masakru.
Již na konci roku 2007 jsem navazál kontakt na Postoloprtskou radnici, kde sem zjistil že informace o detailech a skutečném rozahu byli velice nedostatečné. Proto jsem předal starostovi a následně celé radě města dokumentaci o tomto masakru. Musím říci že jsem byl přijat vždy velice vstřícně a získal jsem dojem o upřímné snaze těchto zástupců města se tomu postavit čelem. Městem byla určena komise do které byl povolán historik PhDr. Michal Pehr, místní pan Schöller a starousedlík pan Urban, kterým byli též jejich bližní v roce 1945 zastřeleni. Já osobně jsem měl pojmenovat za mojí stranu tři členy za německou stranu.
Považoval jsem za správné navrhnout mojí osobu, předsedu židovské obce Teplice pana Látala a předsedu okresní sekce Svazu bojovníků za svobodu a Volýňských Čechů pana Jaroslava Vodičku do této komise. Výsledkem této komise bylo jasné rozhodnutí pro pietní místo na hřbitově, což bylo mým záměrem a našeho nadačního spolku Žatec (Förderverein der Stadt Saaz/Žatec e. V ). Nikoliv pomníkem jak se mluví v tisku. Také byl navrhnut text: Obětem Postoloprtského masakru v roce 1945. Tento výsledek a můj dodatečně detailní a grafický návrh na vytvoření tohoto místa s dodatetkem „Německým obětem“ a finační plán, byl předložen zastupitelstvu.
Toto rozhodlo na svém zasedaní 4. Listopadu podle mého názoru sebevědomně a jednoznačně 14 hlasy při zdržení hlasů 4 komunistů o stavbě tohoto pietního místa s pozměněným a kompromisním textem „Všem nevynným obětem Postoloprtských událostí v květnu a červnu 1945“ . Město hodlá ve svém rozpočtu vyčlenit částku ve výši 200.000,- Kč, což pro malé město je vysoká částka a tím ukázalo podle mého názoru více než dobrou vůli.
Přestože že se jednalo o oběti lidí německé národnosti kteří zde byli zastřeleni a hození do země jako dobytek, byli to první řadě nevinné lidské oběti, které je nutno uctít i bez rozdílu národnosti. Tím se také zabraní sudotoněmecké propagandě. Že toto není nepodstatné je možno již sledovat v tiskové zprávě o rozhodnutí radnice mluvčího a evropského poslance pana Posselta v německém tisku, který již mluví o vybudování sudetoněmeckého pomníku. Toto není a nemůže býti záměrem našeho spolku.
Naším cílem je přerušit přes celé generace a staletí vzájemné přisuzování viny a zdůvodňování našich činů proti právu a zločinů a tím pěstování zdánlivého důvodu odplaty. Kdyby se Německo nepřiznalo po druhé světové válce ke svým hrozným zločinům, mělo by to pro duševní zdraví německého národa katastrofální následky a nikdy by se nemohlo stát členem společenství Evropských národů. Potomci pachatelů, bez rozdílu stran ovšem nejsou nositeli žádné viny. Důležité je však přiznání, stud a jistý stupeň vyjádření pokory.
Rozhodnutí zastupitelu jednoznacne vítáme a ocenujeme. Považujeme ho za významný, sebevědomý a zodpovědný krok zástupcu mesta, prispívající k trvalému smírení Cechu i Nemcu a pravdivému výkladu našich spolecných dejin v ramci naší „Zatecké cesty“ .
Otokar Löbl Frankfurt am Main
