Romantika v Praze a drama na vodě

Kam vyrazit když je horko, a vy v Praze zatoužíte po troše romantiky? Když někdy skončím práci dřív, tak z Veleslavína místo  domů zamířím na procházku kolem koupaliště Džbán: Jsou tu krásná romantická zákoutí. jaká byste nečekali.

Kromě labutí tu narazíte i na tuhle roztomilou černou rodinku 

Chtěla jsem si na chvíli sednout na tuhle  suchou haluz, abych se v klidu pokochala krásou kolem sebe, ale jak jsem se k ní přiblížila, všimla jsem si, že tam někdo předtím pořádal piknik s táborákem. A místo aby pak ty odpadky po hodování odnesli, nechali je v tom krásném kousku přírody jen tak ležet. Lidi jsou čuňata, ani nemusíte jezdit do SAPY, abyste si to uvědomili.

Popošla jsem tedy kousek dál, a narazila na další zbytky.

Jak by tu bylo krásně, kdyby tu nebyli  lidi, vzpomněla jsem si na slova z jednoho filmu. Ale protože znám  spoustu lidí, se kterými je naopak krásné sdílet společný prostor, tak bych slova klasika poopravila: Jak by bylo na světě krásně, kdyby tu nebyli NĚKTEŘÍ lidé.

A chvíli nato se má slova potvrdila. Jedna z kachniček začala divoce plácat křídly, strkala hlavu pod vodu  a pak se naopak jakoby snažila vyskočit nad hladinu. Napřed jsem myslela, že něco loví, ale po chvíli jsem si všimla, že jí ze zobáčku vyčnívá něco červeného, jakoby napůl spolkla nějaký drátek a dusila se. Ostatní kachny se kolem ní shromáždily, jako by jí chtěli pomoci, dokonce i ten labutí pár připlul. Začala jsem panikařit, kdybych volala policisty, asi by se mi vysmáli, že nemají čas zachraňovat kachnu.. Vím že existuje nějaká stanice na záchranu zvířat, ale neměla jsem na ní samozřejmě číslo. Kachna začínala být očividně vysílená, doplula ke břehu a z posledních sil se vyškrábala na trávník. Jak jsem jí pozorovala zblízka, rozpoznala jsem, že  se jí kolem krku namotal nějaký červený plastikový pásek nebo kroužek, který se zároveň zachytil za spodní část zobáku. Z toho se sama nevymotá, pomyslela jsem a byla jsem fakt zoufalá Jedna z kachen se za ní  také vyškrábala na břeh a do plastového kroužku začala klovat, jako by chtěla kámošce pomoci. Kolem šel nějaký pán, nebo spíš kluk, a zastavil se aby tu scénu se mnou  pozoroval. Co budeme dělat, zeptala jsem se ho, protože jsem byla fakt bezradná .On odhodil batůžek, klekl si a začal se k té kachně pomalu plazit, aby ji nevyplašil. Po chvilce se mu ji skutečně podařilo  chytit. Jenže ona sebou začala samozřejmě škubat  a jak byl břeh kluzký, statečný zachránce málem i s kachnou spadl do vody. Snažila jsem se ho jednou rukou držet za košili, a druhou dát mezi zmítající se kachnu a vodu, aby do ní nesklouzla, kdyby se mu vysmekla z rukou. Vypadalo to dost beznadějně, protože jak byla mokrá, vyklouzávala mu ze sevření, ale nakonec se zdařilo a  mladému  muži,  v mých očích naprostému hrdinovi, se podařilo červený kroužek stáhnout a vyvléknout z kachního zobáčku a hodil vyděšenou kačenku zpět do vody. Kolena měl od kamenů a bláta špinavá a odřená, ale oba jsem se s ulehčením zasmáli. A tak svou předchozí myšlenku, jak tam mohlo být krásně, kdyby tam nebyli lidé, bych poopravila-ještě že tam ten chlapík byl.  Jen mě trochu mrzelo, že jsem to nestačila nafotit, na druhé straně v té panice jsem myslela jen na to, aby do té vody nespadl i s kachnou v náručí, takže představa, že místo abych ho držela za košili, bych začala hledat v kabele mobil a řekla mu, počkejte chvíli, já vás vyfotím. mi připadala skutečně absurdní. On pak jen zvedl batoh a šel dál, jakoby se nic nestalo. A tak to co vypadalo jako naprosté drama, dopadlo nakonec  šťastně a já byla ráda, že jsem si mohla pomyslet. Dobrý člověk ještě žije..