Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

Při čtení nadpisu jste možná měli dojem, že se vyjadřuji s nadcházejícím prezidentským volbám v Česku, ale takto je vítám  v jedné z afrických zemích budoucí prezident Mnangagwe, který slibuje nastolení demokracie a svobody.

Je zajímavé, že my, kteří máme demokracii a svobodu už více než čtvrt století, máme obdobné problémy-nezaměstnanost, korupce a chudoba. Společné je i to, že Mnangagwe není úplně nový politik-spíš staronový. I u nás se některé tváře vrací na politickou scénu a slibují, že vše bude jinak a líp niž by vysvětlili, proč to neudělali líp a jinak když už v politice před časem působili. Často dokonce kritizují ty věci, na jejich přípravě a zavedení měli sami velký podíl. Někdy se nevrací oni sami, ale často někdo z rodiny, třeba syn nebo tak...

Ale zpět do Zimbabwe-je třeba poznamenat, že současný-nebo teď už vlastně ex-prezident, neodešel dobrovolně, ale pod tlakem-dokonce i armáda se zapojila. Tamní lid věří, že teď bude všechno OK, budou se mít dobře a vše bude konečně v pořádku-asi jako my když jsme na Václaváku zvonili klíči- a nadšeně nového politika oslavují. Pokud někdo namítne, že chudoba Afričanů se nedá srovnat s chudobou v Evropě, ráda bych jen připomněla, že nikdy jsem u nás neviděla tolik žebráků a bezdomovců, jako za poslední léta, tedy zhruba od doby, kdy jsme zavedli demokracii a svobodu.

Je možné, že v Africe je to opačně?

Tedy že zavedením svobody  demokracie žebráci a bezdomovci naopak zmizí?

Tím lépe pro nás všechny, konečně se třeba zmenší příliv imigrantů-pokud příklad Zimbabwe budou následovat i ostatní africké země. Takže bychom se měli radovat i my Evropané, a někteří se můžou radovat a těšit ještě víc-kromě prosperity pro svůj lid pan Mnangagwe také slíbil restituce majetku bílým farmářům, kteří byli před čase vyhnáni. Jak Evropané legálně přišli k majetku v Africké zemi je jedno a určitě nijak novému prezidentovi s návratem do země nijak nepomáhali. Každopádně kromě víry lidu v lepší zítřek je tu další analogie se změnami u nás-jak si nepřipomenout nedávné církevní restituce. Koneckonců i do Zimbabwe Britové kdysi kromě angličtiny přinesly i křesťanství.  

Zkrátka vše se pořád opakuje jen pokaždé trochu jinak. A lidé potřebují mít víru-ve světlé zítřky nebo spravedlnost Boží, hlavně že se vždy najde někdo, kdo jim tuto iluzi a naději poskytne