Kdo tahá za nitky při volbě do Rady ČT a ČRo? Politické strany nebo jednotlivci? Rozhovory kandidátů s poslanci při „předvýběru“ do všeho vnesly ještě větší zmatek. Jako obvykle i tentokrát padaly nejrůznější „perly“ nejen z úst zájemců o křesla radních, ale i samotných politiků.
Každý z kandidátů, kteří se představili poslaneckému výboru kvůli volbě do Rady České televize či Českého rozhlasu, zvolil nějakou taktiku. Mnoho z nich se zaklínalo kritikou Art kanálu, zpravodajství či stanice Plus a své výstupy pak ještě individuálně a podle chuti okořenili. Řadě z nich to vyšlo, a to i v případě, že zvolili přístup poněkud bizarní.
Například Ivan Douda ve svém výstupu zřejmě zaujmul svým „nekonečným“ smyslem pro humor, Václav Dvořák dal k lepšímu repliku, že „pan Moravec se v tom nevyzná“, starostka Sokola Hana Moučková pak apelovala na to, aby se Česká televize zapojila do jakéhosi ozdravného programu a donutila Čechy cvičit a hýbat se. Poslanci zase zabodovali, když se ptali Dušana Kukala, zda jeho žlutá kravata odkazuje na KDU-ČSL. „Překvapivě“ tomu tak nebylo – ani lidovci, ani Vatikán, ani Ukrajina – design kravaty prý vycházel z barev Teplic.
Vzhledem k dosavadnímu postupu při výběru kandidátů na členství v Radě České televize do užšího kola pobavil také předseda výboru Martin Komárek, který s vážnou tváří prohlásil: „Chceme vybrat takové, kteří jsou morálně čistí a skutečně dobří, kteří budou hájit zájmy veřejnosti, ne nás politiků.“ Podle přítomných se u toho ani nezačervenal, takže přerod z novináře a komentátora na politika je již zřejmě úspěšně završen. Je ovšem otázkou, proč tímto „morálním sítem“ následně neprošel například Milan Uhde, jehož kredit a osobní integrita jsou nesporné.
Ještě větší karnevalovou přehlídku nabídla diskuse s kandidáty do Rady Českého rozhlasu. Bývalý ředitel Bontonu Jan Krůta oslnil svým fejetonem a narážkami na někdejší radní České televize Helenu Fibingerovou. Velmi specifické bylo vystoupení bývalých rozhlasáků a zároveň kandidátů ANO do Rady Českého rozhlasu. Oldřich Šesták a Pavel Hekela, kteří byli relativně nedávno právě z Českého rozhlasu vyhozeni, celkem očekávaně kritizovali restrukturalizaci rozhlasu, jeho hospodaření, zkrátka prakticky všechno. Korunu všemu ale nasadil „nápad“ P. Hekely na zřízení funkce ombudsmana ČRo. Myšlenka to není příliš invenční, tento post už u nás mají i autobazary, ale otázkou je, jaká by pak měla být role Rady ČRo. Není snad právě posláním rady být i oním „ombudsmanem“?
Mimochodem - zatímco některé z kandidátů poslanci „koupali“ i za to, že jejich manželka je herečka, u Oldřicha Šestáka, který má těsné obchodní a přátelské vazby na management mediální skupiny Lagardere provozující hned několik soukromých rozhlasových stanic, tento zjevný střet zájmů soukromého a veřejnoprávního sektoru nevadil. Pikantní je, že právě s touto společností je nyní Český rozhlas v ostrém sporu, takže kamarád v Radě ČRo by se jistě hodil...Ale zpět k samotnému volebnímu procesu. Podle jednoho z poslanců koalice zavládlo po posledním hlasování ve vedení vládních stran zděšení. A konkrétně ČSSD až teď snad začala brát volby do obou Rad alespoň trochu vážně. Zdá se totiž, že se členové volebního výboru trochu utrhli ze řetězu a „odmávali“ část kandidátů bez ohledu na doporučení a zájmy koaličních stran a jejich vedení. Jen tak si lze vysvětlit, proč (zejména) díky ANO na jednu stranu ve volbě pohořeli všichni bývalí manažeři a radní České televize, zatímco u Českého rozhlasu si poslanec Kolovratník (bývalý neúspěšný ředitel hradeckého studia ČRo) z Babišova neopolitického hnutí v tichosti postrkuje dopředu hned tři své favority, kteří stejně jako on museli v minulosti Český rozhlas nedobrovolně opustit.
Je zřejmé, že pro skutečnou nezávislost veřejnoprávních médií by bylo lepší mít v Radě ČT i ČRo silné osobnosti, ne všelijaké kamarádíčky s nejasnými vazbami nebo politické trafikanty. Lidi, jako je novinářka a válečná zpravodajka Petra Procházková, dramatik Petr Oslzlý, ekonom Richard Hindls či hudebník Mikoláš Chadima, který všechny poslance odzbrojil zřejmě napůl žertovným, napůl upřímným vyznáním že „stárnoucímu rockerovi na volné noze se začaly krátit příjmy, a tak začal uvažovat o novém zaměstnání.“ Legitimním by určitě bylo i zvolení úspěšných osobností z jiného oboru, například veslaře a olympijského medailisty Václava Chalupy nebo spisovatelky Lenky Procházkové. U nich se dá očekávat, že do Rady jdou skutečně se zájmem o veřejný prospěch, ne o prospěch svůj.
Další otázkou také je, zda politická volba – ano či ne? Je to dobře, nebo špatně? Buďme upřímní sami k sobě, při současném modelu volby radních by snad bylo lepší, kdyby poslanci volili na základě stranických dohod. Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Minimálně pro to, aby Rady obou veřejnoprávních médií zůstaly vyrovnané co do politického vlivu. To je však možné jen za předpokladu, že se strany koalice dohodnou na přiměřeném zastoupení v obou mediálních radách. Doufám, že si šéf ČSSD Bohuslav Sobotka a předseda lidovců Pavel Bělobrádek zachovají pud sebezáchovy a nepřepustí místa ANO, které by rádo rozšířilo svůj mediální vliv z privátní mediální sféry i do vod České televize a Českého rozhlasu.
