Český rekord: 24 tisíc růžových keřů
Růžový sad v Lidicích, největší sad růží v České republice, rozkládající se na ploše tři a půl hektaru, v němž se v současné době nachází dvacet čtyři tisíc keřů s dvěma sty čtyřiceti odrůdami včetně speciálních a výjimečných, byl slavnostně otevřen 19. června 1955, tedy před šedesáti lety. Z jakých souvislostí se toto unikátní dílo zrodilo, co mu předcházelo a jaký byl jeho osud?
Není pochyb, že Růžový sad je součástí jednoho z velkých paradoxů našich i světových novodobých dějin, krutého i útěšného zároveň. Zatímco němečtí nacisté vyhladili Lidice s úmyslem, aby tato obec zmizela nejen z povrchu země a z mapy, ale i z lidského vědomí, došlo k pravému opaku. Jméno Lidice okamžitě obletělo svět – a planeta hrůzou oněměla. Již za tři dny po lidickém masakru, 13. června 1942, prohlásil v dalekých Spojených státech amerických tamější ministr námořnictva: "Boudou-li se nás příští generace ptát, za co jsme v této válce bojovali, budeme jim vyprávět historii Lidic." A Jan Masaryk, ministr exilové československé vlády, tlumočil rovněž krátce po tragédii slova jiného významného amerického státníka: "Nejsem si zcela jist, co přispělo víc k posílení odhodlanosti amerického lidu v této válce, zda Pearl Harbor nebo Lidice."
Ale nezůstalo jen u slov, která jako by se stala impulsem pro vzedmutí mohutné vlny solidarity. Jak známo, z podnětu federace britských horníků se ustavilo již v září 1942 v hornickém městě Stoke on Trent hnutí nazvané Lidice budou žít, v jehož čele stanul člen tamější městské rady, lékař a posléze labouristický poslanec britského parlamentu sir dr. Barnett Stross. Tento spolek kromě jiného organizoval peněžní sbírky na výstavbu nových Lidic. A tak se nejen československá vláda, nejen Společnost pro obnovu Lidic a Ležáků, zřízená v září 1946, které příslušelo "opatřovati technické, finanční a právní podklady pro přípravné práce a provésti obnovu Lidic", a nejen další instituce, ale i britské hnutí zasloužily o to, že mohlo dojít 15. června 1947 k položení základního kamene nových Lidic.
Ale nedosti na tom. Mezinárodní sepětí antifašistických a demokratických sil, jež nové Lidice reprezentovaly, bylo natolik silné a inspirující, že se opět v britském spolku vedeném Barnettem Strossem zrodil v červnu 1954 záměr vytvořit v Lidicích růžový sad. Myšlenka se zase přetavila v nečekaně mocnou vlnu solidarity a do obce, jež měla navždy vymizet z lidské paměti, putovaly jako dary růžové keře nejen z Anglie, ale i z blízkých i velmi vzdálených zemí. A tak vznikl v červnu roku 1955 jedinečný, architektonicky ztvárněný sad, a protože se záměrně a symbolicky rozkládá mezi novými Lidicemi a územím vypálené obce a jižní stranou se svažuje ke společnému hrobu zavražděných lidických mužů, představuje zároveň most mezi minulostí a současností, mezi zlem a nadějí. Most kvete, s podzimem se uzavře a na jaře se znovu rozvine. Most trvá. Trvá jako život. Trvá jako památka lidické tragédie.
Základem pro tvorbu Sadu přátelství a míru, jak zněl původní název unikátního díla, které vzniklo podle projektu architekta Františka Marka a se sochařskou výzdobou Bedřicha Stefana a Romana Hladíka, se staly takzvané sadové barevné kompozice. Růže se vysazovaly v konkrétním uspořádání, při němž rozhodovala celá řada hledisek. V devadesátých letech minulého století sad zpustl, byl zdevastovaný a hrozil jeho zánik. V letech 2001 až 2002 však došlo k zásadní rekonstrukci Růžového sadu, jak se mu říká nyní. Kromě výsadby nových keřů došlo i k instalaci veřejného osvětlení a k automatické závlahové technologii. Růže se neustále obměňují a přibývají další keře i odrůdy. Není divu, že Památník Lidice obdržel Certifikát o vytvoření českého rekordu – Nejvíc růžových keřů v jednom sadu. Zároveň se růže, které kvetou nejkrásněji v červnu, v měsíci, v němž barbaři Lidice zlikvidovali, staly symbolem znovuzrozené obce.
