Francie nás kritizuje kvůli odmítání imigrantů?

Francie měla ještě nedávno kolonie, ze kterých po staletí čerpala nerostné bohatství a pracovní sílu, což přispělo k její dnešní prosperitě. A nyní odmítá svou zodpovědnost na dnešní uprchlické krizi a odvolává se na solidaritu.

A dokonce bude nutit jiné mnohem chudší státy, aby přijímaly imigranty, kteří k nám navíc ani nechtějí? Často se tvrdí, že západní Evropa zbohatla jen díky tvrdé práci svých občanů, ale následný přehled naznačuje, že nebýt kolonií a práce otroků, mnohé země by neměly tak vysokou životní úroveň. O některých věcech se zkrátka jaksi nemluví. Francie například donutila Haiti zaplatit v letech 1804 až 1947 částku rovnající  z se 21 miliardám dnešních dolarů, za ztráty které byly způsobeny obchodníkům s otroky zákazem otroctví, a osvobozením haitských otroků. To zní dost absurdně, místo aby Francie potomkům otroků zaplatila odškodné za zničené životy, naopak peníze požaduje?
http://www.linterferenza.info/contributi/2893/

Novinář  Mawuna Remarque Koutonin, z jeho zprávy částečně čerpám, stručně shrnul informace o tom, jak  Francie zasahuje do dění zemí, které musela opustit. Kromě jiného z toho vyplývá, že 14 afrických států muselo platit Francii takzvanou koloniální daň, a některé ji platí dodnes.:Když  prezident státu GuineaSékou Touré v roce 1958 rozhodl odpojit se od francouzské koloniální říše,  a zvolil nezávislost své země, francouská administrace zuřila. Zemi muselo opustit 3000 Francouzů, kteří kromě toho, že odnesli co se dalo, zničili  to, co se odnést nedalo. Školy, nemocnice, administrativní budovy, dopravní prostředky, ale i vědecké instituce, hospodářská zvířata zabili a potraviny v obchodech spálili nebo otrávili. Cílem těchto nedůstojných činů bylo jen vydat jasné poselství ostatním koloniálním zemím, co je bude stát, pokud odmítnout být nadále pod správou Francie.Po těchto událostech v Guinei se mezi  africkými politiky šířil strach a jen málokdo našel odvahu následoval odkaz Sékoua Touré, jehož heslo bylo: Preferujeme svobodu v chudobě. než otroctví v blahobytu. Prefiamo la liberta in poverta all’opulenza nella schiavitu.

Až Sylvanus Olympus, první prezident republiky Togo, malé země v západní Africe, našel odvahu a snažil se najít kompromis s Francouzi v tom smyslu, že odmítl návrh De Gaulla  podepsat dokument o pokračování francouzské koloniální nadvlády, ale zavázal se, že jeho země bude každoročně splácet dluh za takzvané koloniální výhody, které Togo díky kolonializaci získalo. Podmínkou bylo, že Francouzi při svém odhodu nic nezničí. Finanční požadavky Francie však byly poněkud nadhodnocené, takže  v roce 1963 takzvaný koloniální dluh dosáhl 40% státní dluhu země. Ekonomická situace nově zrozeného státu Togo byla velmi nejistá, a tak prezident rozhodl odmítnout  takzvaný Frank afrických francouzských kolonií a začal razit vlastní měnu. Třináctého ledna 1963, tři dny potom, co se začalo s ražbou vlastní měny, ho zavraždila četa analfabetů z řad vojáků podporovaných Francií. Osobně prezidenta Olympa zavraždil bývalý seržant francouzských cizineckých legií Etienne Gnassinbeche, který za to od místní francouzské  ambasády dostal odměnu ve výši 612 US dolarů.Třicátého června 1962 se Modiba Keita, první prezident republiky Mali, také rozhodl opustit francouzskou koloniální měnu, která byla vnucena dvanácti nově zrozeným nezávislým africkým státům, a zároveň odmítal dohodu o pokračování francouzské kolonializace. V listopadu 1868 se i on stal obětí státního převratu, který stejně jako předtím v Togu vedl bývalý příslušník francouzské cizinecké legie Moussa Traoré. Nelze přehlédnout, že v období, kdy vznikaly nové africké státy, Francie opakovaně využila bývalých legionářů, k odstranění legitimně zvolených prezidentů. Prvního ledna 1966Jean Bédel Bokassa, bývalý francouzský voják cizineckých legií vedl státní převrat který měl za úkol odstranit Davida  Dacka, prvního prezidenta Středoafrické republiky. Třetího ledna 1966  se stal obětí státního převratu Maurice Yaméongo  první prezident Horní  Volty dnešní Burkina  Faso, převrat vedl Abouacar Sangoulé Lamizana, bývalý francouzský legionář který bojoval v Alžíru a Indonézii na straně Francie ve snaze zabránit nezávislosti těchto dvou zemí. Dvacátého šestého října 1972 Mathieu Kérékou  z osobní stráže  Huberta Maga, prvního prezidental republiky  Benin, provedl státní převrat, také on navštěvoval francouzskou vojenskou školu v letech 1968 až 1970.. Náhoda?  Za posledních padesát let došlo ve 26 afrických státech k celkem 67 politickým převratům, 16 zemí byly francouzské kolonie což znamená že 61% převratů bylo uskutečněno právě ve frankofonní části Afriky.

