Tak by se dala nazvat naše cesta do Anglie, staré dobré Anglie. Celoživotní touha navštívit tento ostrov s obrovskou a fascinující historií, krásnou přírodou a nezaměnitelnou architekturou, která nás nadchla hned při výjezdu...
... z přístavu a nenechala nás na pochybách, že jsme opravdu v Anglii. Bylo to jako ocitnout se v jiném světě, kde je všechno trochu jinak. První šok je řízení na levé straně. První, druhý, a když zvládnete i třetí kruhový objezd a stále jste ještě nenabourali-máte pro začátek vyhráno a může začít cesta za poznáním, objevy a cílem hodně na severu Anglie. Krásná oblast Cumbrie s 350 let starým sídlem Dalemain. Ano, přímo tam vedla naše cesta. Měla jsem pozvání přímo od majitelky sídla Jane Hasell-McCash, která vymyslela soutěž v marmeládách a pro svou prestiž se stala mezinárodní světovou soutěží: „ The World´s Original Dalemain Marmalade Awards “. Chtěla jsem poznat tuto zajímavou ženu a místo kde se každý rok odehrává souboj sladkých marmelád z celého světa. S pomocí navigace a stále rozložené mapy na klíně jsme úspěšně dojeli do cíle. Stojíme konečně na příjezdové cestě k zámku Dalemain a tají se nám dech, vychutnávám si tuto krátkou chvilku co nejdéle. Konečně jsme tady.
Paní Jane Hesell-McCosh jsme našli na její krásné zahradě, kde se zrovna starala o své květiny. Setkání bylo jeden velký fascinující zážitek plný inspirace a ponaučení. Prohlídka 350 let starého sídla s historií a příběhy na každém kroku. V každé místnosti portréty předků, vzácný dobový nábytek, obrazy a krby to vše příjemně sladěno s květinami ve vázách. Jdeme dál a prohlížíme si další pokoje a sály. A najednou jsme stáli v místnosti, kde jsou vystaveny marmelády z celého světa a které se utkali ve světové soutěži. Ty nejlepší marmelády, zlaté, ty byli umístěny v rozsvícených oknech v maketě zdejšího zámku.
Ostatní soutěžní marmelády stály okolo ve vitrínách a v policích. Národnost určovali malé vlajky, popisky nebo fotografie z předávání cen. Historie a důvod soutěže byla nad míru jasná, radost z vaření a konzumace jídla spojuje lidi z celého světa. Jsem nadšená, vše si prohlížím a zkoumám nápady ostatních marmeládovnic.
Najednou zírám před sebe a nemám slov, jen zatahám mého přítele za rukáv a ukážu před sebe na polici. Stojí tam moje marmeláda. Poznám jí ihned, protože má háčkovanou parádu s mašlí a beruškou. Tak tady je – pomerančová - 3. místo Bronze a to se již rozhlížím a hledám mojí druhou marmeládu - jablečnou s rumem a hrozinkami – 4. místo Certificate of Merit. Jo, je tady ve vitríně hned vedle marmelády z Austrálie a Mexika.
Jsem překvapená a mám radost. Při pohledu na všechny marmelády jsem zvědavá, jak asi chutnají a už přemýšlím nad novými postupy a kombinacemi chutí, které doma určitě vyzkouším.
Loučíme se s paní Jane Hasell-McCosh a odvážím si nejen krásné zážitky ale také pár místních receptů z roku 1652 od Elizabeth Ranbow´s z dochovalé rodinné kuchařky, měchačky se znakem světové soutěže ale také společnou fotografii spaní Jane. Cesta za marmeládou, se vydařila…..
Hana Chmelíková
autorka pracuje v Památníku Lidice
Článek navazuje na příspěvek Třetí nejlepší marmeláda na světě uveřejněný zde: http://lidice.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=501217