Zmínili jsme se o dějinném paradoxu, s nímž je Růžový sad spjatý, a tak zůstaňme u tohoto faktu a dodejme, že se právě v místě, které mělo být smeteno z povrchu země a mělo být navždy mrtvé, stvrzují nové životy. Každý další pár snoubenců, který od poloviny června do konce září předstupuje v lidickém Růžovém sadu před oddávajícího či oddávající, jako by říkal: život je nezničitelný. Rozkvetlé růže, to není kulisa zdejších svateb. To je přirozená součást velké chvíle. A k tomu zelené travnaté plochy. A vysoké nebe nad hlavou. V tomto neopakovatelném prostředí Památník Lidice uskuteční pro svatebčany – po jejich dohodě s Obecním úřadem v Lidicích – svatební obřad a zajistí květinovou výzdobu, ozvučení prostoru a samozřejmě i vhodnou růži, kterou si novomanželé sami zasadí do speciálního záhonu. Bude to vaše růže, milí novomanželé, a taky vašich dětí, které přivedete na svět. Bude tam růst spolu s desítkami tisíc růží, které připomínají, že zlo nemůže v dějinné perspektivě triumfovat nad lidskou sounáležitostí a solidaritou, ovšemže ani nad láskou, a že život trvá, že je nezničitelný.
Autor článku: Přemysl Veverka
Památník Lidice
Příběh „Strýce Rudiho“ a jeho dar Lidicím
Rozhodnutí Gerharda Richtera darovat Lidicím svůj obraz „Onkel Rudi/Strýc Rudi“ (1965) je hluboce symbolické a dojemné. Lidice jsou místem jednoho z nejstrašnějších nacistických masakrů na našem území.
Památník Lidice
Varující symbol miliónů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva
"Postůjte lidé a slyšte poselství dětí zavražděných válkou A pospěšte říci ostatním, že všechno visí na pavoučím vlákně. Vím to! Ale neumím dělat nic jiného než sochy dětí – jak nejlépe umím...“ Z básně Marie Uchytilové (1987)
Památník Lidice
Mezinárodní dětská výtvarná výstava v sídle UNESCO v Paříži
Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice slaví v letošním roce půlstoletí své existence. Už od svého vzniku je poselstvím MDVV připomínka dětských obětí lidického masakru, stejně jako dalších dětí,...
Památník Lidice
Růženka nikdy nepřestala věřit
Ve starých Lidicích bydlelo ve sto staveních na pět set obyvatel. Byl tu kostel sv. Martina, který se nacházel na mírné vyvýšenině a dominoval tak celé obci. Vedle kostela stávala škola, do které chodívalo sto dětí nejen z Lidic..
Památník Lidice
Vzdělávání v paměťové instituci může být zábavné
Už jste také přišli na to, že vzdělávání sebe i druhých nemusí být nuda pramenící z monotónního výkladu přednášejícího, při kterém máte tendenci usínat? My ano.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Zákon proti úhynu ryb. Všechny trubky svedené do řek se budou zapisovat
Premium Rybáři si všimnou úhynu ryb v řece. Hasiči, zatímco havárii likvidují, na webové aplikaci vidí,...
Náš Den D. Jak se Čechoslováci v srdci Francie postavili divizi SS
Premium Byla to nerovná bitva. Proti hrstce partyzánů stála elitní německá divize SS Das Reich na tancích...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
- Počet článků 80
- Celková karma 4,45
- Průměrná čtenost 613x
http://www.lidice-memorial.cz
http://www.facebook.com/Lidice.pamatnik, #lidicememorial
Speciál blog s podporou Blog iDNES.cz