Kočičí story

Bylo nebylo, na jednom dvorku žila spousta kočiček, které tam pospolu bydlely tak dlouho, že se cítily jako jedna rodina. Zkrátka taková kočičí Kelly family

Některé byly skutečně pokrevně spřízněné, ty při sobě samozřejmě držely nejvíc, to bylo takové jádro té kočičí pospolitosti, ty ostatní s nimi byly jen spřízněné volbou, ale žily tam tak dlouho, že často už ani nevěděly, kdo je kdo a měly se vespolek tuze rády.

Jednou se tam vplížila stará vypelichaná číča, a protože nikdo nevěděl kde se tam vzala, tak ji zpočátku přehlížely. Takových tu viděly-přišly a zas odešly, ani tahle dlouho nevydrží. Začaly jí říkat křivohubka, protože měla divnou tlamičku, plnou šrámů a jizev. Nepátraly po tom co se jí stalo, jestli měla ten čumák tak ošklivej od přírody, nebo jí někde něco semlelo. Prostě je štvala, jak si pořád činčala ten svůj vypelíchanej kožich, a taky že kňourala trochu jinak, než většina z nich.

Nejvíc ležela v žaludku těm mladším, které ve své adolescentní kočičí hrdosti na svou sílu, mrštnost a krásu nechápaly, že má taková stará rachejtle ještě čas na čechrání kožichu a dovoluje si se tam producírovat jakoby se nechumelilo.

Jednou jedna mladá  kočička, říkaly jí Majinka, protože se narodila v květnu, lovila myš, ale asi ji málo zakousla, nebo co, protože jí myš utekla. V tom po myšce skočila ta stará přivandrovalkyně a začala s ní tak šikovně třepat, že z ní vytřískala duši. Neobešlo se to bez pištění a velkého jekotu umírající myšky, což vyděsilo ostatní myši a ty začaly z dvorku hromadně utíkat.

Uviděl to správce dvorku a pochválil tu starou chudinku, za dobře vykonané dílo, což Májinku i její sestřičky Šulcinku a Janinku pěkně nakrklo.   Vrcholem bylo, když správce dvorku pak fotku té staré rachejtle umístil na dveře špajzky, myším pro výstrahu, aby tam už nechodily krást slaninu a jiné dobroty. Mladé starousedlice začaly protestovat, že přece není možné, aby dvorek hyzdila fotka staré vypelíchané přivandrovalkyně, když je tady tolik jiných, které tu loví už tak dlouho, a přitom jsou mladší, hezčí a šikovnější. Tak způsobně a mile mňoukají, zatímco tamta jen protivně vrní, že to připomíná skřehotání.

Správce dvorku ale jejich protesty zamítl s tím, že tu nejsou pro parádu, protože to není přehlídka královen krásy, ale jde o to, která z nich lépe naporcuje myší úlovek a jak si s ním poradí. A právě to protivné skřehotání té nové staré se ukázalo jako velmi účinné při zahnání škodlivých hlodavců, kteří schováni v anonymních dírách jen tak rafali do všeho kolem.

A tak se kočky rozhodly, že na to půjdou jinak. Začaly  kolem  staré kroužit a provokovat ji, posmívaly se jí jak blbě vypadá, sem tam ji sekly drápkem nebo kously do ocasu či do ucha. ?? ?Byly jak hejno otravných much, lezly jí do očí a  tlamičky a čumáku a taky na facebook. To by bylo, aby se i ta nejklidnější a nejlínější kočka nenaštvala a nezačala jim to vracet. . A pak přijde jejich chvíle-upozorní správce na to, jak nepatřičně se chová ta jeho vyvolenkyně, vyvolená celkem neprávem, protože ony si přece pozornost zaslouží mnohem víc než ta stará ošklivá vypelichaná. Ony jsou mladé silné a krásné  a tolik, opravdu tolik se přece snaží, aby bylo na dvorku dobře.

A tak jestli nedostaly rozum a nepochopily, že dvorek je dost velký pro všechny kočky, i ty které nejsou jako ony a podle jejich gusta, a mňoukají trochu jinak, tak tam krouží, prskají a zlostně mroukají dodnes. Ale jednou zazvonl zvonec a pohádky bude konec, protože ikdyž kočky mají devět životů, i ty jednou skončí, a je škoda je promrhat ve zbytečných pranicích a tahanicích o místo, na které mají právo všichni.

Ale když to často nechápou ani lidi, kteří stojí na vrcholu evoluce, tak nevím jestli je rozumné stejnou moudrost přepokládat u nějakých malých kočkovitých šelmiček...