Skrytá reklama aneb každou zimu stejná televizní písnička

S počátkem zimy řadu let „netrpělivě očekávám“ první sněhové zpravodajství z našich hor, respektive ze sportovních středisek.

Nejinak tomu bylo i na začátku této zimy a vždy si kladu otázku, zda televizní stanice, veřejnoprávní nevyjímaje, mají od někoho za tuto nezpochybnitelnou reklamu soukromému podnikání zaplaceno anebo je to jen letitý kolorit či dokonce naivita redaktorů. Nechci hodnotit, který případ je lepší…

Někdy s úsměvem a někdy s rozhořčením přihlížím, jak nás reportéři vtahují prostřednictvím zpravodajské relace do reklamy nemající v jiném oboru lidské činnosti obdobu. Pečlivé zakrývání jakéhokoli nápisu na bundě nebo brýlích zpovídaného majitele nebo provozovatele vleků a sjezdovek působí groteskně v kontextu s obsahem sdělení reportáže, že lyžaři, sportovci, rekreanti jsou zváni na to či jiné známé místo od Šumavy, přes Klínovec až po Krkonoše, někdy dokonce až k Orlickým horám. O výšce sněhové pokrývky, servisu, ubytování a stravování se divák dozví vše potřebné, v hlavním vysílacím čase a pravděpodobně zcela zdarma, tedy co se tamního provozovatele - soukromníka týká.

Pokud není sníh, vyslechnu si nářky reportérů nad finančními ztrátami majitelů vleků, kteří do úprav a zasněžování vložili nemalé „evropské“ peníze.

A nemylme se, něco podobného se objeví na obrazovkách i v létě, objektem jsou ale majitelé a provozovatelé koupališť, plováren, aquaparků a podobných atrakcí závisejících na teplotě… Režie reportáží je však obdobná.

Přemýšlím, které jiné odvětví soukromého podnikání požívá takový luxus, že se o něj zajímají TV a téměř den co den zaplavují konzumenty aktuálními informacemi. Neznalý návštěvník naší republiky by nabyl dojmu, že jsme národ lyžařů, zejména sjezdařů a slalomářů. Pohled na sportovní výsledky tohoto odvětví tomu však nenasvědčuje…

Ptám se sám sebe, proč takový servis, alespoň ze strany veřejnoprávních médií, nepožívá třeba státní kulturní instituce typu Památníku Lidice a jí podobné? Bylo by nádherné, kdyby se diváci a posluchači pravidelně dozvěděli, jaké počasí v památníkách panuje, co máme nového pro návštěvníky, které výstavy stojí za zhlédnutí, zda je tráva posekána a chodníky uklizeny, zda stravování i sociální zařízení funguje…

Že jsem blázen? Možná, ale proč by nemohly takovéto státní instituce mít aspoň částečný reklamní servis ze strany státních medií? Že to diváky nezajímá? A zajímá většinu národa, zda jsou někde upravené sjezdovky? A zajímá se vůbec někdo o skrytou reklamu? Odpověď neznám.

P. S.: A vážně nejsem škarohlíd a nemilovník hor a lyží, vždyť jsem vyrůstal na svazích Krušných hor a měl to štěstí, že jsme v mládí celou zimu lyžovali na přírodním sněhu…

JUDr. Milouš Červencl
autor je ředitelem Památníku Lidice