„Bílá kniha" o mém podnikání vzniká jako příspěvek k plnoletým narozeninám naší firmy. Tuto „knihu" věnuji všem, kteří pomáhali budovat agenturu Asiana a naši „letušku.cz". Na prvním místě děkuji své manželce, bez níž by naše společná firma nebyla tím, čím je dnes, synovi a starší dceři, kteří také od první chvíle byli součástí naší společné práce. Také děkuji naší nejmladší dceři, která tomu všemu dávala další rozměr. Moje díky patří všem kolegům v Asianě, bez kterých by naše firma nemohla prosperovat. Děkuji osudu, který mi na nelehkou podnikatelskou cestu seslal hodně dobrých a čestných lidí. Bylo jich rozhodně více než těch nečestných, kteří se přiživili na naší práci.
První kroky firmy Asiana
Mám rád Českou republiku. Žiji tady, mám tady rodinu a práci. Tady jsem dostal šanci začít podnikat. A začínali jsme s manželkou od nuly. Dokonce více než od nuly, z mínusu. V roce 1990, když jsem se ocitnul na půl roku bez práce, jsem využil státní dotaci pro začínající podnikatele. Podepsal jsem smlouvu a dostal na tehdejší poměry slušnou částku (12 tisíc korun) do začátku. Dotace byla ovšem podmíněna čerpáním na nákup zařízení pro kancelář – nábytek, fax atd. Já jsem ji ale využil na to, co jsem považoval v té době za účelnější a za několik let, když již naše firma pracovala na plné obrátky a měla několik zaměstnanců, se ukázalo, že nemohu vykázat nákup kancelářského nábytku. A tak se stalo, že jsem celu dotaci i s vysokými úroky musel vrátit zpět.
Dotaci jsem tehdy použil na letenku do Bangkoku a podepsal jsem tam kontrakty na nákup nejrůznějšího zboží, které jsme v tehdejším Československu úspěšně prodali. Byl jsem držitelem thajského víza číslo 1. Tehdy právě zahájilo v Praze svoji činnost velvyslanectví Thajského království. Dočasně se nacházelo ve velkém apartmá hotelu Praha. Zde jsem se seznámil s thajským velvyslancem jeho excelencí Kobsakem Čhutikulem, který udělal velmi mnoho dobrého pro navázání obchodních a ekonomických vztahů mezi oběma zeměmi.
V Bangkoku, v Asijském institutu technologií (AIT) v té době působili naši přátelé ze studentských let, oba Indové, ti mně tehdy pozvali a seznámili s řadou indických podnikatelů, majitelů textilních továren a obchodních firem. Tak se stalo, že jsem uzavřel smlouvy na dodávky nejrůznějšího zboží. Začali jsme dovážet kontejnery textilu, potravin, kosmetiky, umělých květin a v tandemu s mojí ženou je celně odbavovali, vykládali a dál prodávali. Do paměti se mi vepsala replika uklizečky v Domovině na Maninách, kde jsme v té době měli sklad. Pozdě večer jsme stále ještě vykládali kontejner a skládali těžké bedny a ona prohodila památnou větu: „Ten první milión dá hodně zabrat!“. Tehdy jsme ale žádné miliony neviděli, byli jsme rádi, že máme práci a perspektivu. Při vykládání kontejnerů nám občas pomáhali naši bývalí kolegové orientalisté, diplomaté, ti kteří jako i my v té hektické době hledali svoje uplatnění a způsob,jak se uživit. V 80-tých letech, když moje žena Šárka přednášela na Dillíjské univerzitě a já byl „mužem v domácnosti“ a pracoval na své disertaci a my oba i naše malé děti jsme byli pro československou komunitu na velvyslanectví tak trochu exoti a "nedotknutelní", právě Vladimír a jeho žena nám byli oporou. Mohli jsme v tom dillíjském horku k nim domů zajít, posedět, popovidat si a nabrat sílu do dalších dnů. To se nezapomíná.
V roce 1991 jsme zorganizovali první velkou prodejní akci nazvanou Thajský trh. Měla obrovský úspěch – ze dne na den jsme vyprodali téměř všechno dovezené zboží a utržili stovky tisíc korun. Objednali jsme další kontejnery nedostatkového zboží. Současně jsme začali spolupracovat s thajským velvyslanectvím a zorganizovali několik obchodních misí českých a slovenských podnikatelů do Thajska. Jednu z nich zaštítil a vedl JUDr. Miroslav Somol, tehdejší náměstek ministra obchodu.
