Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

Mnoho výrazů a obratů naznačuje, že my Češi máme kladný vztah k jídlu - oslovení buchta nebo roštěnka pro ženy, řízek pro muže, buřtík nebo sádlo pro tlouštíka, jsou toho jasným příkladem. Ostatně to je žrádlo říkáme o všem, co nás nadchne, a nemusí jít nutně o žranici v pravém slova smyslu. Milujeme k sežrání, aby ne, když láska prochází žaludkem, takže milovaného partnera se nedokážem nasytit a hltáme ho pohledem. Prohlášení já ho žeru může být tak netradičním způsobem vyznání lásky, zatímco  to ti nežeru  znamená, že něčemu nevěříme, to si vyžereš, zase když někoho varujeme nebo mu vyhrožujeme. Nudný člověk je suchar, příživník zase vyžírka, protekci nazvem tlačenkou, frontu štrůdlem, čistá holčička je jak z cukrkandlu, po výprasku máme na těle jelita, což může být i nadávka pro neohrabaného člověka. Tomu také říkáme brambora. To je maso neříkáme jen o masakru nebo o sadomasochismu, ale když je něco hustý… tedy v podobném významu jako výše uvedené žrádlo. Bombónek je zas něco jako prémie nebo výjimečnost, milión je meloun, co je perník a marijánka ví snad každý, pěkné zakončení je třešničkou na dortu. Jedna z pozic švédské trojky je sendvič, a jídlo a potraviny dominují také v příslovích a různých přirovnáních: Všude chleba o dvou kůrkách, pečení holubi tam nelétají, spadl jako přezrálá hruška, vrásčitá jako sušená švěstka, tváří se jakoby kousl do citronu, jede jako po másle, klepe se jako sulc, slíznout smetanu, zůstala na ocet, podobají se jak vejce vejci, páchnout jako syreček, nabalená jako cibule,  válet si šunky, zhltnout jako malinu…

A co teprve barvy: pistáciově zelená, olivová, čokoládově hnědá, kávová, švestková, smetanová, vanilková, banánová, meruňka, zelené jablko, pepř a sůl, lískový oříšek, citronově žlutá…Velká variabilita je u červené - granátové jablko, paprika, lesní jahoda, tmavá malina, divoká třešeň.

Takže pokud vám prodavač v oddělení  Barvy laky začne vyjmenovávat odstíny tímto způsobem, můžete mít pocit, že jste omylem zbloudili do krámku s ovocem a zeleninou.

Nejen potraviny, ale i následný proces jejich zpracování v těle se v našem slovníku objevují poměrně často. Když nám něco nesedne, hne nám to žlučí, leží nám to dlouho v žaludku, nemůžem to strávit a jeden by se z toho poblil…

Nedávno jsem na netu četla diskuzi, ve které se to hemžilo buchtičkami, žemličkami, párky, klobáskami, banány, rohlíky a vejci. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientovala a pochopila, že šlo o poněkud pikatní téma-účastníci chatu nechtěli být příliš vulgární, a tak lidské orgány přirovnávaly k potravinám.

Pro cizince, který už pochopil, že buchtička je ženské přirození, by bylo asi matoucí, že někteří opravdu vymakaní sportovci mají na břiše pekáč buchet…

A co teprve když je nějaká buchta krev a mlíko, má medový hlas, tváře jako jablíčka, rty jako třešničku, oříškově hnědé vlasy, smetanovou pleť hladkou jako broskvička, a oči černé jako dvě olivy? Hlavně aby byla panenka poctivá…poctivá jako šunka, za jejíž poctivost ručí prodejce v reklamě jednoho supermarketu a má tím na mysli, že je v ní fakt maso a ne sojová náhražka. Kdo mu věří ať tam běží… já vím, že se to říká obráceně - kdo nevěří, ať tam běží. Ale vědět, kde dneska prodávaj opravdu poctivou šunku, tak tam běžím taky.

Zkrátka je vidět, že my Češi jsme opravdu labužníci a umíme si život vychutnávat.