Negli ultimi 50 anni un totale di 67 colpi di stato si sono susseguiti in 26 paesi africani, 16 di quest’ultimi sono ex colonie francesi, il che significa che il 61% dei colpi di stato si sono verificati nell’Africa francofona.

http://www.linterferenza.info/contributi/2893/

další zajímavé ihfo o tom kdo připívá zhoršování situace v Africe a tedy zvýšení uprchlické vlny jsou zde:https://vimeopro.com/user33891116/this-is-congo
https://www.internazionale.it/opinione/vijay-prashad/2018/04/06/israele-profughi-eritrea-sudan

A ještě k těm koloniím Francie, která se pokoušela o zámořskou expanzi už od 16. století, v  Americe, kde ale narážela na houževnatý odpor v této oblasti již etablovaných Španělů a Portugalců, Současně s expanzí na severoamerickém kontinentu začala Francie budovat menší, ale výnosnější kolonie v Karibiku, 1604  získala území dnešní Francouzské Guyany, pak Svatý Krištof, Guadeloup, a Martinik Svatou Lucii. Tyto kolonie byly postaveny a udržovány především díky otrokům přivezeným z Afriky. Nejvýnosnější byla tehdejší Saint-Dominique, dnešní Haiti,  kde Francouzi profitovali hlavně díky obchodu s  třiinovým cukrem. Zakládali také obchodní střediska na pobřeží  Senegalu a v roce 1664 byla založena francouzská východoindická společnost, která pomáhala zakládat kolonie na  v Indii, dále to byly  kolinie v Indické oceánu- Réunion, Mauricius a Seychely..Pravý začátek nového francouzského impéria se datuje k roku 1830, kdy začala krvavá invaze do  Alžírska, součásti Osmanské říše, pokoušeli se i o Mexiku, ale tam neuspěli a nakonec získali ještě  území v Kambodži a Vietnamu. Později dobyli celý Vietnam a přidali Laos, pokračovala také v Africe, v roce 1881 byl v Tunisku ustanoven prottektorát, pod francouzský vliv se dále dostaly rozsáhlá území v severozápadní Africe na území dnešní Mauretánie, Senegalu, Guineje, Mali, Pobřeží slonoviny, Benunu, Nigeru, Burkiny Faso, Čadu, Středoafrické  republiky a Konga. Malá francouzská kolonie existovala i na východním pobřeží Afriky:  Džibuti.. V roce  1912 se francouzským protektorátem stalo také Maoko.Francouzi také zakládali kolonie v Pacifiku: Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie a Nové Hebridy. (společná vláda s Británií). Největšího územního rozmachu dosáhla francouzská koloniální říše po skončení  první světové války, rozrostla se o bývalé německé kolonie Togoland a Kamerun a de facto k ní připadly také bývalé osmanské provincie Sýrie a Libanon, jako mandátní území. Ve všech koloniích probíhala europeizace a prosazování francouzské kultury.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Francouzská_koloniální_říše

Na závěr na odlehčení, jak to je s tou pracovitostí jednotlivých národů

KŘESŤANSTVÍISLÁMSOCIALISMUSKOMUNISMUS