Do čela další mise jsme pozvali manželku tehdejšího premiéra, paní Livii Klausovou, která v Institutu mezinárodních vztahů Thajského království přednesla přednášku o hospodářské situaci v Československu. Kromě pracovní náplně nám thajští hostitelé z ministerstva obchodu připravili i příjemný program. Při jednom obědě na vyhlídkovém parníku po řece Chao Phraya podél Bangkoku se na mě obrátila manželka velvyslance paní Laksasubhá Chutikul s prosbou, zda-li bych ji a paní Klausovou ve vší důvěrnosti nedoprovodil na procházku po nočním Bangkoku.
Stal jsem se tak na jeden večer bodyguardem a průvodcem dvou významných dam. Navštívili jsme proslavený Pat Pong, kterému se přezdívá noční sex-disneyland. Jsou zde bary, restaurace, noční trh, obchody… Tady se předvádějí zápasy v thajském boxu. Pozdě v noci na zpáteční cestě mě obě prosily, aby náš výlet zůstal v hlubokém utajení. Jaké bylo moje překvapení, když ráno u snídaně paní Klausová všem u stolu vyprávěla o svých zážitcích z tajné noční vycházky.
V roce 1993 jsme na základě předchozích zkušeností založili turistickou agenturu ASIANA. Její jméno nám dal a posvětil náš indický guru. Název firmy odpovídal jejímu zaměření i naší původní profesi. Tehdy jsme ještě netušili, že se letenky stanou hlavním předmětem našeho podnikání. Jako dnes si pamatuji na reakci paní Zory Lhotské z ČSA, když jsem jí řekl, že bychom se pustili do prodeje letenek. Řekla mi tehdy, že karty na trhu jsou již rozdány a šance na to prosadit se je nulová. Naštěstí neměla pravdu.
První naše kroky vedly k podpisu smlouvy s globálním rezervačním systémem AMADEUS. Byl jsem v něm prvním a po nějakou dobu také jediným vyškoleným pracovníkem v naší firmě. Na tomto místě patří poděkování mým tehdejším školitelkám Kláře Chodové a Zuzaně Vondruškové, které mě uvedly do tajů rezervačního systému AMADEUS.
V roce 1993 jsme prodali naši první letenku. Byli jsme tehdy jen subagenty a objednané letenky kupovali od již zavedených IATA agentur. Zpočátku jsme spolupracovali se dvěma - Selectou Tomáše a Dany Třebíckých - tím jim děkuji za podporu a spolupráci a s Pegasem Roberta Dvornického, který za čas přišel k úpadku. Sám proces překupnictví letenek byl z dnešního pohledu velmi primitivní. Klient si u nás letenku objednal a zaplatil ji a my jsme ji nechali vystavit u partnerské IATA agentury. K tomu jsme museli do její kanceláře sami dojít, letenku zaplatit a následně ji doručit klientovi. Zázrak v podobě elektronických letenek a automatizace celého procesu byl ještě v nedohlednu.
Prvními našimi zaměstnanci a kolegy ve firmě byli Josef Trejbal a Anička Szórádová. Josef se vypracoval na obchodního ředitele naší firmy a je uznávaným odborníkem v oblasti letenek. Anička patří mezi naše nejlepší a nejzkušenější operátorky. Mám v živé paměti, jak jsme se radovali z první stovky letenek v jednom měsíci. To bylo v roce 1995. Tehdy to byla hranice, kterou jsme si stanovili jako moment rentability našeho provozu. Skoro se tomu nechce věřit, když si uvědomím, že nyní toto množství letenek vystavíme za pár hodin.
V době našich začátků nám velmi pomohli někteří zástupci leteckých společností. Rád vzpomínám na pana Cini z Air France nebo na Mirka Černého z tehdejšího Swiss Air. Stali se z nás a našich rodin přátelé. V našich začátcích jsem osobně znal všechny zástupce leteckých společností a snad s výjimkou tehdejšího zástupce British Airways pana K. jsme se všemi měli pracovně-kolegiální vztahy a navzájem jsme se podporovali.
