Italské sýry jsou nejlepší na světě

Ikdyž italštinu ovládáte poměrně slušně, některé italské svátky mají těžko přeložitelný a bez znalosti reálií  nepochopitelný název, takže dokud se nevrhnete do víru dění a slavení, netušíte o co jde  a co vás čeká...nebo se zeptáte

Podobně jako oslava drozda nebo hadrů, popsaná v jednom z předešlých blogů, mě také zmátla například sagra del caciocavallo.Cacio je sýr, cavallo je kůň, tak jsem si to mylně doslovně přeložila jako koňský sýr. Ale protože kůň mléko nedává, tak jsem nakonec vydedukovala, že to bude sýr z kobylího mléka.

Omyl. Caciocavallo se dělá  z mléka kravského, nebo ovčího, někdy z obojího, ale s koněm to nemá nic moc společného. Snad pouze podobu, protože jedna teorie týkající se vzniku názvu tohoto sýra říká, že jeho hruškovitý tvar trochu připomíná koňskou hlavu. Podle jiných vypadá jako zvon, nebo velká slza.
Caciocavallo je jedním z nejznámějších tažených sýrů  typu zvaného „pasta filata“. Je vyráběn především v jižních regionech Itálie, ale také na Balkáně, kde je známý jako Kaškaval.

O jménu Caciocavallo se stále vedou velké diskuze, neboť podle některých je původním sýrem právě Kaškaval, v jiné hypotéze se zmiňuje způsob zavěšení sýrů během zrání na dvou nosnících- italsky cavalletta neboli sušák, lešení, kláda skřipec,. Když je něco a cavallo tak je to přes, napříč, rozhraní.  .  Ale protože se dělá i hranolovitý, tak bych se příkláněla k tomu, že je to podle toho jak je zavěšen. Důležitým okamžikem výroby Caciocavalla je tažení sýřeniny, kdy  vytahujeme vnější část, která má být v konečném výsledku hladká, ale zároveň stlačujeme těsto palci uvnitř, abychom dosáhli vnitřku sýru bez dutin. Uzavření tvaru dosáhneme ponořením vytvarovaného sýru do horké vody, zatímco prsty horkou sýřeninu definitivně uzavřeme.

Existuje také Caciocavallo Ragusano, známý také jako „Ragusa“ nebo jako „Cosacavaddu Ibleo“ patří vůbec k nejstarším sýrům vyráběným na Sicílii a má velmi aromatickou chuť. Používá se pro přípravu typických sicilských pokrmů, především na strouhání. Různé zdroje se zmiňují o jeho existenci již v 16. století. Carmelo Trasselli se zmiňuje o vzkvétajícím obchodu tohoto sýru již v roce 1515. V roce 1966 získal certifikaci DOP od EU.
Slovo SAGRA má v sobě cosi posvátného, (sacro znamená svatý) a původně to bylo označení pro náboženskou slavnost, což je ve spojení s jídlem obzvláště lákavé. Evokuje jakési zbožtění a povýšení jídla nad obyčejný akt konzumace živin nezbytných k přežití. Spojení tohoto téměř vznešeného slova s nějakým zcela prozaickým druhem zeleniny- například Sagra della cipolla-tedy výše zmíněné cibule,  nebo Sagra della radicchio, oslava čekanky, mi to přijde skoro až paradoxní, ale  rozhodně vykouzlí úsměv na tváři.  Zde se naplno projeví výhoda italštiny a toho, jak krásně poeticky lahodí českému uchu -  Sagra della patata zní romantičtěji než Svátek brambory.
Jako by to vše nestačilo, pak jsou vychytávky s vtipnými názvy jako třeba v Padově mají Le notti del salume- Noci salámu, V Ravenně zas Mai stufo del tartuffo, Tedy lanýže nemáte nikdy dost,  ve Vicenze poeticky znějící Cileggie in fiore-tedy Rozkvetlé třešňové stromy, v Marinu zas při festivalu vína z fontány na náměstí skutečně  po celou dobbu trvání teče místo vody víno... Vtipný je také název Anche un carciofo puo far perdere la testa-tedy I pro artyčok ztratíte hlavu .

Mimochodem o artyčoku se říký, že je osmým králem Říma (Romulus,Tarquinius, Pompilius, Tullus Hostilius, Ancus Marcius, Tullius,Lars Porsenna e Carciofo (artyčok) 

Někteří experti na starověký Řím  tvrdí, že těch králů bylo osm, takže artyčok by byl až devátý, ale to je vlastně jedno. Kdyby vám někdo tuto bodláku podobnou zeleninu daroval. a vy jste nevěděli co s ním, tak si udělejte směs mletého masa se strouhaným parmezánem, solí, česnekem, sekanou petrželku, trochou strouhanky aby to celé drželo pěkně pohromadě,  pokud máte kapary nebo piniové oříšky tak tím nic nezkazíte, stejně jako trochou pepře, a pak tu směs nacpávejte mezi lístky co nejhlouběji ke středu artyčoku, takže se listy rozevřou a celé to vypadá jako čerstvě rozvinutý květ. Opatrně ten výtvor přeneste do hrnce s trochou vody a olivového oleje, přiklopte pokličkou a nechte dusit. Nejméně dvacet minut, ale záleží na velikosti takže tak nějak intuitivně do toho občas šťouchnete. Každopádně by se to nemělo rozpadat, to už byste neměl květ, ale hromadu dušené zeleniny prokládané mletým masem. Vypadá to nádherně, když to nerozvaříte ačkoliv konzumace je dost náročná, protože konce lístků zůstanou tužší zatímco ty uvnitř jsou měkoučké. A pak to pomalu rozebíráte, vyzobáváte masíčko, ocucáváte ty měkčí části lístků a zbytek odhazujete, nejlépe do připravené misky. Je to takové konverzační jídlo ve smyslu, že se u toho hezky povídá jak ten květ  či růžici postupně otrháváte. Nejchutnější pak je stvol. Někdo ty tvrdé špičky ještě před vařením seřízne, ale to zas ztratí své kouzlo, protože  květ už není tak efektní a nevypadá tak krásně jako plně rozvinutá růže. Tak si vyberte-estetika anebo pohodlí ...A pokud máte malé artyčoky, věřte že naložené v olivovém oleji s troškou octa jsou fakt vynikající...

Tak pokud jste se nad všemi těmi dobrotami zasnili, trocha pěkné hudby k tomu snění
https://www.youtube.com/watch?v=SBkn1_yUInY

https://youtu.be/SBkn1_yUInY