Ačkoliv je mezi těmito dvěma osobnostmi obrovský rozdíl, často jsou oba považováni za příklad boje proti komunistickému režimu, každý svým způsobem. Přesto si myslím, že srovnávat jejich oběť v žádném případě nelze.
Už jen proto, že ten první obětoval svůj mladý život a umíral za strašných bolestí, zatímco ten druhý svůj život dožil v relativní pohodě Itálii, kde zemřel v úctyhodném věku 81 let. V souvislosti s uložením ostatků kardinála Berana se toho hodně namluvilo o křivdě, jaké se mu dostalo, když musel odejít do Itálie. Tam se v té době toužil dostat nejeden intelektuál nepohodlný režimu-takové štěstí však měl málokdo, většina oponentů komunistů skončila na méně významném postu, někteří třeba v uranových dolech a jinde, takže definovat kardinálovo "vyhnanství" v Itálii jako křivdu je vůči těmto lidem skoro jako výsměch. Nejeden intelektuál musel zanechat své práce u musel začít makat manuálně, už jen z existenčních důvodů, aby se vůbec uživil. Někteří z nich měli v důsledku toho natolik nalomené zdraví, že dožít se úctyhodných 81 let jako pan kardinál se poštěstilo málokterému z nich. Dokonce i v době kdy byl Josef Beran internován, a zřejmě žádné existenční problémy řešit nemusel, měl dokonce k ruce řeholnici, která se o něj starala. Kdo v té době si mohl dovolit hospodyni, která by se mu starala o domácnost? Historka o tom, že jemu i té řeholnici STB přidávala do jídla a nápojů afrodiziaka je jistě úsměvná a budí jisté pochyby, v žádném případě se to za nějaké utrpení považovat jistě nedá. Jeho boj proti režimu, byl ve své podstatě odvěký boj církve proti sekulární moci-už Johánek z Nepomuku, jak víme z historie, se stavěl proti královské moci, a také za to zaplatil. Ani v dnešní demokratické společnosti by církevní hodnostář asi neuspěl, kdyby se stavěl proti vládě své země, a sám Vatikán se v Lateránské smlouvě zavázal, že co se týče jmenování církevních hodnostářů, bude to s italskou vládou konzultovat, zatímco Beran, přes nátlak vlády odmítal stáhnout Plojharovu exkomunikaci. Nutno dodat, že Plojhar jako ministr zdravotnictví prosadil povolení potratů, což je jeden z bodů, proti němuž církev neustále bojuje i dnes (například celkem nedávno v sousedním Polsku). Jisté je, že právě jeho osobní pře s Plojharem stála za tím, že byl Beran v nemilosti. Cituji:
Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi. Například když vláda v roce 1956 jednala o Beranově propuštění z internace, Plojhar byl striktně proti. Karel Kaplan Jiří Hanuš a Jan Stříbrný(ed.):Stát a církev v roce 1950,Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2000,ISBN 80-85959-71-2, str.14
Sporné je také, zda Beran věděl či ne, že se nebude moci vrátit. Podle Bohumila Svobody to bylo značně nejasné-cituji:: Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není se dověděl až po jednání s nimi od Agostina Casaroliho. Ten mu sdělil, že Svatý otecponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského kapitulního vikáře za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda:Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224?
V žádném případě nechci snižovat kardinálovy zásluhy, jen by bylo dobré dívat se na jeho život a dílo v kontextu doby-za komunizmu trpěli-skutečně trpěli-statisíce lidí, a často se o nich ani nemluví, natož aby se jim dostávalo poct, jakých jsme byli v posledních dnech svědky. V roce 1991 byl Josef Beran in memorian vyznamenán řádem Tomáše Garrigua Masaryka I.třídy a ještě předtím proběhlo jeho blahořečeni. Teď už stačí najít nějaký zázrak, který pan kardinál učinil, aby se mohlo přistoupit i ke svatořečení. Tak nějak vzpomínám na utrpení jana Palacha a říkám si, že srovnávat ty dva životy a osudy je jako nebe a dudy. A který z nich, by se do toho nebe zasloužil dostat, kdyby existovalo. Tím spíše je zarážející, že Beran Palachovo hrdinství dokonce kritizoval .Cituji:
Po sebevraždě Jana Palacha přednesl ve vatikánském rádiu projev, ve kterém neschválil Palachův čin, ale vyzdvihl jeho ideály.[8] Za tento projev byl kritizován prosovětským listem Zprávy.[9] https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Beran#cite_note-9
Přitom mnoho bojovníků proti komunismu potvdilo, že právě Palachův čin je "doslova nakopl" a motivoval k odporu, zatímco o tom, nakolik bylo pro věřící motivující, že jejich pastýř ,místo aby s nimi zůstal v té nejtěžší době, tak odešel.
A ještě k té Lateránské smlouvě-tu církev podepsala s Mussolinim což ukazuje, že když se jedná o blaho církve, musí i vysocí hodnostáři ustoupit ze svých zásad.Na závěr citace z těchto smluv konkrétně část v níž se říká, že církev své kroky musí konzultovat s vládou své země, zatímco Beran, jak bylo výše řečeno, se proti vládě doslova postavil: A nakolik se dá italský fašismus srovnávat s naším komunismem nechám na každém z vás..Cituji:
Italská vláda se dále zavázala poskytnout papeži finanční odškodnění za ztráty způsobené záborem někdejšího papežského státu Církev se naproti tomu v dohodách vzdala požadavku na vrácení papežských území a souhlasila s rozpuštěním oddílů Katolických skautů. Zavázala se také k faktickým konzultacím s italskou vládou ve věci jmenování církevních hodnostářů činných na italském území.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lateránské_smlouvy
více se dovíte na https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Lateran_Treaty#/media/File:Firma_dei_Patti_Lateranensi.jpg
a pro ty, kteří se neradi trápí s překlady, dodám stručný výcuc v následném článku, který, z důvodů jaké si umíte představit najdete v rubrice osobní