Zároveň s letenkami jsme nabízeli také služby velkých touroperátorů. A jednou jsme na to citelně doplatili. To, když se s velkým třeskem propadla ke dnu firma Travela a naše agentura vyplatila větší část svých drobných zákazníků a se svojí pohledávkou vůči úspěšně zkrachovalé Travele zůstala bez ochrany. Mimochodem, když hovoříme o těch vydělaných miliónech, které nám tak dobrosrdečně okomentovala uklizečka, když viděla, jak se lopotíme, tak na cestě našeho podnikání jsme těch miliónů také hodně ztratili při setkání s různými podvodníky a „žlutými i šedými“ nekalými konkurencemi. Travela se nám pak ještě jednou mihnula před očima. Vracel jsem se spolu se synem z veletrhu. V letadle jsme míjeli první řady v byznys třídě a kdo tam neseděl – úspěšně zbankrotovaný Ivan Breznan, majitel Travely. Na otázku mého syna, co hodlá udělat s penězi, které nám dluží, se tvářil nechápavě. Turistický byznys mu nepochybně učaroval, takže v něm vesele pokračoval dál. Já jsem na rozdíl od něho mířil do ekonomické třídy v letadle. Ale zpátky k tomu, jak se naše podnikání vyvíjelo.
V roce 1995 jsme prošli složitým procesem akreditace IATA. Jednou z podmínek bylo zaměstnání diplomovaného odborníka na rezervaci a vystavování letenek. V polovině devadesátých let úzkoprofilové zboží na trhu práce. Bez dlouhého přemýšlení jsem se vypravil do Dillí, kde jsme měli a stále máme s manželkou zázemí v blízkých přátelích, podal jsem tam inzerát a během několika dnů vybral dva odpovídající adepty na práci v naší firmě. Oba u nás po nějakou dobu pracovali, než se vrátili zpátky do Indie. V následujících pěti letech jsme postupně budovali základy firmy, přibývalo zkušeností a nových kolegů, kolegyň a také diplomů a ocenění. Začali si nás všímat letecké společnosti i samotní zákazníci.
V době, kdy elektronizace procesů byla v plenkách, jsme založili časopis Air Travel Marketing a pracně do něho vkládali aktuální tarify, publikovali zprávy a novinky z letecké dopravy. V roce 1996 jsme byli první cestovní kanceláří s vlastním webovým portálem. Byl to první krůček k on-line rezervačnímu systému.
Velkou změnou ve směřování naší firmy byl přelom tisíciletí. Tehdy jsme přijali přelomové strategické rozhodnutí a pustili jsme se do tvorby vlastního on-line rezervačního sytému letenek. Z dnešního pohledu jsme postupovali kosmickou rychlostí. Od momentu, kdy jsme se rozhodli, že do toho jdeme, do spuštění první aplikace, uběhly jen neuvěřitelné tři měsíce. Celý náš tým pracoval nesmírně intenzivně.
Název portálu www.letuska.cz vybral náš syn Rostislav. V červnu roku 2001 jsme v hotelu Diplomat, nedaleko od naší kanceláře, uspořádali tiskovou konferenci. Sešlo se na ní kolem dvou stovek lidí z odborné veřejnosti, z řad novinářů, klientů i naší konkurence. Přímo ze sálu jsme na přání z pléna předvedli on-line rezervaci letenky na celoplošné obrazovce a protože elektonické letenky byly ještě v nedohlednu, tak náš kolega Jirka Palička čekal u tiskárny v naší kanceláři a vytištěnou letenku v poklusu jako marathóhský běžec přiběhnul ukázat do sálu. Všichni přítomní si letenku předávali z ruky do ruky a ujišťovali se tak na vlastní oči, že on-line rezervace letenek je skutečností.
Pro nás tato událost byla vpravdě přelomovým momentem pro rozvoj naší firmy. Neusnuli jsme ale na vavřínech. Aplikaci stále zdokonalujeme, doplňujeme o nové funkce. Využívají ji stovky provizních prodejců a firem. Začali jsme systematicky pořádat školení pro uživatele naší aplikace. Tak se stalo, že jedním z účastníků takového zaškolování byl také Radim Jančura – tehdy tichý a skromný mladý muž. To je ale již další příběh o „šedé“ a arogantní „žluté“ konkurenci.
