Jsou veletrhy přežitek?

Již osm let každoročně prezentujeme činnost Památníku Lidice na osmi veletrzích cestovního ruchu v České republice i v Německu. Rok od roku se však setkáváme s úbytkem vystavovatelů.

Ti musejí čelit zvyšujícím se cenám pronajímaných ploch a menšímu zájmu ze strany veřejnosti.

Včera byl ukončen největší veletrh cestovního ruchu v České republice GO a REGIONTOUR na výstavišti v Brně. Ten byl z našeho pohledu poměrně úspěšný, neboť posláním Památníku Lidice je trvale uchovat vzpomínku na lidickou a ležáckou tragédii, stejně jako na tragický osud vězňů internovaných během 2. světové války ve sběrném táboře Lety u Písku, což obnáší mimo jiné informovat širokou veřejnost o historii a současnosti těchto památníků obětem nacismu, a k tomuto účelu je brněnský veletrh vždy ideální příležitostí. Nicméně jsme se opět setkali se širšími uličkami mezi stánky, což dříve nebývalo zvykem. Vystavovatelé se dříve o místa k propagaci přetahovali, nyní jsou prostory výrazně prázdnější, než tomu bývalo například před pěti lety.

Díky Asociaci cestovních kanceláří České republiky se dvou největších veletrhů v Brně a v Praze zúčastňujeme za velmi výhodných finančních podmínek, které se v průběhu let téměř nezměnily. Totéž platí díky vstřícnosti a solidaritě jednotlivých manažerů a jejich nadřízených orgánů i u ostatních veletrhů, proto máme to štěstí, že nemusíme do úvah souvisejících s účastí zahrnovat rostoucí náklady na pronájem expozice. A řekněme si na rovinu, za běžnou cenu expozice bychom památník prezentovali maximálně na jednom veletrhu ročně, což by samozřejmě nepřineslo kýžený efekt.

Pojďme ale na chvíli odbočit a podívat se, čím je způsoben postupný ústup propagace prostřednictvím veletrhů. Navštívit veletrh znamená z pohledu vystavovatele vyčlenit dostatek peněz na pronájem plochy, návrh a stavbu expozice, propagační materiály, pracovníky, kteří budou poskytovat informace, dopravu a u vzdálenějších míst ještě ubytování a stravování. Rozhodně se nejedná o symbolické částky. Naproti tomu využít celoroční online kampaň na vlastním či hostovaném webu a vyřizovat případné dotazy elektronicky prostřednictvím e-mailu vyjde na zlomek těchto nákladů.

Na druhé straně z pozice návštěvníka obnáší účast na veletrhu dopravu, zaplacení vstupného (některé veletrhy od placeného vstupného již upouštějí) a především upřednostnění této aktivity před jinou zábavou ve volném čase. Aby návštěvníka veletrh zaujal, je potřeba mu nabídnout řadu lákadel. Běžně se mezi ně řadí atraktivní propagační materiály, ochutnávky, doprovodné programy, simulace všeho druhu (např. sportovních disciplín) a pro mnohé také něco navíc a „zadarmo“. Toto všechno opět obnáší náklady na straně vystavovatele.

Samotný přínos veletrhu musí být zejména pro komerční vystavovatele vyjádřen finančním přínosem. Pokud se například cestovní kanceláři podaří uzavřít dostatek smluv nebo ušetřit množství peněz za poštovné na rozesílání katalogů, budou se tyto subjekty opět vracet. Takto zprostředkovaných zájezdů ovšem také ubývá.

Vše by bylo výrazně jednodušší, kdyby se managementy jednotlivých výstavišť zasadily o postupné snižování cen za pronajímanou plochu, což by přineslo vyšší počet vystavovatelů, kteří by výstavní haly opět zaplnili. Zároveň snížení nebo úplné zrušení vstupného pro návštěvníky by rozhodně navýšilo jejich počty. Ne každému se chce platit přes sto korun vstupu na veletrh, který byl před pěti lety levnější, a kde bylo přitom k vidění výrazně více vystavovatelů.

Tento začarovaný kruh společně s internetem odsouvá postupně veletrhy na druhou kolej. To je ale nesmírná škoda. Osobní kontakt s potenciálním klientem za účelem jeho informování je rozhodně více než to, co si může přečíst na webových stránkách.

Jak jsem již zmínila výše, pro Památník Lidice je každá prezentace velice důležitá. I kdyby nakonec neměla za následek návštěvu památníku, lidé o nás vědí. Všichni, kdo slyší naše veřejné prezentace, nebo se zastaví u stánku, jsou informováni nejen o historii, ale také o tom, jakým způsobem je u nás nakládáno s veřejnými prostředky, z nichž jsme financováni.

Za těch osm let na veletrzích se nám často stává, že jsou lidé nadšeni přítomností organizace typu Památník Lidice. Někteří účastníci mají zmatená historická fakta, jiní netuší, že činnost památníku je tak obsáhlá. Spousta pedagogů se dozvídá o vzdělávacích programech, na které by je jinak nenapadlo se zaměřit. Zástupci knihoven a čtenáři všeho druhu každý rok objevují nové publikace z dílny Památníku Lidice, o nichž neměli ani tušení.

Studenti a badatelé se zastavují s otázkami ke svým odborným pracím, nosí na stánek památníku různé historické předměty (brožury, pohlednice, knihy, fotografie, atp.) a věnují je do našeho archivu. Mnozí pravidelní návštěvníci si na nás zvykli a chodí se každý rok podívat, co nového se v Lidicích, v Ležákách nebo v Letech odehrává.

Na druhé straně navazujeme kontakty v odborné oblasti, informujeme o naší činnosti cestovní kanceláře, které na základě naší nabídky sestavují poznávací zájezdy, získáváme kontakty na zajímavé projekty a potenciální dodavatele, kteří mohou naší činnosti pomoci rozvíjet se různými směry. Bez veletrhů by nás některé projekty jednoduše neoslovily.

To, že se o Památníku Lidice ví, nás nejen nesmírně těší, ale zároveň ujišťuje ve skutečnosti, že veletrhy jsou pro nás nepostradatelnou součástí propagace.

Odpověď na otázku v nadpisu článku tedy zní NE, veletrhy dle mého názoru přežitkem nejsou ani v této elektronické době!

Jana Chourová Plachá
autorka pracuje v Památníku Lidice