Teď, když máme, co jsme chtěli

Autoři sci-fi románů snili o světě, kde za nás všechnu práci budou dělat stroje a lidé budou mít čas na dobývání vesmíru, filozofování, ale i inteligentní zábavu. Inu, v tom světě nyní jsme, ale zas takové terno to rozhodně není.

Podle spisovatelů doba, kdy stroje převezmou práci, bude jakýmsi utopickým rájem. Budeme mít všichni všechno, peníze nebudou potřeba, a lidé se budou duchovně vznášet k výšinám a dobývat nejen vesmír, ale i jednu vědeckou hranici za druhou.
Nějak si neuvědomili několik věcí. Jakmile lidé budou mít čas na blbosti, budou dělat blbosti. Jakmile lidé budou mít čas se flákat, budou se flákat. A že kde není práce, nejsou peníze, a kde nejsou peníze, není odbyt ani tržby firem. Ekonomická spirála podobné vzletné myšlenky o utopii zabíjí poměrně spolehlivě.
V době, kdy ženy praly v neckách, snili lidé o tom, jak jim ulehčit práci. A vědci vynalezli pračky. V době, kdy ženy nádobí drbaly pískem, vymýšleli vědci, jak jim to celé usnadnit, a objevily se myčky nádobí. A co teprve namáhavé vaření a stání u plotny? Jedna dvě mikrovlnky do každé rodiny, a je hotovo.
Muži už nemusejí ráno chodit na pole. Stačí zajít v poledne do Kauflandu nebo Billy nebo Penny či Lídlu, případně Alberta, Normy, Pramene... Brambory se tu válí španělské, egyptské, někdy i čínské, zatímco ty české se pro nesmyslné regulace výkupů válejí někde na hnojišti.
Muži už nemusejí krmit koně, kydat hnůj a krmit je. Stačí ráno setřít stěrkou námrazu či rosu a v autě pustit topení.
Na každém kroku vidíme výsledky snahy ulehčit lidem práci a dát jim více času. A povedlo se. Času má dnes mnohý habaděj. Nejvíce ho mají bezdomovci. Posedávají od časného rána, poté co se vyspali v blízkém podchodu, na lavičkách v parčících a zastávkách MHD, krabicové vínko v rukou na zahřátí, a někdy kolem poledne šouravě obejdou pár popelnic, aby se neřeklo.
Ti dělňasové, co tuhle kopali naproti našemu baráku jámu metr krát metr krát metr asi tři týdny, musejí mít rozhodně času nazbyt.
A protože máme dobu recese, kdy za nás sice nedělají všechno stroje, ale buď čínská chudina včetně dětí a těhotných žen, nebo v civilizovanějších zemích študáci, kteří rádi jen za potvrzení praxe dělají zadarmo, tak i mnozí nezaměstnaní mají volného času fůru. Prý kolem 20 % nezaměstnaných je stále ještě hezké číslo.
I ženy skutečně mají hodně času. Někdy dokonce ani nevaří, protože musejí čas nějak utratit, a nejlepší cestou je chatovat s virtuálními kamarádkami na drbárnách typu Rodina, Dáma nebo prostě na Facebooku.
Zaměstnaní lidé pak mají hodně času na svou práci – milují ji natolik, že do ní jezdí i o víkendech a zůstávají zde dlouho do noci. Kam se na ně hrabe středověk, kde hloupí lidé měli v neděle nucené volno, a pak dokonce i ve svátky, kterých bylo poměrně hodně! Jak ti by si v naší době užili.
Nebo naši poslanci, vláda a prezident – ti mají tolik času, že ani nemusejí do práce chodit, ale létají si po světě vládními speciály, a tu v Itálii ukážou v nějaké vile pindíka, jinde zase ukradnou propisku. Uznejte, to je ten život, po němž volali vizionářští spisovatelé vědecko-fantastických románů.
Jen ta věda se někam vytratila. Koho dnes zajímá temná hmota vesmíru nebo teorie superstrun? Nebo že vědci naprosto vážně mluví o existenci paralelních vesmírů? Dokonce existují vědecké teorie, že člověk má duši a ta je nesmrtelná, no považte!
Ale tohle je lidem tak nějak šumák. Zatímco dříve lidé celého světa vzhlíželi k obloze, kde se poflakoval jistý Gagarin, a posléze sledovali Měsíc, kde dupali do prachu američtí kosmonauti, dnes nějaká cesta na Mars s lidskou posádkou nechává fantazii většiny lidstva chladnou.
Ono se není čemu divit – většina Asie maká v kutlošských dílničkách za hubičku na výrobcích pro celý svět, Afrikou a Blízkým východem stále ještě zmítají občanské nepokoje a války, USA stále žijí na dluh a podle posledních průzkumů obyvatelům tohoto státu IQ stále úspěšně klesá, v Jižní Americe vládnou drogové kartely, snad jen ta Austrálie je tak nějak z obliga.
Pamatuju si, když jsme se spolužáky hltali nové vědecké a kosmické programy, o nichž se psalo v časopise ABC. Dnes si syn odmítá kupovat nejen Ábíčko, ale i Mateřídoušku, protože jsou tam samé blbiny, kterých se i občas bojí. Třeba čarodějnice nebo hororové masky.
Teď, když máme, co jsme chtěli, kdy technologie lidem ulehčují život, si tak nějak říkám, že bych kurnik šopa zase rád zažil to vnitřní rozechvění a napětí třeba z příprav expedice s lidskou posádkou na Mars, a sledování výpravy den po dni.
Místo toho však ve večerních zprávách kterékoliv televize dávají kdovíproč pořád dokola jen a jen černou kroniku.