Jsme to my, lidé
Připomeňme, že se 28. října 1939 konala v Praze manifestace k poctě výročí vzniku Československé republiky, kterou německé jednotky rozháněly ostrou střelbou. Usmrcen byl dělník Václav Sedláček, střelnou ránu do břicha utrpěl student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal. Třebaže byl okamžitě operován a dostala se mu kvalitní lékařská péče, 11. listopadu zemřel. Navzdory úředním zákazům, rozhlašovaným do všech stran, se Opletalova pohřbu 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů a dalších občanů. Smuteční průvod vyšel z Albertova a zvolna se sunul k právnické fakultě, kde ho německé bezpečnostní síly násilně zastavily, došlo i k potyčkám s Němci a řada účastníků byla zadržena.
Nacisté odpověděli vzápětí, a to akcí, kterou na území protektorátu řídil státní tajemník K. H. Frank: příslušníci ozbrojených složek SS a německé bezpečnostní policie přepadali během 16. a 17. listopadu budovy vysokých škol a kolejí v Praze i v jiných městech, kolem tisíce dvou set studentů nacisté následně transportovali do koncentračního tábora Sachsenhausen a devět náhodně vybraných studentských předáků bez soudu popravili. A aby bylo neposlušným Čechům úplně jasno – české vysoké školy byly zavřeny.
Jako se v případě Opletalova pohřbu jednalo o první český spontánní a mnohahlavý projev nesouhlasu s německou okupací, tak i zmíněné hromadné popravy studentů se jako první uskutečnily podle výnosu o takzvaném zvláštním zacházení (Sonderbehandlung) praktikovaném v protektorátu, to jest k vraždě, k níž není třeba ani obvinění, ani zdůvodnění.
Lze vůbec uvěřit, že se někomu příčí, aby byl 17. listopad trvale zasvěcen studentům? Ano, lze – ve společnosti, která je rozkolísaná, nestabilní a nejednotná a která jako by se živila vyvoláváním věčných konfliktů a svárů, ve společnosti, která odhodila stupnici hodnot a kde morálka a čest platí asi jako sníh v létě, neboť cílem veškerého snažení budiž ostré lokty a zisk, dosažený jakýmkoli způsobem, ve společnosti, v níž triumfují bulvár, vulgarita a pokleslé historky nad dějinnými událostmi, jimiž český národ procházel a jejichž nástrahy a překážky nejednou překonával. Ano, lze – v naší soudobé společnosti.
Nedávno jsem se setkal se vzdělaným, citlivým a vnímavým mužem, absolventem bohoslovecké fakulty, který byl farářem Českobratrské církve evangelické na českém venkově a nyní již řadu let působí jako vojenský kaplan Agentury personalistiky Armády České republiky. Vedli jsme přátelský, zcela otevřený rozhovor. Naskakovaly mi všelijaké otázky, ale obával jsem se, abych se – teologicky nevzdělaný – případnými naivními dotazy nedotkl jeho přesvědčení a víry. Ale pak jsem si dodal kuráž:
„Jak může Bůh dovolit, že se stále válčí? Že se vraždí? Že se dějí nejrůznější svinstva, podrazy a nepravosti?“
Kaplan, zároveň magistr a podplukovník, který se zúčastnil několika, i bojových, zahraničních misí, odpověděl naprosto klidně, bez náznaku zneklidnění, avšak s přesvědčivou jistotou:
„Pán Bůh dovolí-nedovolí, to není správná formulce, tak to není, tak to nefunguje. Máme se ptát: Jak si můžou lidi dovolit, že mezi sebou válčí? Že se uchylují k teroristickým činům, k odporným svinstvům a podrazům? Že se k sobě chovají jako dravá zvěř, jen aby pro sebe urvali větší díl? Jedna část křesťanské teologie učí,“ pokrčoval kaplan, „že svědomí, které každý člověk v sobě má, obsahuje jiskru boží nápovědy. Kdyby člověk téhle nápovědi naslouchal, měl by vědět, že se nezabíjí a že podraz nebo podvod je čin nízký, nehodný člověka. Čili nikoli Pán Bůh dovolí-nedovolí, lidé si dovolují. A Bůh se na to musí dívat a v jedné své osobě dokonce trpí na kříži. Nic jiného se s tím totiž nedá dělat, než být svědkem hrůz, které vyvolávají lidé, naplněni nenávistí a zvrácenou touhou dusit náš svět apokalypsou, rozvraty, rozpory, sváry a opomíjením nebo znevažováním skutečných hodnot.“
„Takže Bůh není tak všemocný, aby tomu zabránil?“ osmělil jsem se závěrem.
„Bůh dal lidem svobodu,“ pravil vojenský kaplan. „Kdyby byl všemohoucí a my nesvobodní, tak jsme pouhými loutkami. Bůh se totiž o svou moc s lidmi dělí."
Neměl jsem v úmyslu končit náboženským rozjímáním, nemám k tomu ani osobní oprávnění, ale chtěl jsem připomenout, že jsme to my, lidé, kteří máme moc utvářet svou, naši vlastní společnost. Nemusíme věřit, že se o tuto moc s námi dělí Bůh. Ale věřme – pokud dovolíme, aby se 17. listopad 1939, 15. březen 1939, 10. červen 1942, 28. říjen 1918, ale i Bílá hora nebo Jan Hus stali něčím, co nestojí za řeč, budeme to my, lidé, kteří nezodpovědně povedeme vlastní společnost na okraj zkázy.
Přemysl Veverka
autorem je členem KALF a spolupracovníkem Památníku Lidice
Památník Lidice
Odešla Eva Kubíková-Bullock, přeživší děvčátko z Lidic

