Žena nesedá ke stolu aby se najedla

Vzhledem k tomu, že se blíží vánoční  svátky ke kterým patří dobré jídlo, jsou následující řádky docela aktuální

ŽENA KE STOLU NESEDÁ ABY SE NAJEDLA…

Jednou jsem sledovala pořad o tom, jak jsou adeptky na královnu krásy připravovány na soutěž. Jednou z disciplín bylo také slušné stolování. Že je jídlo kromě snahy nasytit se také společenskou záležitostí, při které se lidé setkávají a sdílí tak příjemně strávený čas je nesporné, stejně jako to, že budoucí královna krásy by měla toto umění ovládat (otázkou je zda by to neměla umět už předtím, než se na podobnou soutěž hlásí). A tak jsem byla zvědavá na průběh školení a doufala jsem, že se dovím něco nového z oblasti moderních trendů stolování. A to se také stalo.

Žena ke stolu nesedá, aby se najedla, ale aby byla krásná- znělo první moudro odborného školitele. Vzhledem k extrémní štíhlosti přítomných dívek – hraničící s hubeností považované za ideál krásy a nezbytný předpoklad aby v takové soutěži vůbec uspěly - by nezaujatý pozorovatel řekl, že usedání ke stolu bez snahy se najíst je pro modelky každodenní chlebem, takže se vlastně nedozvěděly nic nového. Ostatně jedna z dívek později skutečně v rozhovoru přiznala, že aby zhubla do požadovaných rozměrů, nejedla asi 14 dní až z toho zkolabovala.

Pro mě to však nové bylo-dosud jsem si naivně myslela že člověk, ať už žena nebo muž, usedá ke stolu, ikdyž je to jen pracovní povinnost, anebo jak výše zmíněno společenská událost, přece jen také proto, že z jídla má potěšení, a jak známo, radost ze života podporuje duševní sílu. Nemluvě o tom, že tím svému tělu dodává živiny nezbytné ke správnému fungování organismu. To co hlásal bývalý prezidentský poradce pověřený výchovou budoucích královen krásy budilo dojem, že by žena měla být spíš jen luxusní doplněk tabule, jako třeba pohár z broušeného skla nebo mísa z čínského porcelánu. 

Samozřejmě chápu, co tím měl na mysli: aby správně držela příbor, nemlaskala, nesrkala, příjemně se tvářila, mile usmívala na okolo sedící pány, měla elegantní pohyby a udržovala pokud možno inteligentní (ale ne příliš inteligentní) konverzaci. Zkrátka vše co by měl u stolu dělat i dobře vychovaný muž. Tím více jsem byla zvědavá, v čem se liší stolování ženy od stolování muže.

Čím déle jsem naslouchala, tím více jsem měla pocit, že místo nových trendů v moderním stolování je to návrat do minulosti, kdy se ženy směly účastnit hostiny hlavně proto, aby svou přítomností oblažovaly hodující pány tvorstva. Zkrátka být královnou krásy není žádná legrace...