Tereza

Tereza, jedině Tereza, měla by slyšet píseň mou...kdopak by neznal tuhle krásnou písničku. Tímto blahopřeji všem Terezkám Terkám a Terčám, nejen zde na Idnes. A připomenou ještě jednu Terezku, kterou mnozí  z vás také určitě znáte.

Terezku  jsem náhodou potkala na jedné sportovní akci v Kladně, kde měla svůj stánek. Není tajemstvím že Tereza Boehmová píše překrásné knížky pro děti, a protože zmíněná akce byla určena právě dětem, bylo více než vhodné, aby si děcka uvědomila, že kromě tělesné zdatnosti je třeba se rozvíjet i jinak. 

A jaká že to byla ta sportovní akce? Překážkový běh Kladnem, při kterém si někteří účastníci sáhli na dno svých sil.

Již na startu byla vidět jistá nervozita-aby ne, hned první překážka-běh přes pneumatiky, nebyla žádná procházka růžovým sadem.

Další záludností byla síť, kterou se každý závodník musel proplést, ale stejně jako zdolali pneumatiky, ani zde nikdo neselhal a všichni se-ač někteří jen díky pomoci rodičů a organizátorů,  kteří je z ok sítě vymotávali-nakonec úspěšně dostali k další překážce.

Někteří rodiče to prožívali víc než samotní závodníci.

Někteří se pověsili sami, jiné sportovce musel zavěsit  někdo jiný, ale nakonec viseli všichni

Ovšem sjezd po zadku na šikmé ploše zvládl každý bez pomoci-naopak to byla asi nejméně obtížná a nejoblíbenější disciplína.

Někteří rodiče fandění prožívali skutečně naplno a přípravu nijak nezanedbali-tenhle tatínek si dokonce vzal bubínek a rytmickými údery potomka motivoval (tedy údery do bubínku, ne do potomka), jiní se spokojili s tradičním halekání a výkřiky typu: Přidej, dělej, no tak hni sebou nemehlo, to dáš, jsi přece šikulka apod.

Bez občerstvení to nešlo, ovšem to nejhorší - plazení bahnem pod sítí, si nechám na příště. Ale uznejte že po něčem takovém se na zklidnění hezká pohádková knížka za odměnu opravdu hodí.