Jste sadista? Záleží na úhlu pohledu

Sadista je ten, kdo ubližuje druhým a ještě z toho má potěšení. Ale sadistou může být i ten, kdo je příliš hodný na masochistu.

Z tohoto poněkud humorného příkladu jasně vyplývá, že i zcela zřejmý pojem nebo jev, o jehož definici nemáme sebemenších pochyb, může být vyložen jinak, anebo i zcela opačně. A to pouhou změnou perspektivy či pohledu. Nedávno jsem se tu citací různých příkladů z hostorie ukázala, jak snadno dochází k odlišným interpretacím některých událostí, a jak moc záleží na tom, z které strany se na ně podíváme. Ale jsou lidé, kteří stojí na svém a jen svůj názor považují za správný, aniž by se snažili podívat se očima druhého. Zaznamenala jsem například názor, že kluci čutající fotbal v okrsku Chrámové hory tak toto místo hrubě znesvěcují a byl použit příměr s děti hrajícími si mezi kostelními lavicemi. Když uvážíme, že Chrám už před dvěma tisíci let zbořili Římané, není to srovnání tak docela přesné. Mám téměř posvátnou úctu k sakrální architektuře a moc ji obdivuju jako odkaz předchozích generaci. Kdykoliv jdu kolem kostela, o dovolené pak kolem mešity nebo nějakého chrámu, neodolám, abych nevstoupila a nepokochala se nejen interiérovou výzdobou, ale i tou zvláštní téměř mystickou atmosférou.

Pohled na hrající se šťastné děti je také úžasný, nebála bych se říct božský.A k lidskému životu by měl člověk také mít posvátnou úctu. Zrození každé bytosti je svým způsobem také mystérium.

A tak mě napadá, kdyby bylo víc hřišť, kde by si děti mohly hrát a poznávat se tak navzájem a zjišťovat, že  ikdyž jsou z různých míst a mají různý původ, jsou v podstatě stejné, tak by bylo na světě možná klidněji. Místo toho je jejich otcové berou odmalička do modliteben, kde je sice učí, že jsme všichni děti boží, ale zároveň zdůrazňují, že jsou lepší než ti, kteří do těch míst nechodí, respektivě chodí Boha vyzývat z míst jiných

A tak v kostelích se kluci od svých otců dozvídají, že jsou nejušlechtilejší, v synagogách zase že jsou nejchytřejší, v mešitách pak že jsou nejspravedlivější a povolaní očistit svět od těch ostatních. Muslimský otec tvrdí, že se raduje, když jeho syn syn zemřel při atentátu, američtí rodiče v televizi v slzách tvrdí jak jsou hrdí, že jejich syn padl v dalekém Iráku při potírání muslimských barbarů. A děti v tomhle rostou, odmalička přijímají tyto vzorce chování, protože v dospělých vidí své vzory

Vzpomínám jak se jednou u Božího hrobu poněkud nedůstojně servali představitelé dvou církví ohledně toho, kdo z nich má větší právo střežit toto posvátné místo. Připadali mi jak malí kluci co se perou na písečku. Pokud budou děti mít za stále před očima jako příklad takovéto nepřípustné jednání dospělých, kruh násilí na světě se nikdy zastavit nemůže

A to je poznání dost tragické

Ať se na to dívám z kteréhokoliv úhlu pohledu.