O středočeské obci Lidice již vyšla řada odborných i populárně-naučných publikací a článků. Cílem tohoto článku je upozornit na řadu světových unikátů, kterými je toto historicky významné místo specifické.
Začněme unikáty historickými. Vyhlazení obce Lidice, čin bezmezného nacistického teroru, se nesmazatelně vepsalo do historie celého světa. Lidice se staly symbolem nevinných obětí války. Proč se ale zrovna jim dostalo takového věhlasu, když na světě pod tíhou nacistického režimu lehlo popelem stovky měst a obcí? V první řadě byly Lidice součástí Protektorátu Čechy a Morava, takže se chybně předpokládalo, že na vlastním anektovaném území by nacisté neměli na nikoho útočit, navíc s přihlédnutím k faktu, že zavraždění a perzekuovaní obyvatelé neměli žádnou prokazatelnou vazbu ani na atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, ani na protinacistický odboj, přestože se vrcholní nacističtí činitelé snažili uměle vytvořit důkazy o opaku. Na oltář hrůzy zde ale navzdory tomu padli nevinní muži, ženy i děti, což opravdu zásadně vyděsilo celý svět. Právě ohlas, který lidická tragédie ve světě vyvolala, byl v té době neopakovatelným unikátem. Svědčí o tom i účast veřejnosti na první pietní vzpomínce v roce 1945. Zúčastnilo se jí na 150 tisíc lidí z Československa i zahraničí.
Celosvětová solidarita výrazně podpořená britským hnutím Lidice shall live měla za následek poválečnou obnovu obce. Samozřejmě, že i další vypálené obce byly po válce znovu postaveny, avšak žádnou z nich nedoprovázel takový zájem tehdejší vládnoucí garnitury. Navíc nové Lidice byly postaveny na základě ojedinělého architektonického projektu, díky kterému se dodnes zachovaly v podobě, jaká je z hlediska územních plánů současných měst a obcí nevídaná. Jednotný charakter čtyř typových domů opakujících se po celé obci a jejich pravidelné rozestavení tvoří architektonický skvost z hlediska územního plánování. Této skutečnosti beze sporu pomohl i fakt, že v Lidicích platila až do 90. let 20. století stavební uzávěra. V minulých letech byly v katastru obce Lidice přistaveny další nízkoenergetické domy, ovšem i ty svým vzhledem „kopírují“ architekturu těch z 50. let. Letecký pohled na Lidice je proto dodnes zcela unikátní.
Hnutí Lidice shall live stálo i u zrodu dalších dvou unikátů, které v současnosti v Lidicích nalezneme.
Prvním z nich je Růžový sad přátelství a míru, nyní již oficiálně jeden z padesáti největších a nejvýznamnějších růžových sadů na světě. Tento symbol přechodu Lidic od tragické minulosti do přívětivější současnosti je nositelem nejen nejvyššího možného ocenění Garden of Excellence, ale také českého (a neoficiálně i evropského) rekordu v počtu růžových keřů v jednom sadu. Architektonický návrh sadu (jednotlivé záhony jsou poskládány do tvaru třech růží věnovaných obětem lidické tragédie), zřetelný zejména z leteckého pohledu, mu potom dodává naprostou originalitu.
Druhý z nich tvoří Lidická sbírka umění 20. a 21. století založená předsedou hnutí Lidice shall live dr. Barnettem Strossem roku 1967. Ojedinělá skladba autorů z celého světa (pro zajímavost jmenujme Jitku a Květu Válovy, Gerharda Richtera, Josepha Beyuse, Adolfa Hoffmeistera nebo Mariana Bogusze) dala této sbírce mezinárodní rozměr. Mnoho z děl zahraničních autorů se řadí mezi jejich prvotiny, tedy do doby, kdy ještě nebyli ve svém oboru proslavení. I díky tomu je sbírka po umělecké stránce velmi hodnotná. Naprosto unikátní je ovšem skutečnost, že ji celou tvoří pouze a jen darovaná díla.
Další světově unikátní výstavou, kterou můžete pravidelně každý rok od začátku června do konce října (letos nově prodloužena až do konce listopadu) navštívit v Lidické galerii, je největší a nejstarší výstava dětských prací na světě. Řeč je o Mezinárodní dětské výtvarné výstavě Lidice, jejíž 44. ročník je již touto dobou v přípravě. V posledních letech se jí pravidelně účastní děti z více jak 70 zemí, které posílají do soutěže každoročně přes 20 tisíc výtvarných děl.
Na závěr jsem si ponechala jeden velmi smutný unikát. Je jím Pomník dětských obětí války. Bronzové sousoší akademické sochařky Marie Uchytilové je snad nejsilnějším sochařským dílem, které znám. Vyobrazení 82 zavražděných lidických dětí umístěné na pietním území v Lidicích vyvolává u návštěvníků Památníku Lidice dnes a denně svírající pocit a slzy. Skutečnost, že autorka na tomto sousoší pracovala dvacet let bez přerušení, svědčí o její neutuchající touze vytvořit pro Lidice dílo, které by vypovědělo osud nejen lidických, ale i všech ostatních dětí, které se staly oběťmi druhé světové války.
Tušili jste, že Lidice nabízí tolik ojedinělých rozměrů? A věřte tomu, že jsem zdaleka nevyjmenovala všechny.
Jana Chourová Plachá
autorka pracuje v Památníku Lidice
