Jeptišky-feministky aneb metoo po vatikánsku

Když jsem před časem napsala blog o tom, že není správné, když jsou ženy v církevní hierarchii na nejnižších postech jako pouhé pomocnice, byla jsem některými místním obhájci církve napadána a urážena, že jen kopu do náboženství.

Ráda bych proto ještě jednou zopakovala, že se nejedná o kritiku věřících či  náboženství jako takového ale o Vatikán, kde se řádové sestry začínají bouřit proti podřadnému postavení, které je ženám tradičně v katolické církvi přisouzeno. Pro L’Osservatore Romano některé z nich popsaly, že jsou znevýhodňovány společensky i finančně. Ženská práce prý pro vedení Vatikánu nic neznamená a je brána jako samozřejmost. Ale nejde jen o peníze.

„Jen málokdy nás ti, které obsluhujeme, pozvou, abychom s nimi jedli u jednoho  stolu“ popsala sestra Maria. „Za vším je představa, že ženy jsou méně cenné než muži , zatímco kněz znamená v církvi všechno, sestry neznamenají nic,“ vysvětluje sestra s přezdívkou Paule.

Ráno jeptišky vstávají velmi časně, aby připravily snídani, spát jdou teprve poté, co naservírují večeři, po které sklidí a umyjí nádobí. Když je celý dům čistý, prádlo vyprané a vyžehlené, mohou si teprve odpočinout. Jako nějaké posluhovačky.„Sestry jsou vnímány jako dobrovolnice, které přiběhnou na zavolání, což vede k nárůstu zneužívání moci,“ popsala jedna z nich časopisu Women Church World, který vychází jako příloha vatikánských novin L’Osservatore Romano. Příběhy ze zákulisí římskokatolické církve vypovědělo hned několik sester, ale pouze pod příslibem zaručení anonymity a použití pseudonymu.

„Nikdo dosud neměl odvahu tyhle věci odhalit,“ říká Lucetta Scaraffia, šéfeditorka výše zmíněného časopisu Women Church World.  V březnovém čísle časopisu tohoto roku, tj 2018 vyšel manifest, který volá po tom, aby ženy „měly postavení odpovídající jejich schopnostem“. Dokument na sociálních sítích sdílely ženy aktivní v církevních institucích po celé Itálii. Papež František, který časopis čte a podle svých slov si ho váží, už dříve řekl, že se často setkává se zasvěcenými ženami, jejichž práce připomíná spíš otroctví než službu církvi. Sestry by podle něj měly být spíš v ulicích a školách s nemocnými a chudými a neměly by vyřizovat pochůzky knězům. Jeho slova však zatím nic nemění na hluboce patriarchálním systému, který ve Vatikánu panuje, píše britský The Telegraph.

V této souvislosti vzpomínám, jak jsem byla urážena některými místními obhájci víry když jsem natvrzení, že kardinál Beran ve vatikánském vyhnanství nesmírně trpěl, jsme namítla, že duchovní v Itálii na tom tak mizerně zas nejsou. Tato svědectví jeptišek potvrzují, že si to pánové ve Vatikánu skutečně zařídit umí. Ale zpět k tématu: Socioložka a jedna z autorek manifestu Paola Lazzarini Orru řekla, že některé farnosti už začaly zvát ženy, aby promlouvaly na mších. „Kněží začínají chápat, že tenhle problém nemůže být dále ignorován.Editorka Women Church World a feministka Lucetta Scaraffia však uvedla, že „změna je náročná“. Spousta prelátů podle ní tyto věci slyšet nechce, protože je snazší mít sestry jako podřízené. Více o celé aféře na: https://zpravy.idnes.cz/vatikan-rimskokatolicka-cirkev-radove-sestry-papez-diskriminace-feminismus-1wu-/zahranicni.aspx?c=A180303_120154_zahranicni_amu

Zajímalo by mě tedy, jak je tomu u nás, jestli na rozdíl od Vatikánu  jsou na tom ženy  u nás lépe.

Doufám, že místní experti na náboženství mi místo nadávek a odborných komentářů typu" víte o tom prd" osvětlí, jak to je. Nedávno jsem našla odkaz na stránky Cesta 121, která pomáhá stárnoucím kněžím. Kromě jiného toto občanské sdružení zajišťuje zdarma léky a veškeré zdravotnické pomůcky, zvedáky a sedačky do vany, schodišťové výtahy (kterému českému důchodci by se to nelíbilo že?), hradí za ně operace, zdarma dávají mobilní telefony s velkými tlačítky, do bytu jim instalují dveřní telefony s obrazovkou, aby byl kněz chráněn před zloději a násilníky  a spolufinancují stavební úpravy, které umožní prodloužit pobyt stárnoucích kněží v prostředí, v němž jsou doma. Dokonce finančně podporují osoby, které o nemocné kněze pečují. Dosud jsem si myslela, že tyhle služby jsou hrazené  zdravotními pojišťovnami a nechápu, proč musí existovat extra organizace, které kněžím zajišťuje všechny tyto věci, na které normální důchodce často sotva dosahuje. A vztahuje se to i na zmíněné jeptišky? Přitom počty duchovních narůstají bez ohledu na realitu a úbytek věřících. V roce 2001 se k církvím a náboženským společnostem hlásilo 3,2 miliónu lidí, o jejich duše se staralo 3480 farářů, kněží, kazatelů a biskupů. Stát církvím na pokrytí jejich mezd poslal 731 miliónů korun.O deset let později se situace radikálně změnila.Podle sčítání lidu z roku 2011 se k církvím a náboženským společnostem přihlásilo jen 1,46 miliónu věřících, tedy už méně než polovina. Stát ale musel na platy 4869 duchovních poslat již 1,4 miliardy korun.Nejvíce věřících ubývá velkým církvím. Před jedenácti lety se k římským katolíkům hlásilo 2,7 miliónu lidí, o dekádu později už jen 1,1 miliónu věřících. Počet kněží za stejnou dobu vzrostl z 2462 na 3191. Někde je situace taková, že jeden duchovní připadá na pouhých 19 farníků.

Podobně na tom je i Čs. církev husitská nebo Českobratrská církev evangelická. Evangelických farářů nepřibývá, je jich okolo 250, ale řady věřících se citelně ztenčily, do evangelických kostelů dochází 51 tisíc lidí, zatímco před deseti lety to bylo 117 tisíc.(toto je údaj z roku 2012)

zdroj V Česku ubývá věřících, stát však platí stále více farářů ...

https://www.novinky.cz/domaci/264311-v-cesku-ubyva-vericich-stat...

https://zpravy.idnes.cz/vatikan-rimskokatolicka-cirkev-radove-sestry-papez-diskriminace-feminismus-1wu-/zahranicni.aspx?c=A180303_120154_zahranicni_amu