Občas dělám pěkný prasárničky

Přiznám se bez mučení, že i já dělám občas věci, které rozhodně nesouzní s etiketou, bontonem a odporují zásadám slušného chování. Dělám věci neslučitelné s image dámy, nad kterými se někomu může zvedat žaludek a protáčet panenky.

 
Nemůžu si pomoci, jsem prostě jen slabá žena, která občas podlehne nutkání, a některé své vášně ovládat nedokážu. Bez ohledu nato, zda je to estetické a zdravé, zda tím neohrozím svou pověst  decentní a slušně vychované ženy, která ví, co se sluší a patří.
 Tak například , když se dojí guláš a na dně talíře zbyde  trochá té neodolatelně voňavé  omáčky,  nebo šťávy, nebo jak tomu chcete říkat.  Jak odolat a nevytřít to kouskem chleba? Samozřejmě jen v doma v přísném soukromí, v restauraci by to bylo fakt faux pas. Ale v lůně rodinného krbu kde vás nikdo nevidí, proč ne?  Italové tomu  říkají, fare un scarpetta. Když uvážíte, že slovo scarpetta znamená v italštině botička, střevíček, tak tahle italská asociace je určitě  více nechutná, než náš český ekvivalent, kdy talíř vytřeme pečivem, jazykem nebo prstem...
No já vím fůj...ale furt lepší prst než bota...
A co teprve hrnec od guláše nebo svíčkové, ve kterém zbude na dně voňavý škraloup? To opravdu nejde ho nevyškrábnout- lžicí, prstem,  nebo kouskem pečiva.. Nemusí jít vždy jen o rozežranost.

Je to i velice ekologické, a ekologie dnes frčí....

Představte si, že všechny ty dobré zbytky spláchnete do kanalizace. Nejen to zatěžuje životní prostředí, ale krmíte tím krysy, kterými se to v kanalizační síti jen hemží, a které pak musí být likvidovány  jedy.  Takže dvojnásobná zátěž pro přírodu.  Navíc, na takto ošetřený talíř nemusíte už dále při mytí použít tak velké množství odmašťujících prostředků. Takže ekologické chování na třetí. No co by člověk neudělal pro záchranu planety?
Ze stejných ekologických důvodů také nožem nebo lžící vysekávám z pekáčku připečeniny po šunkoflekách nebo francouzských bramborách.  Tam na dně se většinou soustředí všechny ty vůně, koření, omastek spečený s vejci do křupavé krustičky, jak postupně stékají vlivem zemské přitažlivosti, no nebyl by hřích to vyhodit?.  
Kromě hrnců od guláše takhle ekologicky likviduji i hrnce po omáčkách, hlavně po svíčkové. Svíčková s chlebem se může zdát ortodoxnímu Čechovi zvyklému na knedlíky, jako naprostá blasfémie, neboli rouhání,  znevážení a  urážka tohoto typicky českého pokrmu, který by se měl podle tradice snoubit jen s nadýchaným knedlíčkem. Ale jednak je dneska ta globalizace, přinášející pronikání různých vlivů, stylů a zvyků, neboli synkretismus,  a pak, už moje babička, když došly knedlíky, dala na stůl ke svíčkajdě čerstvý voňavý chleba. A nikdy to nikoho  neurazilo. Navíc kdo jako já často stoluje s cizinci, protože jakožto prlvodkyně musím se zahraničními turisty často absolvovat i obědy a večeře,  tak vím, že ke svíčkové je možné si objednat i hranolky nebo smažené bramborové kroketky.

Když jsem viděla Italy takhle hodovat a prznit svíčkovou  poprvé, považovala jsem to za naprostý skandál a znevážení našich národních tradic. Ale už jsem si zvykla, takže když doma tajně vytírám kastrol od svíčkové chlebem, tak si jako tak hrozné čuně vlastně ani nepřipadám. Všechno je jenom otázkou zvyku...