V dnešní době je téměř proti proudu napsat, že jsme měli tu čest spolupracovat v rámci družby spřátelených armád Varšavské smlouvy sovětskými ???????.
Mohli jsme je vidět, ale slova jsme s nimi nemluvili. Oficíři si přivezli své paničky, ty jsme občas vídali v jídelně. Macandy! Věčně nadržení mládenci na nich mohli oči nechat. Kdo viděl Fellinyho film Amarcord, a vybaví si kozy trafikantky, pochopí.
Náš obdiv patřil také sovětským důstojníkům, ne k nim osobně, ale k jejich brigadýrkám jsme vzhlíželi, díky jejich rozměru jsme jim říkali - rogála. Kam se na ně hrabaly naše ubohé vycházkové pokrývky hlavy.
O sovětských vojácích, kteří dělali technický personál nemohu napsat nic. Snad měli zakázáno se s námi stýkat, v té době bychom se s nimi domluvili, ruština byla povinná. Možná proto měli zákaz. Bratrskou pomoc jejich otců jsme v dětství zažili, velitelé měli možná strach, že bychom si mohli dát vzájemně po hubě, nebo že bychom mohli podrýt jejich bojovou morálku. Taková to byla ve skutečnosti hodně opatrná družba.
Nějakou dobu pobývali sověti v kasárnách, pak naše letky společně odletěly na noční cvičení do Malacek. Bylo nás mnógo. Letěli vrtulníky Mi 24, Mi 8 a Mi 4. Motorář, elektrikář, zbrojíř a technik byla posádka jednoho ze strojů. Odpoledne jsme přistáli na letišti v Malackách. Setkali jsme se zde s některými kluky z kurzu v Brně. Večer jsme se pustili se do předletové přípravy. Zkontrolovat benzín, motor, elektriku, hoši od zbrojířů osadili rakety a zkontrolovali kulomet ve spodní části trupu.
Vedle na stojánkách stály vrtulníky našich bratrů v boji, a tak se konečně se dostávám k tomu, jak jsme se poučili u sovětů: na všechno kašlali. Přistáli, doplnili palivo a nazdar. Žádné štráchy, jak to sedlo, tak to sedlo. Létali, dokud se jim to nerozpadlo. Když jsem hlídal na ruské škole, měl jsem možnost pozorovat podobný přístup. Když opadala omítka, dlouho dlouho trvalo, než se chlapům od údržby podařilo něco s tím udělat, omítku opravili, což o to, ale barva na budově byla poněkud odlišná. Náš přístup k dílu je přece jen pečlivější, blízkost akurátních Němců nám v tomto ohledu něco přinesla.
Jak by to mohlo vypadat ve válce? Vrtulníky za mohutného hřmotu vzlétaly a zas odlétaly, horká kapota motoru se nedala otevřít, do toho všeho v dálce rachot kulometů a blýskání raket. Taková silvestrovská noc bez šampáňa. Těžko na cvičišti, lehko v boji. Akorát, že k žádnému boji nedošlo. Nikdo na nás naštěstí neútočil.
Z Východu zazářilo spásné světlo, tak hlásal Slavjanofil Ivan Vasiljevič Kirejevskij v 19. století, my jsme žádné neviděli, sověti na svých neošetřených strojích odletěli zpátky do svých brlohů, a nikdo si po nich ani neposteskl.
