Jakou fotku si dát do profilu?

Nedávná kritika jedné zdejší fotky připomínala snahu vyfotit zlobivé dítě: Tady si stoupni, hezky se usmívej jako hodná holka, utři si z papuly zmrzlinu, nekřeň se a nešťourej se v  nose. A co ty vlasy? Jsi rozcuchaná jak strašidlo

Z toho šťourání v nose by se dalo vyrozumět, že netřeba šťourat do věcí  které se někomu nelíbí a nehodí. Možná si také vzpomínáte, jak vás rodiče fotili na výletě do rodinného alba. Pro mě to byl vždycky horor, chvíli jsem nepostála, a usmívat se na požádání jako cvičená opička, to jsem vyloženě nesnášela Ještě horší to bývalo u profesionálního fotografa,  zamířil n vás reflektory, do kterých člověk  žoural jako při výslechu, a snažil se vyhovět pokynům, jak se natočit, aby to vypadalo co nejlépe-teda podle představ pana fotografa. Byly to takové ty nepřirozené pózy s vytočenými rameny a nakloněnou hlavou, kdy si člověk připadal zkroucený jak paragraf a ještě se měl přirozeně usmívat a příčetně tvářit.

Dneska si může každý udělat selfíčko sám, naseká jich třeba deset, a to by bylo, aby alespoň jedno z nich nevypadalo přijatelně. Jenže co se líbí vám, nemusí se líbit jiným. Každý z nás se tu prezentuje jak chce.  Můj  trochu poťouchlý úsměv na profilové fotce vypadá možná spíš jako mefistotelský úšklebek než líbezný úsměv hodné holky odvedle. Ale nedělám na vás dlouhý nos, nevyplazuju jazyk, neukazuju zdvižený prostředníček, nic tak strašného, co by mohlo někoho urážet.Nicméně jsem po té kritické smršti začala studovat fotky ostatních blogerů, abych se přiučila, jak má správná sebeprezentace vypadat. Předtím jsem to nikdy nijak neanalyzovala, zajímalo mě vždycky spíš co a jak píšou. Ale jestli  je zevnějšek pro posouzení naší tvorby fakt tak zásadní, tak bych se měla zamyslet a inspirovat ostatními.

Fotku s domácím  mazlíčkem jsem zamítla hned, sice se mi  moc líbí, ale je jich tu už několik, takže dotyční remcalové-pokud nevíte kteří stačí juknout do Jak napsat úspěšný blog-  by mě určitě hned obvinili z plagiátorství a poukazovali , že nejsem originální a jen se opičím.

Zaujala mě také fotka blogerů, kteří se drží za hlavu-nevím jestli se tak stylizují do role myslitelů, nebo naznačují, že je bolí hlava z hloupých keců ostatních blogerů. Možná se jen v záchvatu sebereflexe plácli do čela a pomysleli: Co jsem to zas napsal za koninu! Ale vzhledem k tomu, že tu někomu očividně vadím, tak u mně by to určitě interpretovali  jako povýšenecké gesto (prej jsem novodobá Pyšná princezna) kterým chci říct: “Ježíši, s jakým matrošem já se tu musím furt hádat!" Protože dotyční guruové a inkvizitoři vědí líp než já, co jsem čím chtěla říct a naznačit.

Je tu taky pár blogerů se skleničkou vína nebo piva. To se mi taky moc líbí, ale ani to by mi asi neprošlo-nejspíš by hned argumentovali že píšu pod vlivem a proto to vypadá jak vypadá-jak to psaní tak jeho autorka.

Mám v mobilu pěknou fotku z dovolené-opálená usměvavá-ale za mnou vyčuhuje palma. Vzhledem k tomu jak často mi nadávají do vítačky jen proto že jsem párkrát vyjádřit soucit s imigranty, tak by pro ně ta palma byla důkazem, že žiju někde v muslimské zemi a propaguji islám. Je to sice nelogické, protože palmy rostou ve spoustě exotických nemuslimských zemích, ale kdo chce psa bít, ten si  hůl vždycky najde, a kritici si s logikou zas tak hlavu nelámou.Někdo jako já zkrátka nemá výběr fotky do profilu tak lehký,protože vždycky se dá něco najít.

