Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

 Když jsme vjeli na naše území, jejich vedoucí si neodpustila poznámku:“Jistě všichni z vás, i ti co ještě dospáváte, jste poznali ten rozdíl v kvalitě povrchu vozovky. Myslím, že díky tomu drncání už nikdo z vás teď spát nebude a tak dovolte, abych vám řekla pár slov o vašem programu v České republice.“Kromě líčení programu si ale neodpustila několik narážek na zaostalost měst a vesnic, kterými jsme projížděli. Ne že by neměla pravdu, ale určitě to nemusela tak zdůrazňovat. Měla až sadistickou radost když jsme míjeli nějaké zanedbané stavení či usedlost, kolem které se povaloval nepořádek a staré rezavé stroje a já musela uznat, že to u nás pořád ještě na některých místech vypadá hrozně.

Vzpomněla jsem si jaké jsem měla pocity, když jsme jeli na poznávací zájezd do Rumunska a napadlo mě, že pro Američany je to u nás asi stejná divočina. Jak má  být člověk hrdý na svou zemi, když tolik let po revoluci je přejezd hranic stále ještě tak markantní změnou, jakoby se z civilizace člověk dostal do „bordelu.“ A to jak v pravém tak v přeneseném slova smyslu, protože množství cedulí lákajících turisty do nočních barů a masážních salónů podél silnice opravdu někdy budí dojem, jakoby člověk přijel do ráje sexuální turistiky, což zejména pro rodiny s dětmi musí být nepříjemné. Dokonce i nepostradatelní sádroví trpaslíci u stánků vietnamských prodejců nejsou vždy jen přičinliví zahradníci  s rýčem a motyčkou:viděla jsem erotickou variaci, kdy sádroví zvrhlíci v červených čepičkách a roztomilé trpaslice s obřími prsy vesele kopulují uprostřed ruchu vietnamského tržiště. Když vidím s jakým zděšením si turisté ty nevkusné suvenýry prohlíží, bývá mi všelijak.

Nedávno jsem listovala v knize určené pro anglicky hovořící turisty mířící do Česka a narazila jsem na následující úryvek: „Cheb je typicky české pohraniční město  s ulicemi lemovanými prostitutkami  a stánky vietnamských prodejců v centru města. Pro turisty ze Západu je to první  setkání s Českou republikou a ve většině z nich to zanechá poněkud zarážející dojem.

(The rough guide to the Czech and Slovak Republics str.231- Cheb is a typical Czech frontier town, with prostitutes lining the main roads, and Vietnamese stallholders occupying the centre of town. For many Western visitors it´s their first taste of the Czech Republic, and for most, it´s a slightly bewildering introduction.)

Dále se sice autor publikace Rob Humphreys rozplývá nad krásami města, ale pro mě jako Češku  byl dojem z četby  poněkud zarážející, aneb slightly bewildering…

K dojmům zahraničních turistů pak  ještě přidejte jak je na ulici okrade parta kapsářů, natáhne nepoctivý taxikář nebo v restauraci zas číšník, ne každý domorodec jim vždy ochotně poradí, když se ptají na cestu… Je zázrak, že přesto všechno k nám cizinci stále ještě tak rádi jezdí a že Češi, kteří tyto jejich dojmy mohou vyslechnout a zaznamenat, se za svou vlast nestydí