Napsat do Památníku Lidice se žádostí o praxi se nám zprvopočátku zdálo jako hloupost. Přeci jenom, co by tam s námi dělali?
Nakonec jsme ale své pochybnosti překonaly a onen e-mail napsaly. Byly jsme velmi překvapené rychlou a pozitivní odpovědí. Ihned jsme si domluvily pohovor, následně podepsaly smlouvy a už bylo 2. května 2016 a my nastupovaly do práce.
Zprvu jsme se bály a byly nervózní, ale to vše bylo milým personálem památníku potlačeno a nahrazeno spokojeností a očekáváním. Pan ředitel nám popřál hodně štěstí a naší první prací, kterou jsme v památníku odpracovaly, byla pomoc kurátorce Lidické sbírky, paní Hédlové s deinstalací končící výstavy. To byla taková zajímavá práce a než jsme přišly na ten správný postup, dost jsme se u toho navztekaly. Poté už to ale šlo jako po másle. Pracovní doba nám utekla a už jsme se přesouvaly na pokoj. My jsme totiž byly z Lidic tak nadšené, že jsme se zde dokonce i ubytovaly a po celý zbytek praxe se stravovaly v restauraci Lidická galerie, kde vaří velmi dobré jídlo.
Nadcházejících devět dnů pokračovalo ve spokojeném duchu a my se naučily spoustu nových věcí. Chodily jsme se dívat, jak to chodí na prohlídkách a jak se pracuje s návštěvníky na vzdělávacích programech. Dvakrát jsme dokonce cestovaly, a to do budovy Senátu České republiky, kde jsme pomáhaly připravit výstavu Lidice v minulosti, a následně se také účastnily její vernisáže. Bylo pro nás úžasné potkat se s občany, kteří přežili zkázu Lidic. Je neskutečné vidět někoho tak silného, že se po tom všem, co prožil, ještě dokázal postavit zpátky na nohy a byl schopný o své minulosti dokonce vyprávět.
Následovalo kontrolování faktur, pomoc s Mezinárodní dětskou výstavou Lidice, ukázka, jak se prodávají lístky a postupné seznámení s tím, jak vlastně Památník Lidice funguje.
Jsme moc rády, že jsme tak skvělou praxi sehnaly a rozhodně můžeme Památník Lidice doporučit ostatním studentům cestovního ruchu, hledajících odbornou praxi. Stejně tak ho vřele doporučujeme navštívit. Myslíme, že každý Čech by se do Lidic měl alespoň jednou za život podívat.
Byla to pro nás obrovská zkušenost a za to vše chceme poděkovat celému personálu, který na nás byl velmi milý a ukázal nám spoustu nových a zajímavých věcí. Zvláštní dík patří hlavně panu řediteli, Milouši Červenclovi, za to, že neviděl problém v tom, nás přijmout a také paní Müllerové, která si nás vzala pod svá křídla a dala si opravdu záležet, aby pro nás byla praxe přínosná. Do památníku se rozhodně budeme vracet rády a s úsměvem na tváři.
Rebeka Larvová a Antonie Čáhová
autorky absolvovaly odbornou praxi v Památníku Lidice
