Řidič ten tvrdej chleba má

Jako průvodkyně jsem za dlouhá léta praxe poznala řidičů dálkových autobusu  spoustu. A můžu říct, že mám k jejich práci respekt.

ŘIDIČI

Pokud máte italského řidiče má to velkou výhodu: má v autobusu kávovar produkující  vynikající espreso, které  může průvodce spolu s klienty dopřávat. Pořádné espresso je to, co Italům asi chybí v Praze úplně nejvíc. Ačkoliv je u nás už hodně italských barů, ne všechny však dokážou splnit jejich představu o tom, co je pravé italské presso.

 Navíc s italskými řidiči většinou bývá legrace. Nevýhodou je, že neznají trasy a tak je nutné se jim věnovat více. Někdy stačí trochu nepozornosti před odbočkou a pak se jede někam úplně jinam. Jako naschvál se většinou někdo zezadu začne vyptávat právě před křižovatkou, takže se na zvědavce s vlídným úsměvem obrátíte ve chvíli, kdy máte řidiče upozornit, aby odbočil, a problém je na světě.  A to i na trase, kterou znáte jako své boty. Stačí  nějaká záludná předem neohlášená objížďka kvůli opravě vozovky  a je to. Proto je lepší se za jízdy s klienty příliš nevybavovat, ikdyž pak reptají, že se na ně protivná průvodkyně ani neotočí, když se ptají na něco důležitého, jako třeba proč nejsou vesnice kterými projíždíme, tak upravené jako v sousedním Rakousku, proč se u stánků prodává tolik trpaslíků, co je to za druh ovocných stromů kolem silnice, jaké obilniny se zde pěstují a jaký je hektarový výnos, co to bylo za divný keř, který jsme právě minuli, jaký je hrubý domácí produkt, co bylo napsáno na té informační tabuli na druhé straně silnice, proč jezdí čeští řidiči tak agresivně, proč na tak slavnou a navštěvovanou památku, jako je Karlštejn, nevede lepší silnice, proč ještě nemáme euro, když už jsme v Unii atd.

Horší je, když vyžadují dojemné historky o tom, jak se nám žilo za socialismu. Pokud vylíčíte pravdu nevěří a myslí si, že přeháníte, a zejména ti levicově orientovaní, což u profesorského sboru, který v hojném počtu doprovází studentské zájezdy, není nic výjimečného, jsou pak naštvaní, že někdo očerňuje ideu, pro kterou se v mládí nadchli a ve kterou dodnes věří, přestože, anebo spíš právě jenom proto, že svůj dosavadní život prožili v celkem prosperujícím kapitalismu.

Pokud se jedná o letecký zájezd, jedu pro skupinu  na letiště autobusem místního přepravce, který pak většinou používáme k výletům a transferům. S českými řidiči je to úplně jiný kafe, lépe řečeno žádný. Musím zcela zapomenout na to, že by mě na zastávkách oblažovali espresem, popřípadě domácí grappou či limoncellem z vlastních zdrojů, ale výhodou je, že většinou všechny trasy znají velmi dobře, takže se můžu věnovat jen klientům a výkladu, popřípadě při delších přejezdech podřimování, a nemusím se zatěžovat radami kudy se má jet. Dnes se díky GPS  řidiči dokážou orientovat sami, ale každý komu jeho přístroj radil, aby odbočil doleva, když tam přitom bylo jen pole, hluboká sráz nebo několikametrová betonová zeď ohraničující nějaký stavební areál, dobře ví, že i s GPS se může narazit. A to v posledním jmenovaném případě doslovně