Poklady

Když se řekne poklad, představíme si truhlu plnou zlata, perel a drahého kamení. Ale nemusíte zdědit po babičce truhlici starožitností a šperků, abyste se mohli cítit bohatí.

Každý v sobě má spoustu vzácných pokladů. Je to naše paměť a to co v ním uložíme, a k čemu se můžeme kdykoliv vrátit, když je nám smutno a těžko. Všichni lidé, které jsme potkali, ikdyž tu  už třeba dávno nejsou, setkání, vůně, pocity, krásné chvíle, cesty, okamžiky. Já když mám někdy den blbec, prožívám nějaké krizové údobí, tak se do té své vnitřní pokladnice ráda ponořím, chvíli se v ní přehrabuju, a najedou je mi krásně. Můžu být uprotřed největšího marastu a stresu, ale tím, že si vybavím něco krásného z minulosti,  je mi najednou dobře.
A nemusí to  být velké věci, jak třeba cesta kolem světa. Stačí vzpomínka  na procházku lesem, synovy narozeniny   a jeho šťastný úsměv když rozbaluje dárky a sfoukává svíčky na narozeninovém dortu, teplá kuchyň provoněná vůní vánočního cukroví a radost z toho, že se podařilo a nespálilo se, dotek studeného čumáčku domácího mazlíčka, když se dožaduje venčení, a jeho hebká srst pod dlaní, když se zas dožaduje mazlení, pohled do očí milované osoby, pocit když jste zamilovaní, příjemná únava  po milování, když ze sauny skočíte do ledového bazénu, vůně čerstvě posekané trávy nebo právě umleté kávy -je přece tolik krásných věcí na světě.
ALE.
Ale v životě přijdou nevyhnutelně i špatné chvíle. Bolest utrpení, zrada, zklamání. Musíme proto vzpomínky vytřídit-jako tříděný odpad- a ty ošklivé dát někam stranou. Vzít si z nich poučení, ale nehrabat se v nich,  netahat je s sebou jako balík špinavého prádla, ikdyž se na nás nalepí jako pichlavé bodláky. Každý má třináctou komnatu nebo skříň s kostlivci. A ikdyž si svatosvatě slíbí, že ji nebude otvírat, někdy se otevře sama a vyvalí se nám všechno na hlavu, jako nedbale složené prádlo, které jsme tam ve spěchu napěchovali. Všechny naše chyby a omyly, neúspěchy, špatná rozhodnutí, nespravedlnnosti a křivdy, trápení fyzické i duševní, nepřízeň osudu a podrazy těch, od kterých jsme to nikdy nečekali. Nehrabte se v tom a nacpěte to zpátky do té skříně, zavolejte stěhováky a nechte to harampádí odvést někam na skládku.

Nechte si jen krásné poklady paměti a když  vám bude  někdy smutno, začněte se v nich prohrabovat,, hned vám vykouzlí úsměv na tváři. Anebo když budete  zimě a plískanici dobíhat na autobus, který vám zavře rovnou před nosem, místo nadáván í  stěžování zkuste v té své vnitřní truhlici zašátrat.
Pomáhá to.

A  nezapomínejte že existují  různé  poklady. Podívejte  na svého partnera či dítě nebo domácího mazlíčka-neříká se snad:Ty můj poklade?