Jízda autobusem

Náš dojem z jízdy autobusem neovlivní jen technický stav vozidla, ale i často přístup toho, kdo ho řídí. Během spousty let práce v cestovním ruchu jsem poznala řidiče různých národností. A rozhodně nejde paušalizovat..

Když jsem s průvodcováním teprve začínala, hned mezi prvními cestami  jsem měla trasu Český Krumlov, Telč, Moravský kras. Měla jsem z toho jakožto nováček trochu trauma, protože jsem nervák, ale kolegyně mě uklidňovali že řidič to bude určitě znát. Jenže řidič byl také začátečník a také docela nervák, a jak  mi hned v úvodu sdělil, vzal ten kšeft jen proto, že ho kolegové ujistili, že průvodkyně to bude určitě znát. A měli jsem zaděláno. Ale nakonec to nějak dopadlo. Ono všechno vždycky nějak dopadne.

Jednou jsem českého řidiče požádala, aby při vystupování italských důchodců z autobusu neseděl za volantem jako špalek, ale stál u schůdků a pomáhal těm vetchým stařenkám zdolávat schody alespoň tím, že jim podá ruku..

“Já vám tady nebudu dělat žádný opičky,“ opáčil tehdy a podíval se na mě znechuceně, jako bych mu navrhla, aby práci řidiče zaměnil za profesi gigola. Snažila jsem se ho přemluvit ale on jen kroutil hlavou a výraz jeho tváře říkal,  jak můžu být tak troufalá a chtít po něm něco takového. Argumentovala jsem tím, že když někdo upadne a něco se mu stane, budeme mít zbytečné nepříjemnosti. Nedal se obměkčit, ani když jsem mu naznačila, že si za tu drobnou laskavost určitě vyslouží nějaké dýško.

Pak mi začal vyprávět, že  turisty vozí poprvé, protože jinak jezdí na pravidelné lince někde v Liberci a na tenhle kšeft ho poslali za kolegu. Začínala jsem chápat proč je pro něho tak nepředstavitelná představa, že by měl odlepit zadek od sedačky a pomáhat cestujícím ze schůdků.

Když jsme je pak večer vezli na folklórní večeři, stál s úsměvem v pozoru u dveří a pomáhal stařenkám a staříkům nastupovat. Nechtěla jsem věřit vlastním očím a žasla nad tou náhlou proměnou. Načež mi vysvětlil, že když na nás čekal na parkovišti před hotelem všiml si, že italští, rakouští a jiní zahraniční řidiči to dělají s naprostou samozřejmostí, že se dokonce na klienty usmívají a jsou k nim příjemní a tak pochopil, že to z mé strany nebyla zbytečná buzerace.

„Já nevěděl, že tady v Praze si na takové šaškárny potrpíte, ale když vidím že to dělaj i ostatní, tak co bych nevyhověl…“

Byla jsem mile překvapena tím, jak rychle se zamračený bručoun z provinční autobusové linky zcivilizoval jen pohledem na jiné. A nebo ho k tomu přiměla vidina dýška? Nevím ale měla jsem z toho opravdu dobrý pocit

Ale tuhle jsem jela pravidelným linkovým autobusem z Prahy do Kladna a s řidičem byla taková sranda, že jsem pochopila, že to není o tom,  odkud řidič je, ale jako vždy a ve všem, je to hlavně o lidech.