O loňských vánocích jsem pod stromečkem našel nenápadný svitek pergamenu. Stálo v něm: "Tento voucher Vám poskytuje odborného průvodce a exotickou cestu do peruánské Amazonie." Ukázalo se, že průvodcem je můj syn, který již stačil s baťohem na zádech procestovat kus Zeměkoule, brazilskou, peruánskou a kolumbijskou Amazonii nevyjímaje. Tak se nečekaně a neplánovaně začala moje cesta do hlubiny Amazonie. Do Peru existuje několik leteckých spojení: s přestupem v Madridu (s peruánskou leteckou společností LAN nebo se španělskou Iberií), přes Paříž s Air France nebo přes Amsterdam s KLM. Ceny letenek mírně přesahují částku 25 000,-Kč. Je možné letět o něco levněji s více přestupy přes USA a k tomu mít vstupní vízum. Nemám zvláštní preference k těmto leteckým společnostem, snad jen přes Paříž létám s přestupem nerad. To, že moje zkušenosti a pocity nejsou jen subjektivní, jsem si ověřil také na výsledcích průzkumu televizní společnosti CNN. Podle něj je letiště Charles de Gaulle nejhorším leteckým přístavem na světě. Toto nelichotivé prvenství se vysvětluje tím, že cestující, kteří se na tomto letišti ocitnou, dobu tam strávenou považují za negativní zážitek. Na tom se podepisuje řada faktorů jako dlouhé a nejisté čekání, tlačenice, nevlídný personál a zmatek. Kavárny a restaurace na tomto letišti byly shledány nejhoršími vůbec. Cestu do Peru mi toto zjištění a zkušenost sice trochu opepřilo, ale na portálu www.letuska.cz jsem si snadno našel potřebné informace a již v prvních dnech nového roku jsem spolu se svým „odborným“ průvodcem přistál na letišti v hlavním městě Peru Limě.
Přílet do Tarapoto
Z turistického průvodce se dovídám toto:
Peru je země s bohatou historií, s mnoha zachovalými památkami kultury starých Inků, zasněženými vrcholky And, pokrytá deštným pralesem bohatým na faunu i flóru. Má rozlohu 1,285,216 km2 (je 16 x vetší než ČR!). 29,5 miliónů obyvatel je reprezentováno etnicky různorodými skupinami – mísí se zde původní indiánské obyvatelstvo s Evropany, Afričany a Asiaty. Úředním a dorozumívacím jazykem je španělština, ale široce rozšířeným je rovněž jazyk kečua a další původní nářečí. Také já jsem se velmi rychle přesvědčil o tom, že domluvit se zde jinak než španělsky je téměř nemožné. Přesto jsem se nesetkal s nepřekonatelnými jazykovými bariérami. Řeč rukama a mimika mi posloužila stejně dobře.
„Zlatý amazonský prstenec“. Do naší peruánské výpravy jsme nezakomponovali nejznámější a nejnavštěvovanější turistické cíle - památky kultury startých Inků, Machu Picchu, Cusko, ale vybrali jsme si cestu zvanou „zlatý amazonský prstenec“. Ti, kteří mají omezené časové možnosti, jej zvládnou za necelé dva týdny. My jsme si Amazonii chtěli užít se vším všudy a nestačil nám k tomu ani jeden měsíc.
Let z Limy do Tarapoto trvá jen něco přes jednu hodinu. Hned na schůdcích z letadla mě ovanulo horoucí vlhko a vůně a připomnělo mi moje první kroky na letišti v Dillí před mnoha lety. Čekaly mě nové zážitky, dojmy a poznávání. Tarapoto nazývají městem palem a je vstupní branou do Amazonie, do tzv. nízkého pralesa (selva baja). Nestojí na frekventovaných turistických trasách a v tom spočívá jeho kouzlo. Nepřetvařuje se, nevnucuje se a nepodbízí masovému turistickému ruchu. A právě tady se začíná cesta k pramenům Amazonky a hlubokým deštným pralesům. Město nabízí turistům dostatečné množství malých, ale útulných a čistých hotýlků.
