Ve středu 2. března Poslanecká sněmovna PČR souhlasila s novelou zákona o státních svátcích, jíž se mění název svátku 17. listopad. Ke Dni boje za svobodu a demokracii vrací i Mezinárodní den studentstva...
... jako tomu bylo před rokem 1989.
Konečně zvítězil zdravý rozum.
Přejmenování svátku nebo přesněji, jeho doplnění o původní název, navrhla poslankyně ANO Helena Válková. O podobnou změnu se přitom v minulosti pokoušela i KSČM. Zhruba před patnácti lety Ing. Josef Jíra, jeden ze studentů onoho černého pátku devětatřicátého, tehdejším ústavním činitelům – prezidentovi ČR, předsedům vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu PČR – poslal dopis s návrhem uzákonit 17. listopad jako významný den – Mezinárodní den studentstva. Odezvy se nedočkal. Proto také další léta opakovaně na politiky před Hlávkovou kolejí v Praze při vzpomínkové akci 17. listopadu apeloval předseda Českého svazu bojovníků za svobodu, aby tak učinili.
Opozice středeční krok Sněmovny kritizuje. Uvádí natolik nesmyslné důvody, že nutně vyvolávají otázku, zda o historii vzniku Mezinárodního dne studenstva vůbec něco vědí.
Miroslav Kalousek, předseda TOP 09, se například nechal slyšet, že vládní strany se prý nechaly zneužít komunisty. Podle něj „padl jeden velký symbol. Vědí to komunistické struktury, když dokázaly dnes při tomto hlasování prohlasovat změnu státního svátku 17. listopadu do dob před rokem 1989…“ Polistopadové symboly, jak tvrdí, se kácejí tak rychle, jako se „zavádějí represe a šmírování“.
„Koalice ČSSD, KSČM, ANO pokračuje ve snižování významu 17. listopadu. Dnešním hlasováním mění význam tohoto dne pro ČR,“ komentoval rozhodnutí Sněmovny na sociální síti twitter předseda ODS Petr Fiala.
Jak je vidět, opozici vůbec nejde o věcný obsah návrhu. K hlasování přistupuje čistě podle politické příslušnosti předkladatele, což je pro naši zemi dost smutné.
Doplnění státního svátku 17. listopadu o jeho původní název označuje za ostudu. Je to tedy hanba připomínat si hrdinství studentů 17. listopadu 1939? Je to hanba, připomínat si, za co tehdy bojovali? Nebýt jich, nebyl by ani 17. listopad 1989! Nebyli bychom tu totiž možná ani my.
Páni politici z opozice národ straší, že se novelou snižuje význam tohoto státního svátku. Jeho odkaz však už dávno pohřbili sami. Na hony se svou politikou vzdálili myšlenkám 17. listopadu 1939 i 1989.
Plácat něco o návratu ke komunismu, je holý nesmysl. Jenom tím dokazují, že stále hodlají vládnout pouze mocí peněz a postavení a neberou na zřetel historické skutečnosti, lidské utrpení, opravdové hrdinství a statečnost.
Kam kráčíme s naší historickou pamětí?! Vždyť řada pravicových poslanců dokonce bez uzardění prohlašuje, že to byl svátek komunistický.
Sedmnáctý listopad coby Mezinárodní den studenta, na jehož vzniku mají zásluhu rovněž českoslovenští zahraniční vojáci, byl vyhlášen 17. listopadu 1941 v Londýně na manifestačním shromáždění delegátů studentů 26 národů světa. Chtěli tím vyjádřit „hlubokou úctu popraveným a uvězněným československým studentům, kteří první v Evropě dali podnět k masovému odporu proti nacistickým okupantům na podzim roku 1939“, jak se píše v Prohlášení spojeneckých studentů.
Před dvěma lety mne v souvislosti s iniciativou ČSBS zaujal názor, který zveřejnil filozof Martin Šimsa. Spolu s mnoha dalšími se podepsal pod petici za obnovení tohoto státního svátku. Jediného mezinárodního, majícího původ v českých zemích. K podpisu přidal vlastní komentář. „Za svobodu a demokracii bojovali studenti v roce 1939 i v roce 1989. Ti v roce 1939 nadto nasazovali a často i obětovali své životy. Ten, kdo to neví, je hloupý nebo nevzdělaný nebo má jiný záměr. Antikomunistická hloupost je podobná té komunistické - tedy odsuzovat něco jen proto, že se k tomu hlásí ti druzí. V této věci je ovšem dobře, že komunisté připomínají rok 1939 a ČSBS data obě.“
Poděkování patří všem, kteří 2. března hlasovali pro návrh Heleny Válkové a tím dokázali, že historická pravda jim není lhostejná.
Jana Vrzalová
autorka je předsedkyní Klubu autorů literatury faktu
