Jednou nohou v Evropě, druhou v Americe

Tohle není jen metafora pro imigranty pendlující mezi USA a Evropou, ač se to zdá nemožné. Kdo by se dokázal rozkročit přes Atlantik který oba kontinenty odděluje? A přesto existuje místo, kde můžete pouhým okem pozorovat oba... 

To místo se nachází na Islandu a jmenuje se Thingvellir.  V pět kilometrů širokém údolí na břehu největšího islandského jezera se zde setkávají americká a eurasijská zemská deska. Nebo lépe řečeno rozestupují se a vzdalují. Z geologického hlediska je Thingvellir unikátním "švem" v zemské kůře, tvořeným četnými puklinami. Ostrov je totiž přímou a vlastně "nejvyšší" součástí Středoatlantického hřbetu, který se táhne celým Atlantikem mezi dvěma kontinenty a je nejdelším "horským" masívem planety. Island vděčí za své bytí riftu, který probíhá právě v ose tohoto hřbetu. Na ostrově pak vede riftové údolí od Reykjavíku přes Thingvellir a míří severovýchodně až do poloviny vnitrozemí, odkud se stáčí přímo k severu. Turista díky tomu může stát na vysokém návrší a pozorovat, jak se Evropa vzdaluje od Ameriky tempem dva centimetry za rok.

Snad ještě malý dodatek, že to není místo zajímavé jen z geologického hlediska nebo pro své přírodní krásy, ale i z hlediska historického.

Že jde o místo jedinečné, nepotvrzuje jenom fakt, že UNESCO zařadilo sněmovní pláň roku 2004 na svůj seznam. Jeho mimořádnost vytušili svou intuicí již první osídlenci Islandu. Jistý Grímur Geitskor, který dostal za úkol nalézt vhodné místo pro parlament, sice nevěděl nic o geologii, roku 930 ale veden geniálním instinktem zamířil na magické místo, plné podivných rýh v pláni. Ta největší z nich, tzv. Skála zákonů, je ve skutečnosti několik kilometrů dlouhý obří schod z šedivé vyvřeliny, který posloužil jako nejstarší megafon na světě.

Zde začal zasedat Althing, nejstarší parlament v Evropě i na světě. Zatímco svobodní muži Islandu, ať už velmoži, nebo sedláci, se shromáždili na pláni u majestátního jezera Thingvallavatn, hlasatel zákonů stál zády k nim a své poselství vykřikoval nahlas proti kamenné stěně. O zbytek se na tomto akusticky jedinečném místě postarala mohutná ozvěna.

Fotky sice mám, ale neukážu vám je, protože jsou nekvalitní ,a mě nebaví pořád poslouchat jaká jsem mizerná fotografka, a že vy byste to nafotili mnohem lépe.. Navíc na nich nevypadám dobře, protože několikadenní putování kolem Islandu je dost únavné a člověk na nějakou péči o zevnějšek skutečně nemá sílu ani čas. A plýtvání času na úpravu exteriéru by bylo fakt škoda, protože na Islandu je tolik krásných věcí k vidění, že starat se o to, jestli na fotkách vypadáte dobře, by bylo skutečně pošetilé. Takžek jestli chcete, tak si to vygooglete.