Jak se stát spisovatelem

Ať už se považujete za blogera, spisovatele, pisálka nebo jen pouhého zapisovače událostí, jedno je jisté. Chce to hodně času....

Karolina Světlá ve svých vzpomínkách uvádí dopis, který její učitel poslal rodičům když zjistil, že dívka má spisovatelské sklony: „Sleduji na vaší dceři talent spisovatelský, kdyby byla hochem, tož bych já první k ní vám gratuloval i sám na vás naléhal, abyste žádných nešetřili prostředků, by nadání její k zdárnému dospělo rozvoji. Ale u dívky mají se věci  jinak, právě naopak, tu se musí podobné náklonnosti dusit…Musí jí býti odňata veškerá četba, aby její vnímavá fantazie zůstala bez potravy…zaměstnávejte ji pouze v domácnosti, chce-li se baviti, nuže ať si něco plete nebo vyšívá perličkami či hedvábím, bude jí to lépe slušeti než s prstíky potřísněnými inkoustem a zůstane přitom déle hezká než při básnění a přemýšlení, kteréž pokrývá čelo vráskami.“

Karolína se naštěstí odradit nedala a  kromě jiného napsala  prózu Pan policejní komisař, v níž protagonista tvrdí: „Jen si nemyslete, že se cítí každý muž šťastným, postaví-li před něj žena kus vepřové pečeně se zelím vypravujíc mu přitom, zač byla a jak dlouho ji pekla. To dokáže každá služka za dvacet zlatých. Většina mužů nabaživše se při svých úkolech té všednosti života až po krk, zápasivše se sprostotou a nejapností lidskou až do únavy by chtěli, zasedajíc vedle ženy, se setkati s něčím jiným, něčím vyšším, co nad tím vším plane a se svěje asi jako hvězdy nad nějakým močálem a to by nazývali domácím štěstím…“

Myslím že Karolína Světlá si toho komisaře vymyslela, protože chlap který vidí domácí štěstí v ušlechtilé ženě místo v plném talíři, to je i dnes jev velice vzácný. Nejspíš si ho  vysnila  a v tom případě by se dala považovat za průkopnici fantasy a sci-fi literatury u nás. 

Jiří Kolář tvrdil, že není důležité, jestli se člověk stará o rodinu, ale jen to, co vytvoří jako kumštýř, protože to co zůstane nevysloveno v jeho nitru, jakoby nebylo a tedy není ani on.

„Umění je po přírodě to nejkrutější,“ tvrdil a dodával, že krásné na umění je hlavně to, že k němu člověka nikdo nenutí. Takže až vás milé dámy bude rodina nutit do vaření, zatímco vy budete toužit jen potom, abyste si mohla někde v klidu tvořit, psát, či malovat, zkuste jim odcitovat výše uvedenou moudrost pana Koláře, aby pochopili, co je v životě důležité a co ne.

Spisovatel Michal Viewegh ve svém deníku popisuje jeden takový "typicky ženský" den, kdy se musel starat sám o dceru a připustil, že ho to zcela vyčerpalo. A to byl běžný den, žádné speciální akce, na které je život hospodyněk tak bohatý, jako převlékání ložního prádla, mytí oken a praní záclon, gruntování, čištění koberců a jiné ženské radovánky. Já vím, že dneska si na to můžete najmout placenou službu, ale ne všichni si to mohou dovolit.

Osvícenec J.J.Rousseau napsal slavné dílo o výchově dětí, své vlastní potomky však odložil do sirotčince, snad aby mu svým jekotem nebránily v sepisování  zásad a rad o tom, jak je pro rozvoj svobodné lidské bytosti důležitá správná výchova a péče už od raného dětství. To radil jiným, sám se tím jaksi neřídil.

Spisovatel Faulkner zase tvrdil, že chce-li být umělec dobrý, musí být absolutně bezohledný. „Neváhá okrást vlastní matku, je-li třeba,“ řekl doslova. „Óda na řeckou amforu má větší cenu než jakékoliv množství postarších dam.“V optice výše řečeného se dá chápat, proč se umění častěji věnují muži, prostě si dokáží vybojovat čas a prostor.

Virginie Woolfová také v jedné ze svých knih píše o tom, jak je pro ženu nutné, aby kromě ekonomické nezávislosti měla i svůj vlastní prostor. A to patřila mezi ty privilegovanější, protože měla kuchařku a služku a její manžel nakladatel, jí pomáhal s vydáváním jejích knih.

Hrubín prý si zase stěžoval, jak ho od soustředění na tvorbu vyrušují každodenní povinnosti: „Já když mám pánové vyplnit složenku a odnést na poštu, tak mám v prdeli nejen ten den, ale i ten následující.“

To s tím Kolářem a Hrubínem jsem čerpala z Hrabalovy knihy Vita nuova,  a Kličky na kapesníku, což je román skládající se z rozhovorů, které s Hrabalem vedl László Szigeti. A Faulknerovo prohlášení zase cituje Nigel Watts v knize Umění psát. To jen pro dámy, které by si to chtěly přečíst aby načerpaly nějaké další rady slavných velikánů, jak si udělat čas na tvorbu.

Tak mě napadá, vzhledem k tomu co musím každý den zvládnout abych se postarala o hladký chod domácnosti, že podle měřítek pana Hrubína, kterého rozhodila obyčejná pochůzka na poštu,  já mám v pr…vlastně podstatnou část života.

z knížky Za chlapem a tramvají neběhej zapět minut je tu další