Ubytovali jsme se v hotelu Patarashka - v pěti minutech chůze od centrálního náměstí. Kromě čistých pokojů se hostům nabízí vnitřní dvůr s ovocnými stromy a pestrobarevnými květinami propojený s restaurací, kde si návštěvníci mohou objednat tradiční peruánská jídla jako Chuane a Patarashka – rýže dušená s rybou nebo kuřetem zabalená do listu rostliny zvané Bihao a dušená na žhavém uhlí. Za dobrým jídlem ale není nutné chodit do restaurace. V ulicích Tarapoto, tak jako i v jiných peruánských městech, se dá chutně najíst přímo na ulici u stánků nebo v místních jídelničkách.
Ještě před tím něž jsme vyrazili do útrob Amazonie, dali jsme na rady zkušenějších cestovatelů a zásobili jsme se hotovostí v místní měně zvané sol. Bankomat nám sice vydal jen americké dolary, za které nám hned na ulici veksláci nabízeli výhodnou směnu za laskavé asistence místního strážníka. Poslušni rad vydali jsme se do banky, abychom výměnu dokončili, ale setkali jsme se s naprostým nepochopením bankovní úřednice za přepážkou. Na pomoc jí sice přispěchal její kolega, který si s námi procvičil svoji angličtinu, ale trvalo dost dlouho než oba pochopili, že hodláme naše americké dolary směnit za místní soly. Konečně jsme za naše pomačkané valuty obdrželi úplně nové peruánské bankovky.
Pro ty, kteří necestují s baťohem na zádech, ale s úhlednými kufry, mohu doporučit široko daleko nejkomfortnější hotel Puerto Palmars umístěný v malebné krajině uprostřed palmového háje na okraji Tarapoto. Jeho hlavními přednostmi je ticho a bezpečí a v porovnání s ostatními hotýlky vyšší kvalita a v neposlední řadě krásný a čistý bazén. Cena za takové ubytování je asi třikrát vyšší a pohybuje se okolo 125 USD za dvoulůžkový pokoj. Stojí ale za to. Cena pokoje zahrnuje rovněž transfer na letiště a dobrou snídani s bohatou nabídkou tropického ovoce. V nabídce hotelových služeb návštěvník Puerto Palmars najde také jízdu na koni a exkurze po okolí Tarapoto.
V samotném Tarapoto, které má okolo 100 tisíc obyvatel, je k vidění nevelké centrální náměstí, lemované obchody a trhy s nabídkou místního ovoce, léčebných rostlin a místních suvenýrů. Za návštěvu stojí malebná jezera nedaleko od Tarapoto – Laguna Azul a Laguna Venecia. Dá se v nich koupat nebo si pronajmout kánoi a zalovit si ryby. Všude kolem města se nachází bezpočet vodopádů. Nejznámější, zvaný Cararas de Ahuashiyacu, na půl cesty mezi Tarapoto a městečkem Yurimaguas, láká milovníky skoků do vody z dvoumetrové výšky.
Ještě před několika lety trvala cesta z Tarapoto do Yurimaguas, nejzazšího obydleného místa Amazonie, kam se dalo dojet po silnici, více jak pět hodin jízdy. Nyní tam vede kvalitní asfaltová cesta a stotřicetikilometrovou vzdálenost urazíte za dvě-tři hodiny. V horské části silnice jsou časté závaly spadaného kamení, ale pohled na okolní bujnou tropickou vegetací lahodí oku. I když je stále častěji nahrazována monolitní výsadbou olejnatých palem.
Kousek před Yurimaguasem odbočujeme z hlavní silnice a po jednom kilometru nezpevněné cesty přijíždíme do cíle - na usedlost Peruánci nazývanou čakra. Vítá nás místní uznávaný léčitel (kurandero, šaman) Don Pepe.
Pokračování: "Na návštěvě u kurandero Dona Pepe."