Jedna paní mi poradila a na facebooku vybrala fotku, na níž držím v ruce nějakou houbičku-jenže tam se nedívám do objektivu ale někam mimo záběr. To by zas mohlo být bráno jako známka přezíravosti či dokonce neochoty dívat se pravdě-potažmo čtenářům-upřímně a zpříma do očí. A taky by mě nejspíš obvinili z propagace halucinogenních hub, a stejně jako v případě skleničky vína, by měli hned vysvětlení pro můj vzhled a tvorbu. A nejspíš by to posměšně komentovali :No to je celá ona, paní chytrá co dělá že rozumí mykologii a přitom je otravná jako smrtelně nebezpečná muchomůrka panterová a hadovka jedovatá v jednom balení. Něco jako ty akce kup jedno odnes dvě. Mimochodem, nezapoměňte, že houby jsou na noc těžce stravitelné, tak mě nečtěte před spaním, abych vám pak neležela celou noc v žaludku.

Napadla mě ještě póza alá kojící madona-kdybych si k tomu vzala podvazky, tak bych třeba zaujala, ale málokdo by zřejmě pochopil hlubší a skutečný význam tohoto poselsví a zas by v tom viděli jen provokaci.

A tak to asi nechám jak to je-prostě nejsem sladká princeznička, která dělá způsobná pukrlata a říká jen to, co ostatní chtějí slyšet. Ale na druhé straně alespoň víte, co můžete čekat-lepší než abych se stylizovala do andílka a světice, a pak zákeřně, třeba z nějakého falešného profilu, do vás rafala.  Ne že bych nerafala, ale dělám to pod svou otevřenou transparentní identitou, za ničím se neschovávám. Nevnucuju vám, jak máte vypadat, co máte psát a nesnažím se vás spasit-ostatně i to svatouškovství a hraní si na světice a mučednice má svou psychiatrickou diagnózu a přesný odborný termín. Nepublikuji pod fotkou své ctihodné babičky- učitelky v důchodu, či mediálně známého partnera, abych svým slovům dodala větší váhy, Kritizuji-neboli rafám, i publikuji pod stejným jménem a dávám se tak zcela všanc. Když někoho kritzujete pod svým jménem může vám to vrátit pod vaším blogem, ale když se jako nějaký transvestita umíte převlékat za jiné, můžete ovlivnit mínění ostatních a ještě si přizvete jiné, reálné či pohádkové postavičky, a hned to vypadá na hlas lidu a Boží soud. Myslím že je lepší diskutovat s někým, kdo  třeba nevypadá jako Matka Tereza a nedělá pořád cukrbliky, ale je to určitá konkrétní a reálná osoba, než se bavit s anonymním rámečkem nebo obrysem prázdné hlavy. Jestli podle výraznějšího make-upu někdo vydedukuje, že dotyčná musí provozovat kdoví jakou profesi, co vydedukovat ze siluety prázdné kebule?

Jestliže o nás naše fotka tolik vypovídá, tak i rozhodnutí nedat  sem fotku je určitým signálem, výpovědí, indicií, charakteristikou, známkou čehosi....Vím že není povinnost uveřejnit  fotku, ale přesto si myslím, že kdo si stojí za tím co řekne, je koherentní a nemá co skrývat, nemusí mít s odhalením své tváře a skutečné identity žádný problém, a výmluva na profesi může být jen dalším falešným úhybným manévrem. Skutečně radši diskutuju s někým, kdo se mi třeba právě nelíbí, ale má konkrétní tvář, a připadá mi proto čestnější a pravdivější, ikdyž třeba říká nepříjemné věci, než s někým anonymním a tudíž-alespoň pro mě- nevěrohodným nečitelným podezřelým falešným. Jako když mluvíte s někým kdo má tmavé sluneční brýle. Oční kontakt je důležitý a to i u fotek-oči jsou oknem duše. říká se, a hodně vyjadřuje i rčení  Umět se podívat pravdě do očí.

Jakoliv se tu kdo stylizuje ,usmívá mračí či ušklebuje, ať se dívá trochu z vysoka, ne že by byl přezíravý, ale protože tak nejsou vidět kruhy pod očima, nebo se naopak dívá zespoda, jakékoliv má přitom rekvizity, každopádně pohled z očí do očí je při komunikaci- i té zdejší virtuání- hodně významný, a svým způsobem symbolický. Takže ať vypadám jak vypadám, rozhodně se vám alespoň dívám do očí zpříma a za nic se neschovávám.

Tak hlavně že se pořád  něco děje a je tu sranda.