Ženská existence je občas jako past, žádná vertikála ani transcendentála, jen nekonečná horizontála ubíjejících činností. A pro ženy samoživitelky je to dvojnásobná nálož. Kromě zaměstnání je tu ještě péče o domácnost.
Ale my co rády čteme a píšeme máme ve své zálibě určitý ventil a relax. A tak když jsem dnes přišla z práce natáhla jsem se na gauč a začala listovat v knihách, které jsem si nedávno přinesla z knihovny. Vzhledem k tomu, že mě poslední dobou tak často přepadá nepřekonatelná slabost a únava, vybrala jsem jako první knihu s titulem, který sliboval rady, jak se co nejrychleji přírodní cestou zbavit únavy.
Hned v úvodu jsem se dozvěděla, že jednou z příčin častého pocitu vyčerpání může být stres. Nesmíte se přepínat, dopřejte si občas odpočinek, radil autor, renomovaný odborník na zdravý životní styl. A jak to mám asi dělat, když jsem na všechno sama? polemizovala jsem s ním v duchu a nedočkavě hltala další jeho rady a informace v naději, že objevím nějaké tajemství, které mi pomůže změnit neuspořádaný uspěchaný život v klidnou existenci plnou štěstí.
Stres je silným katalyzátorem mnoha chorob, způsobuje negativní mentální stav, který spouští v organismu biochemické reakce vedoucí k nemocím a stárnutí, stresem způsobenou hormonální nerovnováhu je třeba uvést do harmonického stavu. Vyhýbejte se stresu, zkracuje život tím, že uvolňuje do organismu škodlivé látky, varoval autor a mě napadlo, že si těžko dokáže představit život samoživitelky s údajně dospělým synem. Abych ho odložila do babyboxu je už trochu přerostlý, ale nato, aby začal brát život zodpovědně, zas není dorostlý. Jak se má člověk s takovým pokladem na krku vyhýbat stresu? Možná bych se měla inspirovat chováním jeho otce, mého bývalého. Ten se jednoduše distancuje od všech problémů a je v pohodě. Je snadné být vyrovnaný, spokojený a vysmátý, když se člověk věnuje sám sobě.
Přeskočila jsem několik stránek k další kapitole, která pojednávala o depresi:
Deprese je pohroma imunitního systému, zklamání a beznaděj zvyšují riziko infarktu a rakoviny, zkracují život uvolněním destruktivních hormonů do krve. Nerespektování biorytmů, nepřiměřená a nezdravá strava, nadměrná fyzická a duševní námaha, to vše negativně ovlivní váš stav.
Jak mám respektovat své biorytmy? Ráno mi spánek připadá nejsladší, a přesto musím vstávat do práce. A když má skupina večerní program a já mám asistenci, a po večeři třeba ještě jdeme na parník nebo do divadla, tak se dostanu do postele až kdovíkdy. Nemluvě o těch šílených příletových časech charterových linek, když třeba o půlnoci vyzvedávám skupinu na letišti a musím ji odvést do hotelu na druhém konci města a tam ubytovat. To se biorytmy dostanou z přirozených rytmů.
Listovala jsem knihou dál. Skutečnost, že je třeba vyhýbat se stresu a depresi, opakoval autor tak často, že jsem začínala mít stres už jen při pomyšlení nato, kolik mám v práci i osobním životě nevyhnutelných nerváků, a začala jsem upadat do deprese, když jsem si uvědomila, jak negativně to ohrožuje mé zdraví nebo dokonce život. A zklamání a beznaděj jsem pocítila při vědomí, že to jen těžko můžu změnit.Začala jsem přeskakovat kapitoly s tím, že tahle kniha není pro mě, protože rady v ní obsažené rozhodně nemohu aplikovat na svůj zatracený život.
Najednou zazvonil mobil.
„Mohla byste zítra na půldenku? Máme tu narychlo nějaké individuály,“ švitořil z telefonu dívčí hlásek referentky jedné cestovky.
Trochu jsem zaváhala. Tolik jsem si chtěla zítra odpočinout a pořádně se dospat, a také bych se měla pustit do těch překladů. A klukovi jsem slíbila, že upeču něco dobrého. Jenže tahle cestovka mi už dlouho nevolala a tak bych to měla vzít v rámci udržení pracovních vztahů….
Když párkrát odmítnete, příště už nezavolají.
Mé mlčení slečnu asi znervóznilo:„Snad už proboha na zítra něco nemáte? Kde já takhle na poslední chvíli někoho seženu,“ začala hořekovat a tón jejího hlasu, ve kterém bylo ještě před chvílí slyšet dychtivé očekávání mého souhlasu, se změnil v naprosté zoufalství.
Chtěla jsem jí říct, ať se nestresuje, protože jak jsem se právě dočetla, negativní mentální stav uvolňuje do krve destruktivní hormony a ona si tak může přivodit rakovinu, cukrovku nebo jinou civilizační chorobu.
“Ale samozřejmě, co bych pro vás neudělala, to víte, že to beru,“ přerušila jsem její litanii a napadlo mě, kolik let života jsem jí asi zachránila tím, že jsem jí zbavila stresu. Kdoví jak dlouho by ta chudinka ještě musela obvolávat průvodce a nervovat se, že bude muset klienty odmítnout.
„Ježíš, vy jste zlato,“ vydechla ulehčeně. „Máte po ruce tužku? Tak si pište, jmenují se Saluzzi, jsou v hotelu Ramada, a moc se s nima nenašlapete, protože jsou to starší manželé. Navíc mají k dispozici limuzínu. Jméno ani číslo mobilu šoféra ještě nevím, ale jak to zjistím, pošlu SMS. A hned si k nám pak skočte s fakturou, výplaty máme v úterý a ve čtvrtek. “
Tak a ten zítřejší plánovaný odpočinek se zase odkládá, pomyslela jsem si otráveně, když jsem lezla do postele. Rady promovaného psychologa, jak je nutné zahánět negativní myšlenky, jako bych rázem zapomněla a v hlavě mi šrotovaly jen výčitky svědomí, že zas neudělám to, co jsem si naplánovala.
