Velké oči filmových distributorů

Jak moc sází distributor na úspěch filmu v kinech, poznáte podle počtu kopií. Vše nad 26 kopií má přinést nečekaný úspěch. Má... Ale skutečnost je jiná.

Pro upřesnění – budeme si povídat o českých filmech. A velkých očích distributorů, jejichž krátkozrakost se právě na českých filmech plně projevuje. Vezměte si jen české filmy z poslední doby – duo Hřebejk – Jarchovský přece musí přitáhnout do kin diváky a ten milion se jich určitě na jejich novou komedii přijde podívat! A tak se nasadil Medvídek v 28 kopiích. Jenže u distributora asi nikdo nečetl scénář. Protože by pak věděli, že nejde o komedii. Ale zase v tom hraje Trojan, Vilhelmová, no jasně, i Macháček! Mihne se tam bývalý prezident Havel, to musí být bomba! Po 15 týdnech promítání měl film těsně nad 400 tisíc diváků, což je daleko za očekáváním i renomé tvůrců.

A nebo tenhleten – Čtvrtníček! Toho přece mají lidi rádi, milují jeho půlminutové vtípky na internetu, každý zná Českou sodu, ten celovečerák s ním, jak chytají sumce u rybníka, to bude určitě haló a lidi div netrhnou kina! Jenže – ani 29 kopií nezajistilo filmu Poslední plavky úspěch, mírně přes 70 tisíc diváků za pět týdnů je málo.

Co takové Chyťte doktora? Hraje tam hlavní roli Michal Malátný z Chinaski – a Vilhelmová dokonce dvojroli! A je to komedie! Po dvou týdnech vyneslo 21 kopií 40 tisíc diváků...

Kde dělají soudruzi z NDR chybu? Možná by si měli přečíst diskuzní fóra třeba na Filmpubu nebo Moviezone a seznámit se se skutečným stavem věcí. Český film už české diváky netáhne. Hlavně když má nálepku tragikomedie, psychologické komedie, nebo jde o vztahy různých trojúhelníků. I mladé diváky už vysloveně dere omílání stále stejných herců – stále Trojan, Macháček, Vilhelmová, Geislerová, případně Liška či Dušek. Nikdo jiný, jako by v ČR jiní herci nežili.

Možná by si distributoři měli před uvedením filmů do kin přečíst scénáře. I když v životě žádný nečetli, měl by je chytit a měli by rozumět zápletce a postavám. Ono je sice hezké, že se na podobné filmy dají nabalit sponzoři a tzv. product placement, ale dívat se na to nedá, což právě diváci dokáží „ocenit“. Zvláště když se vstupenky do kina mají zdražit.

Tomu se říká přímá úměra – špatné české filmy = méně diváků v kinech. Méně diváků v kinech = vyšší ceny vstupenek. Vyšší ceny vstupenek = naprosté minimum diváků v kinech. Atd.

A tak místo, aby čeští distributoři byli sakra opatrní při výběru českého filmu, který podpoří, aby se dokonce naučili „věhlasné“ tvůrce odmítat a třeba Hřebejkovi hodit jeho nový projekt na hlavu, stále sponzorují onu českou filmovou mizérii. Nemluvě o tom, že v ČR se točí jen jeden druh filmů, ale žádné další žánry. Vlastně žádné žánry. Kdy jste naposledy viděli českou detektivku, český životopisný film, český horor, jak je uměl Juraj Herz, český sportovní film, naprosto normální romantickou komedii...? Ne, točí se jen rádoby psychologická dramata nebo rádoby psychologické komedie, které jsou natolik vzdáleny skutečnému životu, že skuteční diváci dávají svou „přízeň“ prakticky najevo.