Jak jsem fárala

V rámci sobotní muzejní noci  jsem navštívila hornický skanzen Mayrau a díky interaktivnímu audiovizuálnímu programu a světelným instalacím měl návštěvník chvílemi dojem, jako by nebyl ve skanzenu ale ve skutečném provozu.

Skanzen se nachází ve Vinařicích kousíček za Kladnem.

Projdete šatnami i sprchami a máte pocit, že horníci odešli teprve před chvílí,  jako by někteří ve spěchu ani nezavřeli skříňky-a  uznejte že v nich mají hotové poklady! Díky audiu slyšíte i skřípění a bouchání dvířek, takže iluze je dokonalá.

Do důlních chodeb vás vezme místní průvodce, sám bývalý horník, který vám  o hornictví poví úplně vše- a jeho vzpomínky jsou opravdu zajímavé a občas dechberoucí.

I chvíle v podzemí stačí, aby si člověk uvědomil ten  depresivní pocit stísněnosti-všechna čest chlapům, kteří tam museli vydržet celou šichtu, den po dni, rok po roku, někteří i celý život. Ostatně v  přilehlém muzeu je promítán dokument, který natočil jeden z ostravských horníků poslední den své šichty z dnes již uzavřeného dolu Paskov. Opravdu silné a působivé záběry, ze kterých vám bude naskakovat husí kůže.

V areálu se nachází i funkční kovárna, kde občas umělečtí kováři  vyrábí podivuhodné  kousky.

Tomu se říká být na šrot-vlastně být ze šrotu.

V muzeu také uvidíte různé druhy hornin a uhlí, samozřejmě nechybí legendární krtek, ochutnat můžete karásky, uhlířinu a jiné pochoutky které měli horníci v oblibě.

Některé nápisy a cedule nemají chybu, a tak jsem neodolala a fotil a fotila a fotila.. Chůze za jízdy zakázána-to mě dostalo, stejně jako odložte doutník-no bodejť, kdyby byl dole plyn, letěli by do vzduchu všichni.

Kdo netuší co má krteček společného s Kladnem a uhlím tak vysvětlení najdete zde

libusepalkova.blog.idnes.cz/c/660176/prvni-kladenak-ve-vesmiru.html