Italka zašprajcnutá v důlní chodbě

Vím, že to zní šíleně, ale opravdu se mi jednou stalo, když jsem v Kutné Hoře provázela italskou skupinu, že jedna klientka svým korpulentním tělem doslova zablokovala chodbu.

V životě průvodce mohou nastat okamžiky, které je těžko předvídat, a které, ač v okamžiku kdy k nim dojde vypadají tragicky, vypadají s odstupem času jako velká legrace. Ale když to pak někdy někomu vyprávím, často nechce věřit a nebo si myslí, že přeháním,

Někdy může průběh okruhu ovlivnit i zdravotní stav nebo dokonce tělesné proporce turisty. Při návštěvě dolů v Kutné Hoře jsem jednu tělnatější Italku upozornila, že chodby jsou velmi úzké,a že při její korpulentní postavě by mohla mít problém vůbec projít. Zatvářila se skoro uraženě a mé pochyby rozehnala prohlášením, že půjde jen kam jí to rozměry dovolí, a pak tam na nás počká. Skepticky jsem pozorovala, jak si nasazuje helmu a marně se snaží dopnout ten největší z plášťů, kterými jsou turisti vybaveni na cestu do podzemí, aby se nezamazali.

V jednou obzvláště těsném místě se Italka samozřejmě zašprajcovala a nemohla ani dopředu ani nazpátek, takže vypukla všeobecná panika, že zbytek výpravy zůstane v dolech uvězněn. Dokonce i turisté, kteří se předtím dušovali, že netrpí klaustrofobií, najednou začali lapat po dechu. Ti kteří stáli před zašprajcovanou tlusťoškou ji začali tlačit směrem k východu, ti co stáli za ní ji táhli za plášť, takže to vypadalo jako v pohádce jak dědek s babkou tahali řepu…nicméně díky šťastné italské mentalitě to vše skončilo velikým smíchem.

Ale během průvodcoování může nastat i spousta jiných nepříjemných situací. Třeba když je uzavřená některá památka, ať už kvůli rekonstrukci, nebo že tam probíhá nějaká akce.Člověk vždycky chce to, co nemůže, a zejména italský turista by se rozkrájel, abyi mohl vidět a hlavně si vyfotit to, co je veřejnosti nepřístupné. A platí zde přímá úměra, takže čím víc je památka nedostupná, tím více ji umínění cestovatelé touží vidět. Mají pak alespoň pocit, že se jim podařilo objevit, co je jiným utajené. Někdy nám ke štěstí stačí i takováhle malá iluze. A tak vlastně všichni neustále objevujeme Ameriku, každý pro sebe a za sebe.