Instalatér mamánek

Kdo viděl film Instalatér z Tuchlovic asi tuší, že mám na mysli Luboše Cafourka ztělesněného Jakubem Kohákem. Trošku trhlý a hlavně stále nedospělý čtyřicátník žijící s maminkou.

O fenoménu mamánků se ve společnosti hovoří už dlouho, dříve se jim říkalo starý mládenec, a poslední dobou se  stále častěji stávají oslavovanými protagonisty v kinematografii-třeba právě zmíněný Instalatér z Tuchlovic, nebo před pár lety Vejdělkův film Václav.Ne že by nezodpovědný, věčně si hrající a potrhlý chlapík, odmítající dospět a přijmout zodpovědnost sám za sebe, byl jako literární či filmová postava nějaké nóvum, stačí vzpomenout na Otíka z filmu Vesničko má středisková, nebo Slavnosti sněženek a Leli skvěle ztvárněný panem Hanzlíkem, a spoustu jiných.

Ale teprve filmy Václav a zejména Instalatér z Tuchlovic načrtly, byť jen zlehka, nelehký osud jejich matek. Zatímco Luboš to málo co vydělá, stačí utratit sázením, popíjením v hospodě  s kamarády nebo za žrádlo pro kočky z okolí-snad letmá připomínka Bohumila Hrabala, jeho matka za něj platí co se dá-vodu, elektřinu, dělá mu účetnictví a obstarává domácnost. A když si jednoho dne mamina  povzdechne:. "Lubošku, musíš mi něco přidávat, já to sama z důchodu neutáhnu," vyzní to skoro, jako by v roli matky selhala tím, že  chudák Lubošek byl ve svých  40-ti letech postaven před krutou životní realitu

Což o to, tohle dělá většina matek že se starají, odříkají si, odkládají své sny a koníčky a v roli jakési Panny Marie Sedmibolestné tiše slouží rodině kdesi v pozadí, zatímco nedospělost čtyřicetiletého chlapa, který se nechá živit maminkou, je líčena jako romantický obrázek sympaticky potrhlého kluka, jeho  nezodpovědnost je téměř glorifikována jako punc čehosi velkého a lidského. Když se mu konečně podaří dobrý kšeft, místo aby se nějak finančně vyrovnal s maminkou, jede na dovolenou. Aby ne, jsou to jeho prachy, to že máma celá léta ty svoje vrážela do domácnosti, je přece normální, co by stará ženská mohla od života chtít jiného?

Je také příznačné, že jeho úspěšnější a na matce finančně nezávislý bratr, je líčen spíš jako hajzlík-aby ne, kdo umí vydělat musí být hajzl. Kdo film neviděl a je zvědavý, jak to dopadne, a jestli Lubošek dospěje, odpovím stručně-dopadne to dobře-maminka umře a její uprázdněné místo starostlivé pečovatelky zaujme jiná žena. 

Nechci aby to celé vyznělo jako kritika filmu, který nebyl špatný-ale ani nijak excelentní-jde mi jen o to poukázat, jaký typ postavy je stále častěji prezentován jako kladný hrdina, a jeho negativní vlastnosti (samozřejmě nepopírám že měl i dobré) jsou líčeny jako něco  žádoucího, sympatického a romantického. S tím se určitě identifikují tisíce jiných věčně nedospělých kluků a chlapů, kteří tak pro svůj nezodpovědný způsob života mají odůvodnění a vzor. 

Tak marně pátrám v paměti, kdy jsem viděla film jehož kladnou protagonistkou byla matka nějakého takového mamánka, a on byl naopak postava negativní, kde by bylo zachyceno všechno to ženské trápení, starosti, odříkání. Takové šedivé nudné osudy obětujících se matek a manželek jsou asi příliš nezajímavé a všední, než aby stály autorům za, a pro diváka by to bylo zřejmě neatraktivní.

Když už se ve filmu nějaké ty silné, o všechno se věčně starající matky objeví jinak, než jjako stíny tvořící pozadí k heroickému osudu mamánka,  bývají vylíčené jako dominantní a nesympatické čarodějnice. Takže místo tragičnosti osudu matek či manželek věčně nedospělých chlapů, je jako tragický předkládán osud těch, kteří jim svým chováním ty starosti působí.

A tak mě napadá, když se ženské rozpomínají na kdejaké sexuální příkoří, které se jim kdy přihodilo, co teprve nějaké podobné hnutí "metoo" žen, které své životy obětují druhým?

To by asi nešlo, protože to dělají dobrovolně a bez nucení-namítne leckdo. Ale co když filmy, jako  třeba výše zmíněný, je jemně a nenápadně k neustálému sebeobětování a zachraňování vlastně nutí také, protože to předkládají jako běžnou normu?