Proč číst bulvár?

Mne osobně neznalost bulvárních novinek přišla na čtvrt miliónu. Někteří lidé nad bulvárem ohrnují nos, ale následující skutečný příběh vám ukáže, jak neznalost toho, co se ve společnosti aktuálně děje, se vám může krutě vymstít.  

Mám ráda televizní soutěže.Jenže když sedíte v křesle před televizní obrazovkou, je snadné odpovídat na otázky moderátora. Žádná nervozita, o nic nejde, klid a pohoda domova jen napomáhají soustředění. Jiné je to ve studiu, když na vás kouká spousta lidí, a vy si uvědomujete tu tíhu zodpovědnosti. Pak snadno začnete pochybovat o všem, co vám ještě před chvílí připadalo naprosto zřejmé. Nicméně sledování soutěží mě  přinutilo, abych se začala soustavněji vzdělávat i v jiných oborech, než je ten, který jsem vystudovala. Kdo čte jen bulvár a časopisy pro ženy o módě a vaření, těžko může znát hrubý domácí produkt Číny, popsat rozdíl mezi alexandrínem a alexandritem a nebo vědět která ze tří sester Bronteových napsala Anežku Greyovou. A tak jsem se místo odpočinkového listování časopisy, pohroužila do usilovného studia encyklopedií A po čase mé odpovědi v křesle před obrazovkou a celou rodinou byly stále častěji správné. „Sakra holka, co ty všechno nevíš Měla by ses tam přihlásit,“povzbudila mě jednou babička.A tak jsem to zkusila.

Ve stanovený den jsem ráno zaspala, takže jsem do studia přiběhla celá nervózní, a jak známo, nervozita koncentraci nepomáhá. Přesto jsem poměrně úspěšně zdolávala své protivnice-ano byly jsme tři ženy, což i podle slov moderátora bylo dosti výjimečné.Bodový stav byl pro mě před vstupem do finále více než příznivý, vlastně jsem byla jasná favoritka a o přestávce před závěrečným kolem mi někteří  z diváků skládali komplimenty pro mé znalosti a šeptem mi říkali, že to mám už v kapse.  A tak přišel závěr- ukázali nám fotku jedné slavné osobnosti, která celá léta vystupovala s plnovousem, ale teď byla oholená. Netušila jsem kdo to je a tak jsem spadla na druhé místo. Když jsem se v šatně vítězky ptala, jak toho člověka tak snadno poznala, odpověděla, že má ráda časopisy pro ženy a jako žena v domácnosti má čas hodně číst. a krátce před soutěží byla  jeho čerstvě oholená tvář na obálce. Prý se vsadil o svůj plnovous, a jelikož sázku prohrál, musely vousy pryč.

A tak jsem se přesvědčila, že i četba bulváru může být užitečná a pomoci nám k penězům. Výhra totiž činila celých 250 000 Kč. Nepomohlo mi, že jsem měla nabiflovány letopočty, autory a jejich díla, hlavní města skoro všech zemí světa, kdybych si radši místo ležení v encyklopediích prolistovala bulvár, mohla jsem to mít v kapse.

Že jsem kvůli tomu pak týden nespala, nemusím snad ani vykládat. Jako samoživitelka s dospívajícím synem jsem byla často ve finanční tíži, takže pro mě by ta suma byla doslova záchranou. A tak zatímco vítězku odvezl v luxusním  fáru její manžel, když se předtím v šatně nadšeně objímali a plánovali  jestli za tu výhru postaví na zahradě své vily bazén, nebo podniknou cestu kolem světa, jela jsem tramvají domů do svého miniaturního bytečku a počítala, kolik činží bych z toho bývala mohla zaplatit. Přestože jsem si vždy říkala, že pokud nejde o život, nejde o nic, měla jsem smutný pocit, že vyhrála ta  která to zas tak nepotřebovala, živí ji manžel a bydlí v rodinném domku, zatímco já rozvedná v malé díře věčně bez peněz … jak se to říká o tom že štěstí nebo Bůh nebo kdo to tu vše řídí přiděluje na tu větší hromadu?

Pár měsíců nato jsem Radka Johna s jeho tehdy ještě ženou Zlatou Adamovskou potkala na zámku Konopiště. Nedalo mi to, abych se k paní Zlatě nepřitočila a neřekla. Teda ten váš manžel mě stál čtvrt miliónu.

Chvíli na mě nevěřícně koukala a tak jsem jí to krátce převyprávěla. Obě jsme se tomu jen zasmály a já si znovu uvědomila, jak je vše relativní, a  to co vám v jednu chvíli připadá jako hrozná smůla, je s odstupem času jen veselá, ikdyž možná málo uvěřitelná historka.