Nepovedené plastické operace

Občas bulvár pobaví své čtenáře sérií fotografií filmových hvězd, které podstoupily nějaký estetický zákrok. Některé lidi to prostě baví, dokonce se v tom přímo vyžívají, zejména pokud se zákrok nevydařil.

Pokud se naopak vydařil a dotyčná-či dotyčný-vypadá skvěle, nebo dokonce lépe, tak se to neřeší, protože to nikdo vlastně ani  nepozná. Jen si lidé lámou hlavu jak to, že někdo vypadá tak dobře i v tak vysokém věku, zatímco dotyčný-dotyčná tvrdí, že to jsou geny, pozitivní myšlení, popřípadě zdravý životní styl.

Pro někoho jsou plastické operace nutností, nejen po úrazech, ale třeba děti, které se rodí s rozštěpem, jich musí absolvovat spousty. Přes veškeré snahy i těch nejlepších chirurgů ale většinou každý na první pohled pozná, s jakým postižením se ten člověk narodil. Ale nikdy by nás nenapadlo mu říkat, ať se na ty bolestivé a náročné operce vykašle, protože nikdy nebude vypadat jako člověk bez tohoto postižení. Stačí že k nim byla krutá příroda a musí zkusit tolik bolesti-protože každá operace je bolestivá, nemluvě o riziku, které podobné zákroky představují. Proč bychom k nim byli krutí ještě my?

Lidé vzdorující stárnutí také bojují s přírodou, a kromě strachu a bolesti musí také hodně investovat, ale k nim většinou bulvár a jeho příznivci přistupujeme opačně- předhazuje se jim, že se neumí smířit s tím jací jsou.

Výstižným příkladem jsou tak oblíbené výše zmíněné sety fotografií které ukazují, jak některé herečky vypadaly předtím, a jak potom-jistěže nikdo, ani po velmi vydařené operaci, nebude vypadat jak vypadal ve dvaceti. Takže aby to bylo objektivní, fotografie by měly být tři-jak dotyčná vypadala ve dvaceti, pak v padesáti, těsně před zákrokem a pak po. A teprve pak by možná mnozí ti, kteří herečku odsuzují nebo se jí vysmívají, by možná řekli: no tak než taková povadlá baba, radši  vyžehlená barbína, na které to je sice vidět, že se sebou něco udělal, ale alespoň jí nikde nic nevisí, nemá pytlíky pod očima, povislou sulcovitou bradu  nebo krk vrásčitý jako stoletá želva.

Také je zajímavé, že  botoxové krásky se neposmívají veřejně těm, které rezignují a myslí si, že vystavovat na veřejnosti své nedokonalosti musí nutně znamenat, že jsou moudré a smířené s během času. Protože kdyby byly, neměly by potřebu poukazovat na ty, které na rozdíl od nich mají odvahu se sebou něco udělat.

Ale jako u všeho i zde platí hlavně s mírou. Některé příklady ze showbyznisu jsou skutečně spíše odrazující-ale na druhé straně, pokud jsou oni sami se sebou spokojeni a šťastní, ať si dělají co chtějí...Pokud je někdo naopak šťastný, že vypadá jako šarpej a k dobré náladě mu přispěje, když se na něj ráno ze zrcadla dívá unavená povadlá tvář, nikdo ho nepřesvědčuje o opaku. ?Ale často jsou to právě tihle lidé. sami se sebou nespokojení, kteří mají potřebu kritizovat jiné a radit jim, co dělat a jak vypadat.

Jak se říká-nechte brouky žít-i ty co se vám nelíbí.