Osudy této mimořádné ženy jsou dokladem toho, že reálný lidský život bývá často mnohem dramatičtější než románová fikce.
Památník Lidice
Před 74 lety odstartovali z nových Lidic první závodníci

Dnes jsme se měli společně sejít v Lidicích. Na startu Lidického okruhu, který mnozí již netrpělivě vyhlíželi. Nakonec teď sedíme všichni doma. Po úmorných vedrech se konečně ochladilo a prší, i když tedy už zase trochu moc.
Památník Lidice
Příběh „Strýce Rudiho“ a jeho dar Lidicím

Rozhodnutí Gerharda Richtera darovat Lidicím svůj obraz „Onkel Rudi/Strýc Rudi“ (1965) je hluboce symbolické a dojemné. Lidice jsou místem jednoho z nejstrašnějších nacistických masakrů na našem území.
Památník Lidice
Varující symbol miliónů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva

"Postůjte lidé a slyšte poselství dětí zavražděných válkou A pospěšte říci ostatním, že všechno visí na pavoučím vlákně. Vím to! Ale neumím dělat nic jiného než sochy dětí – jak nejlépe umím...“ Z básně Marie Uchytilové (1987)
Památník Lidice
Mezinárodní dětská výtvarná výstava v sídle UNESCO v Paříži

Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice slaví v letošním roce půlstoletí své existence. Už od svého vzniku je poselstvím MDVV připomínka dětských obětí lidického masakru, stejně jako dalších dětí,...
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku
Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...
Měl nastoupit do vězení, tak ujel. Po zuřivé honičce muž zkolaboval a zemřel
Středočeští policisté mají za sebou divokou honičku. V sobotu nedaleko u Neratovic si všimli muže,...
OBRAZEM: Kavalkády strašidel. Masopust na kraji Prahy navštívily tisíce lidí
Roztoky u Prahy v sobotu zažily svůj tradiční masopustní průvod. Vedle klasických masek nechyběly i...
Mrazivá noc i ráno. Na horách klesla teplota i pod minus 15 stupňů
V některých horských oblastech, zejména na severovýchodě, klesla teplota v noci na neděli pod minus...
Vdova, dvě děti, dva nápadníci. Bridget Jonesová zase už šílí láskou
Premium Stanovila žánr romantické komedie pro jednadvacáté století. Bridget Jonesová, lehce boubelatá...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 82
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 619x
http://www.lidice-memorial.cz
http://www.facebook.com/Lidice.pamatnik, #lidicememorial
Speciál blog s podporou Blog iDNES.cz