25. a 26. května 2016 jsme se zúčastnily 21. ročníku Veletrhu muzeí České republiky v Třebíči, který byl tematicky zaměřen na moderní informační a digitální technologie v muzejnictví.
Byla to pro nás výzva, jak představit kolegům z oboru, který již běžně používá ve svých expozicích hypertextové a multimediální prostředky k posunutí a otevření vnímání muzejních a galerijních exponátů, již 10 let „starou“ expozici o lidické tragédii.
Ta je již od začátku své existence (2006) postavena na minimu exponátů a pomocí velkoplošných projekcí, audiozáznamů a výpovědí přeživších cílí na emoční prožitek návštěvníka. Ve ztemnělém prostoru se divák ocitne vedle zavražděných lidických mužů, dětský hlas mu přečte útržky posledních dopisů, které lidické děti psaly svým příbuzným dva dny před svým zplynováním v nákladních vozech, setká se s tvářemi lidí, kteří zahynuli, i těch, kteří přežili.
Díky neuvěřitelné nadčasovosti expozice a prozíravosti jejích tvůrců v čele s Bohumírem Prokůpkem, se ani po deseti letech „neokoukala“ a svým významem a působivostí nezastarala. Potvrzuje tak výjimku z pravidla, že průměrná životnost expozice je pět až deset let.
Moderní technologie v expozicích mají samozřejmě svá pro i proti. Konferenční plénum se shodlo na tom, že velmi záleží na předmětu/díle, které potřebujeme prezentovat. Promítnout 3D model archeologického nálezu, z nějž zbyl pouze malý střep, je asi úžasnou vymožeností moderní doby. Na druhou stranu vitrína, která je polepená ze všech stran QR kódy a vysvětlivkami a promítání skrývá samotný předmět, je pouze úlitbou žádanosti moderních technologií. Autoři nově vybudované stálé expozici středověkého umění v Alšově Jihočeské galerii se naopak dokonce rozhodli, že žádné „chytré přístroje“ do výstavy nepustí, protože je pro ně navýsost důležitý samotný prožitek z uměleckého díla a nechtějí diváka vyrušovat z jeho setkání s ním.
Ve vztahu k Lidicím účastníci konference ocenili skutečnost, že veškerá modernizace pietního místa a památníku i jeho propagace koresponduje s názory a přáními přeživších pamětníků.
Pokud bylo cílem veletržního setkání prodiskutovat v okruhu odborných muzejních pracovníků výše předložené téma a podělit se při praktických ukázkách o vlastní zkušenosti, akce se mimořádně vydařila. Definice hranic, kde se dá a kde nedá použít multimediální prezentace sbírkových předmětů v muzejních a galerijních expozicích se ale vždy bude muset stanovit podle charakteru jednotlivých předmětů a podle sdělení, které by mělo být divákovi prezentováno.
Luba Hédlová a Jana Chourová Plachá
autorky přednesly na konferenci příspěvek s názvem "Uchování a zprostředkování paměti za pomoci moderních technologií"
